El Shaddai: Ascension of the Metatron

Z obrázků na TBL byste usoudili, že Metatron vypadá naprosto skvěle! On tak vypadá i v pohybu, možná i o ždibek lépe. Zato takový God of War III vypadá na obrázcích skvěle a v pohybu přímo božsky. Asi proto má slovo bůh v názvu. Ale ejhle, El Shaddai podle wikipedie taky znamená bůh. Co to? Nejde ale o boha války, ve hře ovládáte biblickou postavu a dost možná je toho z Bible ve hře mnohem víc, a bůh je v názvu hry prostě proto... ale zjišťovat to přesně nehodlám. Rovněž nemám v plánu psát o hře víc do hloubky, protože jsem hrál pouze demo. A právě o něm bych tu chtěl napsat pár větiček.

Pěkná prezentace se tak nějak dala očekávat. Hra vypadá už od prvních menu obrazovek parádně, i když její minimalistický styl se nemusí zamlouvat každému. Kdybych byl vysmátý chytrák a nechtěl bych tomu El Shaddai nic věnovat, napsal bych, že grafici jsou líní budižkničemové, protože tam, kde měla být krásná krajinka, na hráče kouká jen pár tlustých vlnitých čar. Nebo že ten obrázek nad odstavcem je jen trochu předělaná fotka ve Photoshopu. Texturama se tu taky dvakrát neplýtvalo, ale abych to nějak ukončil, řekněme, že většina hráčů i kolemjdoucích se shodne na tom, že grafika je krásná, plná umění a neprofláknutého stylu.

Ve hře nejde o nic jiného, než o ztlučení nepřátelských postaviček. Jdete po předem vytýčené cestě, asi jako v 99 procentech herní produkce, a jakmile potkáte ošklivě vypadajícího strašáka s něčím nablýskaným v ruce, to je moment, kdy musíte začít mačkat tlačítka. Na začátku jsem měl dojem, že hra se hraje úplně sama, protože jsem ani nevěděl, jaká tlačítka mám mačkat, a nepřítel přesto zhynul. U dalších nepřátel to už zdaleka tak lehké nebylo. Zničehonic přituhlo. Zvýšil jsem pozornost na obrazovku a na to, co dělám. Zkusil jsem známá tlačítka z God of War, ale jaké hořké poznání bylo, když jsem si uvědomil, že tady žádný WASD standard jako v případě Prvopohledových střílen prostě není. Na čtení obrazovek s popisem ovládání jsem neměl náladu a tak jsem zhynul u dvojice skákajících černochů, už na prvním ostrůvku.

První dojem z El Shaddai tedy není nijak silný, ani bych hru nepohřbil mezi ty statisíce ostatních klonů. Určitě má něco do sebe. Příběhové vyprávění, které je poplatné uměleckému stylu, se mi nějak zvlášť nezamlouvá, rozhodně preferuji klasiku ve stylu GoW a Heavenly Sword. Bitkaření nevypadá, že by bylo něčím víc, než v ostatních rubačkách a vidím to tak, že jediné, co by mě mohlo hnát hrou kupředu je objevování dalších pěkných obrazovek a poslech krásné hudby.

Demo mě dvakrát nepřesvědčilo, ale však víte, jak je to u dem. I v případě, že vás přesvědčí, výsledný produkt nemusí být až tak úžasný.

zeal