Otevřený dopis Drakenovi z Levelu

Na adresu virtuální reality se tu můžu rozplývat na prostoru tisíců stránek A4. Je úžasná, úžasná, úžasně skvělá. Naposledy jsem v Robinsonovi poprvé viděl na vlastní oči chodit obří dinosaury - jeden z mých dětských snů splněn. A když nejsem hlavou chycen do pařátu virtuální reality, chodím si s tabletem a občas na něm zahraju, abych byl i na čerstvém vzduchu, když ta virtuální realita se nedá vzít (zatím) ven. Jsem v 185-ém levelu Candy Crush Saga, kterou si asi každý harkór hráč jen tak nezahraje, ale já jakožto cažuel harkór jsem si řekl: "Tak co, zkusím tu Candy Saga, nebudu se omezovat harkór hrama." A už jsem téměř na ní závislý.

Děsně, nebo přesněji řečeno děsivě!, moc se těším na Resident Evil Vil pro virtuální realitu - je to "nejlepší zkušenost s VR jakou jsem kdy měl", podle Adriena Chmielarze (Bulletstorm). Dnes jsem ji měl v rukách v Game a jediné, co mě odradilo odrazilo, byla ještě děsivější cena, kterou jsem v sekci Preowned opravdu nečekal. Za 1500 si můžou obludy zatím v Game ponechat.

Co tu mám v šuplíku a zatím si ji šetřím pro skvělou příležitost - The Last Guardian, kteroužto jsem si pořídil za 999 korun před asi třema týdny, rovněž v Game. A neprohloupil jsem. Už týden na to se jeho cena opět rychle vyšplhala na 1800 Kč. Prodejce mi říkal: "Je to divný, je to divný. Ale hráči to nekupují, není tam skoro žádná akce. Proč je to tak levný, zbláznili se. Je to divný."

Úspěšně pokračuji v tvorbě své gamesy - chodička, která vychází z Nickyho Booma. Udělal jsem pro ni krásný, zbrusu nový, editor úrovní. Úrovně se tvoří víceméně automaticky, prosedurálně, tvůrce je tvoří, jako když malíř maluje štětcem. Při jeho tvorbě jsem nemusel vynaložit moc úsilí. Zkanibalizoval jsem editor pro můj olsků dungeon Terrible Dungeon. Řekl jsem si, že je škoda nevyužité technologie. Na Terriblu ale ještě dělat budu a počítám, že až vydám skákačku, Terrible Dungeon bude dost možná jako další na řadě.

Na PS4 mám momentálně kupu výborných her, které je třeba pořádně zapařit. Můžu se ponořit do až strašidelně reálného světa virtuální reality, anebo vyjít jen tak ven s herním přístrojem v ruce.

Tohle je ta nejlepší Timeline! Co dodat.

zeal

Gamegeddon

Někdy na začátku prosince jsem díky Gladosíkovi narazil na stránku Cartrdge. Umělci tam zveřejňují obrázky z her, buďto ze svých, anebo z těch, do nichž přispěli ať už nějakým třidé modelem anebo obrázkem, či animací. Celý nadšený jsem si tam vytvořil profil... jen abych ho ještě toho večera smazal. Co tam se zveřejní, to je takový div, až z toho lezou důlky z hlavy. Mé hnusné obrázky neměly jedinou šanci, aby se zalíbily na ně kliknulo, tudíž jsem propadl menší depresi. A tu jsem naštěstí již dalšího dne zahnal. Mávnul jsem rukou a utěšil se, že Cartrdge je prostě úplný vrchol, kam chodí jen skuteční mistři svého řemesla.

No a teď se blíží konec prvního měsíce začínajícího roku a já pln nadšení a nového kyslíku v plicích chci samozřejmě také světu předhodit něco. Byla tu myšlenka na nějaký šikovný způsob, jak, ale hlavně kde, tyhlety kresby zveřejnit, a to aniž bych je dával sem, na čistě hráčsky pojednávající blog.

Nápad má název Gamegeddon. Najdete ho na tomto odkazu: http://gamegeddon.blogspot.cz/. Ať se nikdo nelekne, obsah bude samovypovídající, tedy žádné další informace k obrázkům připisovat nebudu. To jen abyste náhodou neklikali všude možně a nehledali vysvětlení. Nápad rovná se jeden příspěvek, jeden obrázek - ale později třeba i animace anebo screenshot z Unity. Je samozřejmě i možnost se přidat - děláte-li na herní grafice a máte podobný vkus jako já - viz Casual Core -, je velká šance, že vás přizvu k dílu. Primární účel je: zábava. Ten sekundární, naučit se a následně se zlepšit v dělání herní grafiky.

zeal

VrrrVision: VR Worlds

Zatím jsem hrál dvoje herní antologie PlayStation VR Worlds a Playroom, obojí výborné, a nejnověji Robinson: The Journey.

