čtvrtek 18. srpna 2011

Jak bylo v Londýně

Jelikož je Casual Core herní web, a vlastně přesněji herní blog, nebudu tu nijak podrobněji psát, jak jsem si užil Londýn. Nebudu se tu rozepisovat o nepokojích, které se děly napříč Londýnem, ani o tom, jak jsem tohleto všechno vnímal, když jsem přijel do centra nepokojů, do čtvrtě Croydon, o níž den před mým příjezdem (tj. 9. srpna) prohlásilo BBC, že jde o válečnou zónu.

Ale stejně k tomu musím něco málo napsat. Byl to takový hodně divný pocit, když jsem si na převozu koupil noviny s titulkem Anarchie v Anglii, s fotkou hořícího domu, který zapálil dav složený z naštvaných přistěhovalců, na přední straně. Až po návratu do ČR jsem zjistil, že šlo o obchodní dům asi dvě ulice od mého hotelu. Po takovém zjištění se dostaví hodně nepříjemný pocit, ještě nepříjemnější, než když jsem zjistil, že hned vedle mého hotelu stojí mešita. Ale abych se vrátil ke hrám. Během plavby přes kanál La Manche jsem s kolegou střílel teroristy v perfektní akci Razing Storm, což byla, považte, velice slušná příprava pro nadcházející události v reálném Croydonu. Měl jsem, přiznám se, trochu zvláštní pocit, když vchod v jednu chvíli zatarasil příhlížející arab, který se koukal jak to s US jednotkama nandáváme jeho spoluobčanům. No byla to jen hra s neškodnýma plastovýma zbraněma...

Třetí den jsem si odskáknul do trafiky, abych si tam koupil jeden velice dobrý hudební časopis a když už jsem tam byl, podíval jsem se taky po nějakých těch herních časopisech. To bych nebyl já, kdybych je tam nechal jen tak bez povšimnutí ležet. První jsem šáhnul po časopisu Retro Gamer, jelikož byl jako první na ráně. Titulka s opicí a nápisem Game Over for 8-bit si mě získala, a tím pádem putovala do mé dlaně připravené odevzdat hromádku prodavači na stůl. Druhý byl EDGE, takový těžký snobsky vypadající časopis, o kterém jsem toho slyšel až moc na to, abych si ho nevzal. Následoval Electronic Gaming Monthly, o kapku lehčí než EDGE, ač o stejných rozměrech. Další časáky už byly věnované jednotlivým konzolím. Nintendo power a X-360 jsem musel z pro mě jasných důvodů vynechat. Vzít jsem si však musel zdaleka nejlépe vypadající časák v obchodě - oficiální Playstation magazín s krásnou dvojvrstvou obálkou věnovanou Bioshock Infinite. Bonus uvnitř jsou exkluzivní artworky Bioshock Infinite - prostě nádhera - a BluRay disk plný dem, což se vždycky hodí.

Když jsem nechodil okolo vymlácených výloh a zmlácených turistů svíjejících se v bolestech na zemi obklopených skupinkou policistů (pravdivý příběh), v ulicích Londýna jsem pokukoval po GAME. Čtvrtý den jsem se do něj konečně dostal - výlet byl poznávací, tak proto - a já si brousil zuby na X-box. Jo. Čtete správně. Byl jsem připraven dát sto liber za X-360. Cena je to slušná a jeden X-360 doma navíc se může hodit. Jaké zklamání ale bylo, když mi po desetiminutovém rozhovoru prodavač konzoli od Microsoftu NEDOPORUČIL z důvodu častého problému, který tuto konzoli sužuje: samozřejmě Red Ring of Death, který zmínil jako velký problém. Do PS3 by šel ihned - říkal mi -, ale jít do X-360 je velký risk. Tak jsem si nakonec koupil Killzone 3 a se špetkou zklamání odešel.

Zpátky přes kanál La Manche jsem se k herním automatům málem nedostal - skupina skautů obsadila místnost rychleji, než jsem ji našel. Po večeři byla ale už poloprázdná a tak jsem dal Time Crisis 3. Pak jsem zasedl ke Grid: Race Leader, výborné to hře zvláště v multiplayeru. Můžu o ní napsat, že šlo asi o nejlepší závodky, které kdy byly pro automaty vytvořené. Vážně skvělá hra. Tak a to by bylo zhruba vše herně spojeného s mou návštěvou nepokoji zmítaného Londýna.

zeal

0 komentářů:

Okomentovat