Záhada zvaná Abandonware

V dnešní době je těžké říct, co je a co není Abandonware. Příklad: Nedávno jsem si chtěl stáhnout Nickyho Booma, skákačku pro operační systém Dos z první poloviny devadesátých let a ještě než jsem odeslal příkaz Enter pro stažení z internetové abandonware sajty, pro jistotu jsem se podíval na Direct2Drive nebo GoG, teď nevím, ale to je jedno, já najednou zjišťuju, že si tam za Nickyho Booma účtují celých pět dolarů a nějakých 99 centů. Zhrozen, zanechávám abandonware na pospas, zavírám ji a stránku blokuju na Google.com, a v té chvíli si říkám: jestli si teda můžu zahrát na svém retro notebooku vůbec něco.

A teď jestli mám na začátku každého nového týdne otevírat internetové obchody a hledat jaké další tituly z 80. let byly nově zpoplatněny, abych si je okamžitě vymáznul z notebooka. Momentálně mám rozehranou Jill, dívku z džungle, Perský princ tam taky je, pro jistotu jen jednička, i když ani u něj si nejsem jist, jestli náhodou za ni Mechner, držgrešle, nepožaduje nějaké ty dolary. A nějaké další tam taky jsou. Jedinou jistotu mám u her, které byly oficiálně uvolněny jako freeware, jejichž seznam je někde na Wikipedii. Ale počet těchto titulů je velmi omezený. Stovky a možná tisíce dalších her se povalují na abandonware a jak dřív se člověk nebál po nějaké natáhnout ruku, situace dnes je taková, že i ty méně pravděpodobné a dokonce i ty nepravděpodobně pravděpodobné tituly jako Zork a další zombie hnilotiny jsou dnes uváděny znovu do obchodních sítí na internetu, ať to je PC nebo iPhone. A aby si je člověk mohl zahrát, protože v té době, kdy hra vyšla, ještě neuměl chodit po dvou, natož ani neměl počítač, musí v roce 2011 za tak starobylé kousky dávat sumu několika dolarů za kus.

Pak že GoG a jemu podobné obchody jsou pro hráče dobré. Jistě, všechny hry se dají rozjet na moderních systémech bez námahy. Za pár patchů a několik pozměněných řádků v konfig souborech je ale 5 dolarů kapku neadekvátní cena. Jediné tak co by dávalo smysl, že část téhle sumy jde na konto původních autorů hry. Vlastně to smysl nedává: jeden cent pošlete tomu chlápkovi, co nám nakreslil modrou texturu oblohy, deset centů tomu, kdo nám udělal zvuk, dolar programátorovi a dva dolary padesát centů tomu, jak se jmenuje, kdo nám dělal ve svém volném čase soundtrack, vy víte kdo, každou středu nám přines pizzu.

Chtěl jsem si dnes otevřít notebook a nahrát do něj, co jsem ještě nehrál od Apogee. Ale už dopředu tuším, že všechno od téhle firmy se nedávno opět uvedlo do prodeje. Zpropadeně!

zeal