Playstation VR Worlds má v sobě pětici her. Prvně jsem zkusil fascinaci potápění se pod mořem, která končí děsivým setkáním se žraločí nestvůrou. Nevím jak ostatní virtualrealitní hráči, já Ocean Descent považuji za perfektní úvod do virtuální reality.

Pak je tu trojrozměrný (Ping) Pong, v obrovské aréně, ve výšce, z níž byste rozhodně nechtěli sletět hlavou dolů. Očima - či spíše vaším svítícím hledím - posíláte čtverec na místo budoucího dopadu protivníkem odstřelené letící koule. Hra je těžší a těžší, pocit je i přes archaičnost herního konceptu futuristický.

Další je tam jízda na prkně jako ve filmu Rollerball, kde se snažíte vyhýbat se autům a zůstat na silnici, a to vše jen za pohybu vaší hlavy. Jde o divokou jízdu s možným točením hlavy krátce po dojezdu.

V London Heist se z hráče s helmou na hlavě stane zločinec - v této hře fantasticky uchopujete předměty, např. mobil, a pocit je to skoro stejný jako ve skutečnosti. Jediná hra, ve které střílíte z nelegálně pořízené zbraně, a nejen to, nabíjíte zbraň druhým Move ovladačem, nebo si můžete do jedné ruky vzít doutník a druhou rukou jej podpálit zapalovačem. Když doutník přiblížíte k helmě, objeví se kouř. London Heist má příběhovou linku, více úrovní a je to zatím moc dobrá hra, až se mi chce říci, že bych si ji klidně pořídil i za plnou cenu jako samostatný titul.

Na závěr je tu podivný sci-fi mech simulátor na asteroidech, ze kterého mě trochu bolela hlava. Ale, naprosto mě uchvátil nápad. Když se koukáte pod sebe, vidíte, na rozdíl od ostatních her ve VR Worlds, tělo, nikoli však vaše, ale aliení a už to je zážitek sám o sobě. Mačkáním na ovladač vidíte, jak se alienovi hýbají prsty. Střílení a harpunování je bezvadné, skákání po asteroidech už jen možná trochu je na lehkou bolest hlavy, ale nevím jestli za to nemůže fakt, že jsem ji hrál jako poslední - asi po hodině hraní ostatních titulů.

A jako bonus je tady pinkání s koulema v menu, což je tam jen jako sranda jako součást menu, ale upřímně, jedná se o fantastické využití VR - po odpinknutí se k vám koule, ať už odletěla kamkoli, zpátky vrátí a občas z takového úhlu, odkud to nečekáte. Je to takový basketball bez koše, ale zábava tak jako tak.

Ještě bych málem zapomněl, v menu je vidět váš DualShock 4, přesně tak, jak se na něj díváte při běžném hraní, ovšem tady se na něj díváte skrze VR helmu. Můžete s ním otáčet, přibližovat, určitě i zahodit - to ale s ohledem na cenu (1500 za kus) nedoporučuju.

V dalších článcích přijde na řadu Playroom a Robinson: The Journey.

virtual zeal

První dojem z PS VR

Je to moje vůbec první zkušenost s virtuální realitou, umožnil ji Playstation VR (FKA Projekt Morpheus) a já teď nevím co si počnu s obyčejnými hrami, které se promítají na vobyč televizi. Mám je vyhodit? Moje nové dárky Uncharted 4 a Fallout 4 si to sice nezaslouží, ale pokud bych neměl na výběr, vesele je hodím do odpadkového koše, protože PS VR je prostě o deset úrovní dál, než běžné hraní u televize (případně plátna).

Představte si holografickou místnost ve Star Treku. Tak to je v kostce PS VR, s tím, že na sobě máte velké (skoro až potápěčské) brýle. Nevidíte do boku - absence periferního vidění malá vada na zážitku je, ale myslím, že většina z nás ji Sony odpustí (už se sakra těším na PS VR 2). Pořád jsem měl tendenci rozhlížet se okolo, takže mi zase tak nevadilo, že jsem měl na bocích okolo očí asi centimetr vysokou zrakem neproniknutelnou hradbu.

Objevíte se na cizím místě; prostě zcela zapomenete na to, že jste ještě před chvílí byli ve vlastním bytě. Můžete se otáčet o 360 stupňů, dívat se úplně nahoru a dolů, CHODIT po místnosti a dívat se ZA předměty před vámi, které zůstávají zafixované na jednom místě, pokud jsou statické. Ta iluze, že jste někde jinde a že to místo, které je jinde, můžete svobodně prozkoumat, je, dá se říct, perfektní.

