čtvrtek 22. srpna 2013

Gamescum, a co jste čekali?

Jestli to není jen můj pocit, tak skutečně, Gamescum nepřinesl nic nového. Ale co taky čekat od němců? Ale abych byl fér, tak Německo sloužilo jen jako kulisa, do níž se přijeli podívat vývojáři a byznysmeni z celého širého světa, dokonce až z Japonska. Od GS se dala čekat nějaká ta odhalení, ač asi ne kalibru nové hry od Naughty Dog - tu si Sony šetří jako eso v rukávu, které vysype na stůl až budou ostatní hráči s kudlou v prsou pod stolem. Zapamatovatelný je snad jen rýpanec Sony do Microsoftu, který svoji konzoli mění podle počasí a dále asi jediná hra, která vůbec někoho zaujala, a to je Murasaki Baby, hra na zatím ne moc úspěšnou handheld mašinku Vita. Tu čeká teď v prosinci zlevnění o sto dolarů, resp. euro, což by se, vida, taky dalo počítat mezi ty lepší okamžiky nezáživného Gamescumu.


Krásné, co říkáte? Dále se ukazovala spousta ukázek z her od nezávislých vývojářů, což je veselé i smutné zároveň. Smutné proto, že na diváka to dělalo ten dojem, jako kdyby amatérské hry porážely všechny ty velké studiové hry, které už asi nejsou o inovativní, nadšením sršící hravé zábavě. Jak napověděl např. Assassin's Creed: Black Flag, jenž začal naprosto příšerně tuctovými dialogy a pak se celá jeho herní část odehrávala na palubě lodi, kolem které se vlnila fotka rozbouřeného moře, a hráč jen zaměřoval přístavy a jen sledoval ty skvělé animace, ale že by se tu něco "skutečně hrálo", to ne.

Před námi je Tokyo Game Show a už teď se mi zdá, že přinese alespoň něco, oproti té bídě z Kolína.

zeal

čtvrtek 15. srpna 2013

Nevšední herní zážitek aby Molyneaux pohledal

S filmy je to jiné. Vždy se najde nějaká zajímavá podívaná. Ale u her, u těch je to docela bída. Heavy Rain zatím vyšel jen jeden. A The Dark Sorcerer není hra, ale zážitek to byl i tak veliký. Už jsem to psal na KK, že chci kvalitní příběh. Stačil by mi ale klidně i příběh, který by nebyl recyklovaný více, než maso u McDonald's. Dříve to bylo hlavně o zážitcích (o penězích až v té řadě, do které hráč neviděl). Dnes ty zážitky jsou natolik stejné, že radši než hraní devadesátého osmého klonu Call of Duty, člověk si raděj dá i nějakou tu amatérskou hru - viz stále populárnější indie hry.

Něco fajnového, kdyby bylo. Třeba další díl Simona Sorcerera, klidně. Předposlední mě bavil a ten poslední alespoň zaujal, a na pár chvil docela pobavil. Možná hledám ve špatných internetech, a kupuju špatné herní časopisy - kandidát na herní večer plný nadšení ve vzduchu okolo monitoru nikde.


V nejhorším případě se musí sahat do zásob. A teď nevím, jestli se v nich, i s trochou toho žonglování, vůbec něco najde. Jinak jsem si teď v Tescu koupil za sto korun Dragon Age 2 pro X360. Ale je to dobré? Nezjistím to až po několikahodinovém hraní, jestli teda jo, že je to makové či ořechové? Jak je na tom příběh? Není to jen nějaké klišé ze středověku?

