středa 21. března 2012

Memory Vision: Hry od Legendu

Hry od Legendu mě zajímaly už mnohem dřív, ještě v době, kdy byly jejich obrázky poházeny po stránkách SCORE a já si říkal, že bych si to strašně rád zahrál. Deathgate, Shannara a další jako např. Gateway 2 nebo Companions of Xanth... Na text velmi bohaté obrazovky mě však odradily, ale ve skutečnosti to bylo tak, že se mi hry od Legendu vyhýbaly - snad krom Superhero League of Hoboken -, a já se tak dostal ke svojí první (ale spíše ke druhé) Legenďácké hře až poměrně pozdě. Byla to hra, která byla už celá ve 3D a její název byl totožný s fantasy knižní předlohou, ano bylo to Wheel of Time. Kolo času byla 3D adventurní střílečka z pohledu očí - vlastně z pohledu počítačové obrazovky (jako ostatně všechny hry od Legendu) - a měla zajímavé fíčury jako byla různá manipulace s prostředím. Na čarování se tu, alespoň myslím, taky nějaký čas našel.

Následně jsem si do počítače sehnal Unreal 2, střílečku, kterou pohřbily české herní časopisy, ani ne v recenzích, jako spíše tak porůznu v článcích... hmm.... což jsem osobně nikdy nepochopil, protože střílečka to byla prvotřídní, fantasticky atmosferická (desetkrát atmosferičtější než Unreal jednička), vymakaná o fíčury jako stavění štítů, napínavější díky záhadnějším a podstatně těžším nepřátelům, technicky na výši (krom vnitřku lodě) a plná originálních úrovní, které občas byly opravdu strašidelné... když nepřátelé přicházeli z obrovské dálky a z repráků (?) se najednou ozývalo podivné křičení. Velkou část zábavy Unrealu 2 představoval multiplayer, který by určitě obstál ještě dnes (Tribes Ascend je řádně očesaná verze unrealovského XMP multiplayeru).


Před několika dny jsem si zahrál Companions of Xanth a byl jsem příjemně překvapený v jakém nadmíru zábavném stylu je hra vytvořená. Upřímně netuším, zda ještě v nějaké jiné hře je možné hrát za počítačový monitor, tipoval bych ale, že žádná další hra takovou zajímavou zkušenost nenabízí. A co víc, je to klasická adventura, ale hraná v multiplayeru (!), sice jen proti CPU, ale i tak je to nápad, který by se měl objevit spíše v této době, než v půlce devadesátých let. Protivník - adventuristka - je o pár kroků napřed, je proto nutné se do hraní pořádně opřít. Přece se nenecháte porazit holkou! Na začátku si musíte vybrat poradce, takového, který vás nenechá zemřít v první jeskyni. Jednoduché jak facka, ač velmi nepochopitelné, jak jsem sám na sobě zjistil...

O Superhero League of Hoboken snad někdy až příště, možná si ho ještě před článkem zahraju, abych si ho trochu víc osvěžil.

zeal

5 komentářů:

  1. Hry jako Companions of Xanth jsem v dobe vydani vubec nemel sanci hrat, protoze jsem moc nevladl anglictinou. Ale dneska uz bych to snad dal. Zni to hodne zajimave.

    OdpovědětVymazat
  2. Jj, já právě tyhle hry dávám poprvé až teď, kdy už si myslím, že jsem vybavenej kvalitní angličtinou. Companions of Xanth mě velmi mile překvapilo. Určitě zkus. Jsou tam některý úkoly teda docela zapeklitý, ale stačí se zeptat pomocníka, a ten ti poskytne hint. Zajímavý taky je, jak je tam skoro všechno myšlený doslova, třeba máš zbavit vesničku censor-ship-u, což je vyloženě loď, která cenzuruje vulgarity. :) Super na týhle hře je, že si tam čtu úplně všechno a vůbec se do toho nemusím nutit.

    OdpovědětVymazat
  3. Zni to paradne, jako hodne originalni a kreativni hra, jestli se to tak da rict, a to by byl hrich nezkusit. Diky za tip! :)

    OdpovědětVymazat
  4. Ha! Akurat minulu nedelu na Game-expo som mal prednasku o hrach podla knih (a knih podla hier a komiksov a etc. ) a hadaj koho hry som tam aj spominal... :)

    OdpovědětVymazat
  5. Jako je to zajímavé téma. Už jsem v obchodě párkrát přemýšlel, zda by nebylo dobrý pořídit si takovou knížku. Metro 2033 jsem měl už téměř v kapse, ale pak jsem sáhnul po nějaké sci-fi klasice z šedesátých let. :)

    OdpovědětVymazat