Interakce je řešena následovně: buďto používáte ovladač, jenž je VIDITELNÝ ve virtuální realitě, anebo máte PS Move. Zatím jsem vyzkoušel jen DualShock a pár her v PS Worlds. Čeká na mě ještě asi šest krabičkových her, takže o nich ještě později. Z PS Worlds to byl například Pong, který žádný ovladač nepotřebuje: jen se díváte na místo, kde má být vaše pálka v 3D prostoru ve chvíli, kdy se k vám přiřítí protihráčova koule. Dobrodružství pod vodou je vizuálně naprosto fantastická podívaná (jste v potápěčské kleci a vyčkáváte na útok žraloka). V London Heist už pomocí ovladače sbíráte předměty - jen ten pocit, že něco vezmete do ruky je tady úplně fantastický; můžete totiž onen předmět otáčet, přibližovat, položit, či zahodit - vše, co vás napadne. Střílení z pistole je úžasné už jen z toho důvodu, že tu není naprosto žádný lag.

Ještě mě čeká spousta her, a ačkoli je tam i několik horrorů, tak nejvíc se přesto těším asi na Eve: Valkyrie. Sedět ve hvězdné lodi bude mým dalším splněným snem, i když to bude "jen jako".

virtual zeal

Unity: Monstra nesmí chybět

Každé monstrum v mé plošinovce bude mít na začátku úrovně nastaveno několik hodnot: výdrž (HP), sílu úderu či kousnutí (DMG) a rychlost, s jakou se bude prohánět po plošince (SPEED). Rovněž bude mít každá detektor, který po spuštění úrovně zjistí pro příšerku velikost plošinky, na které se nachází, a tím jí zajistí všechny potřebné informace, aby se mohla prohánět a zároveň z plošinky nespadnout. Po prvních asi dvou setinách sekundy se detektor vypne, protože nejenže by nové údaje mohly dělat neplechu ve hře, ale vůbec je úsporné povypínat vše, co už hra nepotřebuje.

Na sobě má každá příšerka různě veliký kolizní čtvereček, který slouží jako spouštěč animace pro útok. Pokud se tohoto čtverečku dotkne hráč, začne se u příšerky přehrávat nová animace a zároveň se spustí kód, který příšerku na chvíli zastaví, obrátí ji čelem ke hráči, a po závěru animace ji opět vypustí po plošince ve směru, ve kterém se plazila, či chodila. V hráčově kódu se potvrdí zásah uštědřený od monstra, tím pádem klesne energie (což se projeví na grafice sledující stav hráčovy HP) a spustí se animace dávající hráči najevo, že se to postavičce nelíbí, a že by se měl víc snažit.

Tak tohle je hotové, teď je přede mnou jeden ze zábavnějších úkolů: výroba monster bossů. Po každém druhém nebo třetím levelu by mělo konec úrovně hlídat originální monstrum, na jehož likvidaci bude muset hráč najít recept.

zeal

Unity: Boomerkid v pohybu

Žebříky, monstra, objevování, skákání a přežití v těch nejdivočejších podmínkách, a nejen to, bude nabízet moje skákačka, kterou bych rád poslal na Android, ale i na PC, v prvním čtvrtletí 2017. 

Do příště zkusím přijít na to, jak nahrát video v lepší kvalitě. Chtěl jsem původně nahrát jen gif, ale LICEcap, nahrávač obrazovky do gifu, nešetří tak úplně místem a o jiném, respektive lepším, který je zdarma, nevím. Nakonec jsem takto vytvořený gif zkonvertoval do Mpegu, kterýžto je formát Youtube kompatibilní, ale jak teď na to koukám s otevřenýma očima, tak výsledek je poměrně hrozný. Nicméně, zase to tak moc nevadí. Jako první demonstrace, která jen ukazuje pohyb postavičky po levelu, svůj účel splňuje. 

zeal

A zase ty Vánoce

Mílovými kroky se blíží Vánoce, doba, kdy se obdarováváme těmi hrami, po kterých jsme pokukovali celý celičký rok (a někteří z nás i déle). Loni jsem dostal nejen hry, ale i PS4ku a po celý rok jsem měl co hrát. A co si budeme říkat, Star Wars Battlefront jsem z těch her hrál nejvíce. Takže by mohla přijít změna? Doufám v takovou (změnu), která mě odtrhne od světa Hvězdných válek - což je v době, kdy zrovna Disney posílá do kin novou trilogii, takřka nemožné. Co ale možné je, třeba se objeví Morfeus a... raději to nezakřiknout. 

Na předvánočním shonu je mi sympatické, že se konkurence předhání a zrovinka teď na Černý pátek, v neděli, jsem si pořídil trojici výborných her za cenu jedné, v JRC. 

A další věc, ještě bych si rád pořídil jednu, dvě velmi očekávané hry, které už vyšly a byly pošlapány v recenzích... *cough*No man's*cough*Sky*cough*... tak doufám, že mi je slevní, ještě než bude pozdě. Přece, člověk nemůže chtít tak velkou slevu nikdy jindy než teď, když každý nakupuje, aby bylo pod stromem co nejvíc zabaleného toho, a to by nebylo, kdyby neslevnili.

Otázka pro případného cizince na mém blogu. Hrajete Vánoční hry? A případně jaké?

zeal