Pak bych měl nově hru Driver: San Francisco (8/10 na Gamespotu) pro PS3 pořízenou za pár stovek. Ale jaký zážitek nabízí? Je to Need for Speed jen situovaný do města? Je to další GTAčko? Určitě nenabízí takovou "lidovou řachandu" jako Saints Row. Tak proč bych se do toho měl vůbec pouštět? Já myslím, že bych se do Drivera pustil pokud nabízí totéž, co moje oblíbená hra Midtown Madness, čili ježdění ve městě se silným důrazem na dodržování dopravních předpisů, ale trailer, tuším na předchozím E3, takovou, či podobnou hru nenaznačoval. Takže zase se ocitám na začátku článku, kde se ptám na to, jaká hra mi nabídne lepší (ne nutně jiný) zážitek, než většina vycházejících her, včetně těch, které sice vyhrávají různé ceny, ale pro mou osobu nejsou příliš zajímavé?

Už aby začaly hromadně vycházet ty hry, které se zaplatily na Kickstarteru.

Slyšel jsem, že např. Shadowrun Returns není úplně špatný. Vida! První kandidát na pořádné zahrání je tu.

zeal

pátek 9. srpna 2013

Inauguration Station demo Sucks!

Nějakou chvíli mi trvalo uvěřit, že ještě stále čerstvé demo na PSN k Saints Row IV je pouhý editor. Ještě o něco delší chvíli mi trvalo, než jsem zjistil, že je to jen editor postavičky. Nejvíc mě zmátla velikost "dema" (ač o žádné demo nejde - za tohle by mělo jít Volition na hanbu s obuškem v páteři), totiž celé stahování zabírá dvanáct set mega a to není nijak malá velikost, navíc jsem musel kvůli stahování smazat něco pěkného a teď nad tím jen kroutím hlavou. Na druhou stranu mi ani nic jiného nezbývá. Svoji část viny má i Sony, která nedostatečně hráčům před potvrzením sdělila, že Inauguration Station se vlastně nedá hrát. Při interakci v menu jsem si připadal jako guinea pig hledající cestičku z bludiště v experimentu, který nikdy neměl přinést výsledky, a jen ono pokusné morče co nejvíce vystresovat pro pouhé pobavení vědců. Zklamání je logicky o to větší, že jsem se na zahrání dema nesmírně těšil.



Co se dá v tuto chvíli dělat? Jít hrát Saints Row The Third a pomstít se alespoň virtuálně. Mohl bych napsat do Volition email plný čerstvých dojmů z tohoto jejich slavného dema, avšak mám takový pocit, že vedení, ale i zaměstnanci této firmy mají trošku zvrácenější pohled na svět, a že by je můj mail dokázal i rozesmát.

No Dice, Volition! No Dice.

zeal

Plácnutí o herních časopisech

Bude to určitě fajn počtení, až někdo sepíše mega článek o historii herních časopisů. Kolik jen se jich tady vystřídalo a hlavně: kolik jich zkrachovalo! Na to jak malá zemička jsme (ale zase to nepřehánějme, jsme přece jen ve strategickém středu Evropy), je to opravdu slušnej nářez, v tom smyslu, že tady bylo dost "bláznivých" lidí, kteří chtěli vydávat, a vydávali časopisy o hrách. A že se ty časáky prodávaly, a že to byly desítky tisíc výtisků a přitom ceny her, zejména v devadesátých letech, to byl taky nářez, ale nijak veselý, bo za hru dávat přes dva tisíce, zvlášť když byl průměrnej plat kolem deseti, bylo krapet mimo a sám jsem si tehdy říkal, že ty Stíny nad Rivou, co mi koupili rodiče, jsou fajn, ale že na další hru budu muset čekat, jen si o ní, vlastně o nich, číst v tom časopise, vlastně v těch časopisech. A tak jsem si četl.

Jakou hlavní funkci vlastně měly tehdejší herní časopisy? Průvodce trhem - možná zčásti, ale nechtějte mi tvrdit, že to byla hlavní funkce. Kdo si kupoval, kdo si mohl kupovat, měsíčně alespoň jednu hru? Nebo snad dvě, v extrémním případě hry tři? Teď nemám na mysli menší, neznámé či béčkové tituly, ale opravdu ty třiáčkové, jejichž hlavní obludy se tehdy dostaly na titulky časopisů. Jan Herodes se přiblížil pravdě asi nejvíce, když herní časopisy označil za pomůcku, průvodce pro herní piráty. A dá se říci, že to tak nejspíše bylo - samozřejmě ale poctiví hráči existovali, i občasná poctivost u těch spíše nepoctivých, a díky nim, nám, vám, tu herní trh přežil, resp. měl možnost vůbec existovat. A měl možnost se po čase přizpůsobit peněženkám českých hráčů, i jejich rodičů.

