A to znamená, že na pohyb venku to není. To je příležitost, kdy my, hráči, rádi zalézáme do našich temných komor, kam Slunce nesvítí a zapínáme ty naše monitory od našich bzučících beden nebo obří televize, k nimž jsou připíchnuté naprosto božské herní konzole.
Projel jsem dnes dopoledne očima, co to mám nachystáno na harddisku a ono čekalo tam několik nerozehraných spařeb, o kterých jsem si před časem řekl... co kdyby! V jednom adresáři Might & Magic celá série (originálky od všech dílů jsou zaházené kdesi ve skříni). Zavzpomenul jsem na časy, kdy jsem popocházel se svojí partají po světě Meče a Magie (což je špatně přeložený Might and Magic) a adventuřil jsem, a stínal hlavy nepřátel dobra a lootoval, čili okrádal, podobně jak to teď dělali přistěhovalci v Anglii. Neskutečná a hlavně nekončící zábava. Jestli mě to ještě chytne, řekl jsem si a rozhodl se pro osmičku, kteroužto jsem ještě neměl mockrát projetou.
Na Day of the Destroyera jsem asi už zapomněl, protože první co mě docela šokovalo: mohl jsem si vybrat jen jednu postavu. Postupně se k vám ve hře přidávají další dobrodruzi, minotaur se k vám přidá, jestli máte ještě místo ve skupině, nebo Necromancerka. Ale na začátku si může hráč zvolit jen jedinou postavu. Asi jsem trochu zariskoval nebo si chtěl hru ozvláštnit, možná jsem kvůli tomu šoku ani nemohl pořádně rozmyslet tohleto první dilema: s kým tedy začít. Doufám, že má volba hrát za drsného krvelačného upíra nezamezí v nastolení klidu a míru celé pohádkové zemi Erathia (ale přesněji Enroth na kontinentu zvaném Jadame).
A přece mě hra chytla a nechce jen tak pustit, pokaždé, když k ní usednu. Might & Magic vůbec patří mezi ten druh her, kde se často ptáte: to už uběhlo tolik hodin? Vždyť jsem to začal hrát před chvílí! OMG. Jon Von Caneghem stvořil monstrum... ne. Stvořil výbornou hru, monstrózně kvalitní hru, která je natolik dobře vymyšlená, že se u ní zkrátka nejde nebavit. Má to nejlepší z RPG: zajímavý příběh, pohádkový svět, jež není ničím omezený, parádní world design, na dnešní dobu stále slušnou (tj. postačující) grafiku, propracované RPG mechanismy, zábavné vyzbrojování a levelování postav a tím pádem skvělý pocit z čehokoliv, co vaší partě pomůže dostat se dál. Nakonec má tahle série i fantastickou atmosféru, kde vyniká především šestka, poté sedmička a pak následuje Destroyer.
Na dnešní dobu přeloženo: je to na bázi Falloutu 3, jenže ve stylu Oblivionu, jen pohádkovější a více se u toho člověk zabaví. A mám dojem, že je to navíc promakanější, než obě zmíněné hry. Sice má horší vizuály, ale ty beztak nejsou důležité, když vás hra vtáhne do sebe. Nakonec co se hrdinské fantasy týče, neexistuje lepší volby než Might & Magic.
Co jsem zatím odehrál v Day of the Destroyer? Má skupina s upírem v čele rozprášila desítky pirátů, kteří se vylodili na Kudlovém ostrově. Roznesli jsme medicínu nemocným na okolních ostrůvcích. Prolezli jsme kobku plnou pastí a rozsekali všechno živé uvnitř. Vykonali jsme spoustu hrdinských questů. Doplavili jsme se do země zvané Ravenshore, čili Havraní pobřeží, kde zatím sbíráme odvahu na plnění dalších dobrých skutků a čistíme batohy od všeho harampádí, zkrátka všechny ty milé starosti předtím, než se zase pustíme do putování v nebezpečných končinách tohoto fantasy světa.
zeal
0 komentářů:
Okomentovat