Podle mého je to jednoznačně design, a to mi asi pan Romero pochválí, protože s ním totálně souhlasím: Design je nahoře a pak všechno pod ním.
Můžete mít jednoduchá pravidla, strohý počet herních mechanismů a velmi slabý scénář, např. Pokud je tvůrce hry uber-šikovný level designér, je vyhráno. Zábava, tedy to, kvůli čemu si hráč hru pořizuje, totiž tkví v oněch "designových rozhodnutích", tj. jak vypadá level z hlediska jeho konstrukce a jestli vůbec dává nějaký smysl, a ještě lépe dává-li smysl v rámci celku, i to jestli je něčím jiný, je-li v něm dostatek volnosti, příležitosti pro zkoumání a nabízí-li alespoň nějakou výzvu. A nakonec hlavně a především: Má ten level na to, aby bavil hráče?
Richard Garriot, nebo zda si ještě říká Lord British, nevím, tak každopádně tento pán je teď velmi nespokojený se stavem her a ještě více ho štvou herní designéři. Ti totiž nelezou panu Garriotovi ani po kotník, podle jeho vlastních slov. Sladkou výjimkou je Chris Roberts, který má to štěstí, že ho Lord British jakžtakž uznává. A já na to, že asi nemá pravdu, ten bývalý kosmonaut Garriot, na druhou stranu ho docela chápu. Level design je u spousty her, ne-li u většiny, které dnes vycházejí, takový velmi laxní, snad i odfláknutý, jako kdyby ho vytvářely opilé děti, a ne kovaní borci s velkým fousem pod frňákem časů minulých. No... to bych jim zase trošku křivdil. Je to o trošku lepší, zejména na AAA scéně.
Tento stav, který pan Garriot označuje za lenost, lze nejvíce pozorovat na 2D hopsajdách, u nichž se design zredukoval na popocházení zleva doprava po rovné ploše.
Dle mého názoru lze udělat kvalitní skákačku pouze s několika málo sprity, omezeným počtem animačních políček a paletou šedi. Tím pádem je tu i rada pro všechny začínající gamedesignéry: naučte se dělat zábavnou hru s co nejomezenějšími prostředky a po pár pokusech, zadaří-li se, máte v oblasti game designu vyhráno.
A já se jdu zpátky těšit na Bioshock Infinite.
zeal
0 komentářů:
Okomentovat