PC časopisy se po příchodu Playstation 2 začaly "kazit", stejně jako se zkazilo zábavní software na oněch zařízeních. OPS2M měl perfektní smysl - přinášel demoverze, a krom nich i obrázky, spousty obrázků a i nějaký ten text s informacemi o blížících se nových hrách, které si hráč mohl vypálit a přehrát na PS2 s modchipem, kteréžto hardwarové kombo se běžně prodávalo v kamenných obchodech, s výmluvou, že prý umožňují spouštět originální hry ze zámoří. Mnozí se vydali na pirátskou cestu, ale co se mě týče, já jsem si zpočátku, po zakoupení PS2ky, vystačil bohatě s demy a následně jsem zakusil, jaké to je, kupovat z druhé ruky, resp. v bazaru za opravdu slušné ceny - např. Silent Hill 2 za 400 Kč -, což mi zůstalo i u PS3. I AINT NO PIRATE, NARR!!! OPS2M byl pro mě opravdovým průvodcem trhu, i průvodcem těch titulů, které se ještě několik let neměly dostat na pulty obchodů, nemluvě o červotočem prolezlých bazarových pultech. Final Fantasy XII.

V roce 2008 jsem si začal kupovat SCORE. A líbilo se mi. Kupoval jsem si ho z důvodu, protože jsem si chtěl číst o hrách, a nechtěl jsem si o nich číst na internetu. SCORE tehdy šlo kvalitativně nahoru, byla zábava ho číst. Potom nevím co se stalo, ale zase to šlo dolů, když se zavedlo pravidlo, podle něhož redaktor neměl jednotnou identitu - anebo článek vždy psal větší počet lidí, tak nakonec kdo ví, jak to bylo, já si ho přestal kupovat, protože články s tímto rozdvojením osoby, teda osobnosti recenzenta upřímně nešly ani s trochou snahy číst. Jak je to teď, nevím. Mám docela strach to zjišťovat.

Level s Drakenem za zády, ale bez Drakena (proč?), ten nový Level, který teď vychází, jsem si koupil a stovky nelituji - nakonec tam byla i nějaká hra na Steam v ceně. Je to časopis opravdu vytvořený podle chutí bývalého čtenáře Levelu, který si odmítal Level v posledních letech kupovat. Je tam zněkolikanásobený Wolfův revír, i jakási Jáma, rubriky často označované jako nejoblíbenější část Levelu. Recenze a retro tam mají také několik stránek. A zbytek tvoří témata. Spousta témat. Je to taková sbírka článků, od různých autorů a různých kvalit. Level se nesnaží pokrývat ta nejdůležitější, nejžhavější témata, dokonce se uvnitř myslím píše něco ve smyslu, že nechtějí být aktuální, aha, nechtějí být průvodcem trhu. Tím pádem se dá říci, že Level je jakési alternativní čtení. A to tady dřív nebylo, ani nic podobného. Myslím, že díky jisté novosti konceptu by mohl mít časopis šanci na to, aby tu vydržel déle, než např. Next Level, který byl mutantem mezi OPS2M a PC dedikovaným Levelem, přičemž kvalitou se nevyrovnal ani jednomu z nich. Záležet bude také asi na výběru témat. Snad nezůstane jen u těch stále stejných a časopis se bude časem měnit, bude se vyvíjet.

