Videohry a násilí, část druhá

"Můžeš vzít břitvu a začít ho řezat, tím mám na mysli, že je to nechutný, Melisso. Ale někdo na to řekne: Vždyť je to jen hra!"

"Z podobných omluv je mi fakt na zvracení, jako když někdo tvrdí, že je to zábava, a že je to naprosto neškodné. Dnes existuje obrovská spousta důkazů, že na děti mají dnešní média velký dopad. Výzkum se provádí už padesát let a existuje více než tisícovka vědeckých prací, které se shodují na tom, že násilí v médiích vzbuzuje v dětech násilné chování. Také když jsou děti vystaveny něčemu ošklivému ve skutečnosti, má to na ně drastický dopad a..."

"Takhle to začíná. Jen to tam tak visí. A pak tomu můžeš působit bolest a můžeš to i zabít. Udělat tomu cokoliv, co chceš. Je to úplně bezbranné, stejně jako svázaný člověk. S tímhle se ti chci svěřit, jeden muž, který tuhle hru hrál, to okomentoval online: Tohle jsem chtěl vždycky udělat. Tahle hra mi dovoluje někoho brutálně zohavit, naprosto bez problémů, aniž bych ve skutečnosti někoho zranil. Chci někoho zabít, ale neudělám to. Hry mi to umožňují. To je ale dobrý argument ve prospěch hry, Melisso. Tohle vlastně znamená, že ten člověk si násilné tendence ventiloval takhle, aniž by vyšel do ulic a zmasakroval někoho naživo. Co ty na to, Melisso?"

Melissa nesouhlasně kýve hlavou.

"Tohle už jsem taky slyšela mockrát. Ale žádný vědecký důkaz, který by to podporoval, jsem dosud neviděla. Pokud o nějakém takovém víš, ráda si ho přečtu, ale není mi znám žádný vědecký důkaz, který by tvrdil, že by si lidé hrající násilné videohry ventilovali své násilné chování jen proto, aby nemuseli jít ven někoho skutečně zabít. Spíš naopak. Třeba lidé, kteří konzumují pornografii na internetu (a kdo ne? pozn. autor článku) mají tendence fandit násilníkovi a nesoucítit s obětí. Jsem si jistá, že stejné je to i s násilím v médiích. Pokud lidé vstřebávají obrazy násilí, vznikají u nich myšlenky na násilí a začínají se u nich objevovat násilnické tendence."

Melissa pokračuje s nesouhlasným kýváním. Moderátorka si bere slovo...

"Dobrá, ale existuje spousta seriálů a filmů, které ukazují tyhle věci, ukazují mučení. Mají v sobě hodně násilí. Někdo by mohl argumentovat, že tahle hra není zas takový problém, Melisso."

Melissa se směje, zatímco na obrazovce probíhá mučení figuríny. Právě ji někdo maluje na zeleno, natírá ji zelenou barvou zespoda nahoru.

"Já si myslím, že tady je jeden podstatný rozdíl. Televizní seriály a filmy jsou pasivní zábava. A přestože je tu blízký vztah, v tomto případě jsou děti těmi aktivními, kdo provádí násilí. Potřebujeme si uvědomit, že děti mají snadný přístup k videohrám. Důležité je poznamenat, že neznají kontext pro ono páchané násilí. Je to jen tělo, které se tam houpe..."

"Jo."

"Můžeš tomu dělat..."

"Různě způsobovat bolest té lidské bytosti."

"Jo! A není tam žádný cíl, krom toho..."

"Nedostáváš za to body. Je to jen mučení."

Melissa se směje a moderátorka pokračuje.

"To je hlavní "zábava" té hry."

"Správně."

"Díky, Melisso, za tvé hluboké postřehy. Bille, před touhle reportáží jsem šla online a tu hru jsem si vyzkoušela. Rozumíš ne, abych byla pro tenhle rozhovor dobře připravená. A začala jsem to dělat."

Melissa se dívá vytřeštěně do kamery a Bill odpovídá.

"Hrála jsi tu hru?"

"Jo, hrála jsem ji. A opravdu mě hodně rozrušila."

"Fakt jo?"

"Byla tam taková divná zelená barva."

"Měla na tebe dopad, jo?"

"Jo! Když jsem to hrála, tak jsem si vybrala břitvu a pak jsem ho začala řezat a měls vidět všechnu tu KREV, jak stříkala..."

"Mmmmmm..."

"...jakmile jsem do něj vrazila tu břitvu. Chci říct, že je to strašný. Strašný. A něco ti řeknu, nemám děti, ale kdybych je měla, nechtěla bych, aby tuhle hru hráli."

"Chápu. A teď k další reportáži."

zeal

Videohry a násilí, část první