Včera jsem si pustil třetí Deus Ex, osvobozen na chvíli od mého šíleně dlouhého hraní Might & Magic VIII, a řekl jsem si, že by bylo vhodné o tom něco málo napsat na blog. Už jen proto, abych se vyjádřil ke hře, která všude dostává desítková hodnocení a někde 9,5, někde i "jen" lehce pod hranicí 9 bodů. Taková skvělá hra to je podle hodnocení. Většina kritiků ji hodnotí jako něco, co skoro nemá konkurenci. Totéž ještě letos asi čeká Skyrim, Uncharted 3 a myslím, že ještě Diablo III.
Začátek Deus Ex, tak jaký je? Já myslím, že úvodní film, který je naštěstí v herním enginu, a ne s živými herci - kteří by to jen kazili (a s tímhle se tak úplně neztotožňuju), má velmi slušnou atmosféru. Vypadá, že si na něm dali autoři záležet, je zajímavý, a není tak úplně plný klišé jak jsme zvyklí u řady, ale vlastně u většiny, her. Z filmu se plynule přesune Deus Ex ve "hru", ale to ještě není tak úplně pravda, protože interakce je omezena jen na prosté vyťukání vstupního kódu do výtahu v šéfově kanceláři a samozřejmě vstoupení dovnitř. Následuje opět cutscéna, v níž se může hráč tak maximálně koukat myší okolo. Do toho hraje filmová elektronická hudba, která navozuje pocit vtažení do světa budoucnosti.
Velmi zajímavé na začátku je, že není nijak zbrklý. Normální je, že počítačová hra, prostě videohra, má za cíl vybalit to "nejhustější", nejvíce šokující, no zkrátka to nej, na hráče v prvních dvou až pěti minutách (často i méně). První minuty jsou nejdůležitější, říká se mezi hráči, a dokonce se tak píše v knížkách o designu. Deus Ex Human Revolution na to jde ale jinak. Začne nějakou ne zrovna závratnou situací, se kterou chvíli pracuje - pak se sice něco stane, v budově vypukne alarm, ale co se děje... vlastně neděje. Šéf společnosti je naprosto klidný a v naprosté pohodě posílá Adama, hráče, aby to tam teda okoukl. Vypadá to, že alarm se rozsvítil jen proto, aby příběh Deus Ex měl nějaký začátek, jak je to ostatně u příběhů (u příběhů obecně) zvykem.
Po vstupu do výtahu tedy následuje další díl intra a my sledujeme jak Adam pomalu kráčí komplexem s kolegyní, to vše ve žlutém obrazovém filtru a za zvuku klidné elektronické hudby. Dialogy v takovou chvíli pak působí o kus uvěřitelněji, než je ve videohrách zvykem. Proč?
Autoři trojky Deus Ex dělají vše proto, aby tahleta iluze nebyla lehce prokouknutelná, iluze, že "to není jen nějaká další videohra, kde se střílí a tohle příběhové něco je tam jen na okrasu". Jakási lhostejnost tvůrců ke konzumentovi za LCD obrazovkou je už sama o sobě velmi fascinující - o to víc, když je vidět, že autoři očividně umí. Jak je možné, že to nechtějí prodat? Proč děj na začátku není strhující, proč filharmonie nehraje jako o život, nebo proč virtuální herečka nemá o dvě čísla větší poprsí? Jaká záhada za tím stojí? Vizuální provedení, herecký "voice acting", hudba, dokonce i děj; to vše je v naprostém pořádku a vypadá to tak dobře, že se člověk prostě musí chytit za vršek hlavy a ptát se, proč je takový talent tady přede mnou jen tak promrháván?
Ve zbytku hry je schována odpověď. Údajně je Deus Ex Human Revolution až 25-hodinové dobrodružství, údajně má jakýsi status kultovní herní série a říká se, že první Deus Ex je TA hra, kterou zmiňují herní geekové svým drahým polovičkám, když je žádají o chvilku odloučení. "I'm playing a Deus Ex, stupid bitch!"
Úvod hry mě jednoznačně nalákal na další hodinu, dvě, možná i víc, dalšího hraní. Je to jiná hra, nebo se tak alespoň tváří. Prvních patnáct minut mě ale zaujalo především tím, že se to nesnažilo nijak zaujmout. Fakt. Nebylo tam nic, co by člověk dokázal vystřelit do diskuse se slovy, že to a to bylo senzační, a naprostá paráda jak tam bylo to a taky jak to... zkrátka nic. Šlo hlavně o provedení, o příslib opravdové kvality, která se začne promítat do hry až při delší interakci s ní.
A teď mám vážné dilema. Vlastně spíš problém. Můžu hrát zároveň Might & Magic VIII a Deus Ex Human Revolution? Chci je hrát obě, pěkně naráz, na jednom stole. Půjde to když přidám druhý monitor.
zeal
0 komentářů:
Okomentovat