Huh. Už ani nevím, proč jsem tenhle už buclatý článek začal psát. Aha, asi proto, že se mi tu někde objevil GameStar, březnové číslo z roku 99. Ani jsem v něm nic nečetl. Stačilo ale otevřít onen GameStar na jakékoli stránce, a už jen z designu časopisu se na mě přeneslo to velké nadšení z (novosti) her, které v tu dobu asi vrcholilo.

A pointa? Tehdy to byl nadšený GameStar, dnes je tu zamýšlející se Level. Něco se změnilo. Jestli je to sakra špatně nebo hodně dobře, to už nechám na vás. Já v tom mám docela jasno. Ale nechám si to pro sebe. Uznejte, že po tolika napsaných řádcích si zasloužím odpočinek. A taky mám pocit, že ta ikonka Saints Row na mě kouká už dobrých dvacet minut. A nějak nevěřím, že má dobré úmysly.

zeal

úterý 6. srpna 2013

Deskovky podle počítačových her

Jsem fanoušek deskových her, a dá se říct, že můj herní vkus utvářely nemalou měrou. Možná i proto jsem přišel poměrně rychle na chuť turn-based strategiím a turn-based soubojům ve videohrách, ať už to bylo ve Wizardry nebo v Heroes of Might & Magic. Nejdříve to byly deskovky pro menší, jako Ramses II. a podobně, pak pro dospívající jako Tikal, Mississippi Queen, Descent, Age of Mythology a pod., až jsem byl připravený na trochu odvážnější tituly jako je Doom, Warhammer: Horus Herecy a také nápadité deskovky ve světě Lovercrafta a jeho Cthulhu stvoření. Mimojiné jsem se dostal i k těm, které mají něco společného s počítačovými hrami.

//chybějící odstavec s nastolením nějakého problému, který bude směřovat k pointě

Civilization: The Board Game je překvapivě velmi podobná své herní předloze a je docela možné, že si při jejím hraní vzpomenete i na detaily z digitální předlohy. Starcraft je též podobná své předloze, avšak v trochu jiném významu - vizuální podoba na kartičkách, základnách a postavičkách tady je opravdu velmi věrná, co se ale hratelnosti týče, jde o jinou hru. Víceméně. Útočení se provádí z jednoho políčka na také jedno políčko, oproti velkému bojovému poli počítačové verze, kde armády můžou vesele uhýbat, srocovat se a páchat různá kamikaze z pozic, která si určí hráč. Tady je to jinačí, ale ne vůbec špatné, jelikož byste asi těžko mohli emulovat Dunovskou real-time strategii na stole, pokud nechcete, aby se hra rozprostírala na opravdu velikém, převelikém stole, kam se neodváží nikdo, až na Games Workshop se svými Warhammery. Ad Warhammer: Horus Herecy, ten je taktéž deskovkou klasického rázu. Útočí se v něm na základnu na omezené políčkové mapě, jeden hráč brání, druhý útočí (ve stylu Axis & Allies).

U Age of Mythology mi přišly souboje ze všech deskovek nejzábavnější. Pokud si vzpomínám dobře, tak probíhají tím stylem, že hráč hází asi sedm kostek, načež doufá, že mu tam padne nějaké šestka. Jen ta má nějaký destrukční účinek na nepřátelova vojska a možná proto, že to je takto jednoduché, až možná srandovně odbyté, funguje to naprosto senzačně, až jsem se párkrát přistihl, že mi to přijde jako geniální způsob, kdy nemusíte přepočítávat různá číslíčka z karet, doplňujících karet, statistik a dalších doplňujících pravidel a jen koukáte, jestli na stůl nespadne nějaká šestka. A že mi to přijde jako větší zábava, než jen pouhé kliknutí na nepřátelskou pěchotu na monitoru. Ono mezi hodit kostku na stůl a kliknout myšítkem ten rozdíl v zábavnosti je určitě patrný.

