Jsem fanoušek deskových her, a dá se říct, že můj herní vkus utvářely nemalou měrou. Možná i proto jsem přišel poměrně rychle na chuť turn-based strategiím a turn-based soubojům ve videohrách, ať už to bylo ve Wizardry nebo v Heroes of Might & Magic. Nejdříve to byly deskovky pro menší, jako Ramses II. a podobně, pak pro dospívající jako Tikal, Mississippi Queen, Descent, Age of Mythology a pod., až jsem byl připravený na trochu odvážnější tituly jako je Doom, Warhammer: Horus Herecy a také nápadité deskovky ve světě Lovercrafta a jeho Cthulhu stvoření. Mimojiné jsem se dostal i k těm, které mají něco společného s počítačovými hrami.
//chybějící odstavec s nastolením nějakého problému, který bude směřovat k pointě
Civilization: The Board Game je překvapivě velmi podobná své herní předloze a je docela možné, že si při jejím hraní vzpomenete i na detaily z digitální předlohy. Starcraft je též podobná své předloze, avšak v trochu jiném významu - vizuální podoba na kartičkách, základnách a postavičkách tady je opravdu velmi věrná, co se ale hratelnosti týče, jde o jinou hru. Víceméně. Útočení se provádí z jednoho políčka na také jedno políčko, oproti velkému bojovému poli počítačové verze, kde armády můžou vesele uhýbat, srocovat se a páchat různá kamikaze z pozic, která si určí hráč. Tady je to jinačí, ale ne vůbec špatné, jelikož byste asi těžko mohli emulovat Dunovskou real-time strategii na stole, pokud nechcete, aby se hra rozprostírala na opravdu velikém, převelikém stole, kam se neodváží nikdo, až na Games Workshop se svými Warhammery. Ad Warhammer: Horus Herecy, ten je taktéž deskovkou klasického rázu. Útočí se v něm na základnu na omezené políčkové mapě, jeden hráč brání, druhý útočí (ve stylu Axis & Allies).
U Age of Mythology mi přišly souboje ze všech deskovek nejzábavnější. Pokud si vzpomínám dobře, tak probíhají tím stylem, že hráč hází asi sedm kostek, načež doufá, že mu tam padne nějaké šestka. Jen ta má nějaký destrukční účinek na nepřátelova vojska a možná proto, že to je takto jednoduché, až možná srandovně odbyté, funguje to naprosto senzačně, až jsem se párkrát přistihl, že mi to přijde jako geniální způsob, kdy nemusíte přepočítávat různá číslíčka z karet, doplňujících karet, statistik a dalších doplňujících pravidel a jen koukáte, jestli na stůl nespadne nějaká šestka. A že mi to přijde jako větší zábava, než jen pouhé kliknutí na nepřátelskou pěchotu na monitoru. Ono mezi hodit kostku na stůl a kliknout myšítkem ten rozdíl v zábavnosti je určitě patrný.
//chybějící odstavec s dalšími výhodami deskových her
Jaká je budoucnost deskových her podle počítačových her? Je virtuální? Budeme s Occulus Rift 2.0 házet virtuální kostkou a budeme si tak moci zahrát u jednoho stolu klasickou poctivou deskovku s hráči z Jižní Afriky, Číny či Slovenska? Zatím to na to nevypadá. Deskovky podle počítačových her mají nakročeno k tomu, aby zůstaly na stole ještě hodně dlouho. Zábavu z obrazovek počítačů je možné přenést na stůl bez větších kompromisů. Zatím sice jen v turn-based podobě, a že např. u hry Doom je to docela na škodu, ale prostě u stolu to nikdy jinak nepůjde, nechcete-li riskovat, že se u stolu porvete s kamarádem jen proto, že vám během té chvilky, co jste si odskočili na WC, postřílel všechny jednotky.
//chybějící odpověď na chybějící otázku z názvu článku a chybějící zamyšlení
zeal
0 komentářů:
Okomentovat