Co se mi nelíbí na Skyrimu

Dnes jsem si v obchodě s potravinami říkal, že bych si mohl konečně koupit nějakou hru na X-box. Přemýšlím o Gears of War, ale nevím jestli jedničku, kterou jsem už kdysi hrál na PC nebo jestli raději nemám šáhnout hlouběji a koupit si rovnou tu trojku, abych měl nějakou tu novinku, která ždíme z X-boxu už nějaký slušný výkon. Abych mohl třebas porovnat nejlepší X-box hru s Uncharted, nejlepší PS3 hrou. Pak jsem si ale, u chlebů, vzpomněl, z nějakého důvodu, na Skyrim a to jsem si říkal, že ho pořád nemám dohraný, a že zatím nemusím vyhazovat peníze za další hru, když mám na disku nedohraný Skyrim. A ty potraviny jsou letos tak drahé. Nebylo by moudré vyhodit všechny peníze za Gears of War a pak s hrůzou zjistit, že nemám co jíst...

Napadl mě nápad na článek, který se týká toho, proč jsem si na chvíli dal se skyrimováním oddych. Totiž, ve Skyrimu dá obrovskou práci zpeněžit loot. Prodávání předmětů je ale až poslední fáze nepříjemného procesu, který se skládá ještě z třídění obsahu v batohu, předávání obsahu vaší mule, teda vašemu NPC, hledání kovářských kovadlin a měnění obsahu v prodejný artikl, hledání roštů a dalších, např. magických, udělátek, kde různé ingredience s trochou štěstí přeměníte v cosi zpeněžitelného. Prostě to sebere hodně času, dá to spoustu práce a občas i těch nervů, protože někdy není na vybranou a vy musíte ten super skvělej meč se třemi ostny a vysokou zabíjecí silou pohodit v horách, hodit ho jen tak ze skály se slzou v oku, protože vám ani vaší mule se už nevleze do baťůžku.

A problém je v tom, že já jsem pečlivý, možná až velmi pečlivý, hráč a kdybych tohle, všechen ten povalující se loot, měl ignorovat, to bych prostě nebyl já, necítil bych se v pohodě, naopak bych si připadal, že hru hraje někdo jiný a já bych si to zkrátka neužil. Je dost možné, že jsem si tenhleten přístup ke hraní osvojil při hraní her jako byl Gods, Prehistorik 2 nebo Another World, kde se velmi často objevovaly chvíle, kdy jediná čárečka, jediný pazourek, sekunda k nabití laseru navíc byly ceněny ničím menším než životem postavičky. Například Diablo jsem poprvé dohrál tak, že jsem veškerý loot, který byl ve hře, zpeněžil či jinak zužitkoval, a opravdu všechny potvory vymlátil do jedné, i pro jistotu jsem se vracel do nižších (či vyšších) pater, abych si byl opravdu jist jedním: udělal jsem vše, co se v té hře udělat dalo.

Jak jen mám hrát, když mi neustále postavička hlásá, že má narvaný batoh, že obchodník už nic nekoupí, že nemám kovářskou zkušenost a tak si musím ingoty škudlit v ruksaku až do doby, než mi to hra umožňí, tj. až se jí bude chtít? Rád bych zakončil článek slovy: já se s tím nějak poperu, ale je to vůbec reálné, abych si já, pečlivý hráč, hru užil, zároveň se s ní popral a nestrávil u toho stovky hodin? Kdy že vychází Diablo 3? Už aby tu bylo, Diablo totiž na takové hráče, jako jsem já, opravdu myslí. Na rozdíl od Bethesdy.

zeal