//chybějící odstavec s dalšími výhodami deskových her

Jaká je budoucnost deskových her podle počítačových her? Je virtuální? Budeme s Occulus Rift 2.0 házet virtuální kostkou a budeme si tak moci zahrát u jednoho stolu klasickou poctivou deskovku s hráči z Jižní Afriky, Číny či Slovenska? Zatím to na to nevypadá. Deskovky podle počítačových her mají nakročeno k tomu, aby zůstaly na stole ještě hodně dlouho. Zábavu z obrazovek počítačů je možné přenést na stůl bez větších kompromisů. Zatím sice jen v turn-based podobě, a že např. u hry Doom je to docela na škodu, ale prostě u stolu to nikdy jinak nepůjde, nechcete-li riskovat, že se u stolu porvete s kamarádem jen proto, že vám během té chvilky, co jste si odskočili na WC, postřílel všechny jednotky.

//chybějící odpověď na chybějící otázku z názvu článku a chybějící zamyšlení

zeal

neděle 4. srpna 2013

Deníček vývojáře

Ode dneška mám i já deníček vývojáře a můžu tak napsat, že jsem zase o něco více cool. Od teď už žádné jestli to mám prsknout sem nebo si to nechat pro sebe. Na vývojářský deníček půjde vše, co se týče tvorby her, tedy hry. Najdete ho tady: http://kirksgame.blogspot.cz/ Můžete si ho dát do čtečky, bookmarku nebo kamkoli, kde to uznáte za vhodné. Donate tlačítko zatím chybí, ale můžete si peníze ukládat stranou - jestli bude velký zájem ze strany čtenářů, tak ho tam zařídím. ;)

zeal

sobota 3. srpna 2013

Saints Row je

Kurevsky dobrá hra. Či snad kurevsky zábavná hra, ale to je úplně to samé. Proč jsem se k této kurevsky dobré hře dostal až teď? Až teď, kdy do vydání dalšího dílu zbývají pouhé dva týdny? Kurevsky nevím, ale na druhou stranu jsem rád za to, že až budu mít dohráno, hnedle se budu moci pustit do hraní Saints Row 4. A na to já se už kurevsky těším, jestli rozumíte.

A pokud mám navázat na nadpis ještě trochu jinak, trošku, ale jen trošičku, sofistikovaněji, tak bych mohl napsat třeba to, že Saints Row je skutečnou perlou videoherní nabídky, perlou, která asi nikdy nevyhraje sošku na VGA, ale zato zaplácne stále se zvětšující mezeru na herním trhu, kterou lze nazvat nekompromisní zábava. A vážně, lidé z týmu Volition dali do své hry všechno, na co pomysleli, a že to nejsou jen podbízivé, pro všechny skupiny pohodové obrázky a modely, ale i něco z drsné reality amerického pouličního života.

Volition posílá vzkaz všem politicky korektním individuím, která už zapomněla, že politická korektnost ubírá, nikoliv přidává, a ta zpráva zní: Takhle má vypadat kurevsky dobrá hra, čumte, jak se to správně dělá! Vivat Volition a vivat Saints Row. Pokud jste upadli v depresi sledováním úpadku herního průmyslu, doufám, že po přečtení tohoto článku dojdete k závěru, že poctivá kvalitní herní zábava bez kompromisů stále existuje.

Abych to tu ještě víc nafouknul: Na Saints Row oceňuji např. různorodou náplň misí, možnost nakonfigurovat si svého gangstera - a klidně z něj udělat šíleně působícího plačícího špekouna -, také oceňuji možnost nakonfigurovat svůj gang a udělat z nich gang ninjů, možnost vyskočit při přistávání z vybuchujícího vrtulníku, bojovat se stovkami policistů (takový ten sen, který se mi jinak asi nesplní), kupovat luxusní sídla a vůbec možnost udělat v onom sídle, ale i mimo něj, cokoli vám zrovna přeletí přes nos. Z celkového pohledu jde o simulátor nadvlády nad celým městem, což uznejte zní tak dobře, až zkrátka nejde jinak, než Saints Row dát šanci.

Dovětek: Za Saints Row The Third velké díky MickTheMageovi.

zeal