Singularity

Singularity je hra, která drtí všechny ty Feary a Modern Worféry, což se ale dozvíte teprve až si tuhle hru zahrajete. V recenzích totiž víceméně propadla a je jí často vytýkáno, že je to jakýsi Bioshock klon, a to jen díky tomu, že hráč krom pušky používá ještě rukavici, a vlastně ruku. Nevím, jak na to tihle takzvaní recenzenti přicházejí, protože tahle "ruka" byla použita dříve už v Undying (jehož je Bioshock skutečným klonem) a ještě dříve v Hexenu a možná dokonce už v Hereticu, tedy ve hrách od Raven Software, tvůrců Singularity.

A tak si vlastně říkám, na co vůbec číst nějaké recenze, když absolutně sterilní a nudná střílečka F.E.A.R. 2 dostává tak vysoká hodnocení a hry jako Necrovision a Singularity jsou smeteny ze stolu jako podřadnější zboží.

Včera jsem si dal zhruba tří hodinovou spářku Singularity a jsem velice nadšen. Tím, jak střílečky z vlastního pohledu ještě dokáží nadchnout, potrápit, překvapit a dokonce i vyděsit (jsou tu jak fantastické lekačky, tak strašidelné momenty). Nepřeháním, když napíšu následující: Ravenům se podařilo vzít to nejlepší ze starých doomovek a dokázali to velmi chytře zapasovat do moderní First Person Shooter hry. Výborná a strhující hra s nezapomenutelnými momenty, to je Singularity. Všem silně doporučuji.

Postradatelný čarodějův vládce větru

Takže tenhle poslední film od Shyamalana s názvem Poslední vládce větru je v českých kinech a je VE 3D! Páni, jak já fandím 3D. Jen málo filmů ve 3D si nechám ujít. A když se objevil tenhleten fantasy snímek, kterej režíroval šajmalan, nemohl jsem duple-tuplem odolat.

No a pak to přišlo. To už bylo po trailerech a objevil se film.

Jak jsem tolerantní vůči jednoduchým dialogům, zvlášť ve fantasy, a sci-fi, filmech, který mám teda hodně v oblibě, tak Avatár: Last Airbender to po téhle stránce vyhnal do takových výšin, že bych se to nebál označit za nový způsob, jak roztavit člověku mozek. Což prý jde přes 3D brýle ještě mnohem rychleji, než skrz klasické plátno. Ne, to si dělám drsnou legraci. To o těch dialozích ale myslím smrtelně vážně. Jsou totiž: strohé, zároveň dost hloupé a někdy velice tupé (první přijde hned na začátku, kdy buvol kohosi zaplácne svým ocasem a ten ze sebe vytrousí hlášku: "chce mě sežrat!", přičemž tam není ani jeden náznak od zvířete, že by si ho chtěl dát na svačinu).

Tupé dialogy, no dobrá, předloha může... a s největší pravděpodobností je takové i má, to stejné po příběhové stránce, která je řekněme jednodušší, ale víceméně klasická. Pak jsem si říkal, jestli on ten film přece jen nevychází z předlohy až příliš.

Předlohu ale/sice neznám, hrál jsem však/ale videohru! A videohra je opravdu, věřte nebo ne, opravdu to, co je tenhle Airbender na plátně. Přesně to samé. V růžovo-bleděmodro-oranžovém, ale přesto úplně a na chlup stejné. Hrál jsem nějakou verzi pro NDS-ko (které, mimochodem, nevlastním) a to zpracování hry, atmosféra, dialogy!, jednoduchost, to vše je přesně film, který teď běží v kinech. Takže můžu vlastně tvůrce chválit za skvěle odvedenou adaptaci téhle videohry.

Shyamalanův Poslední vládce větru je tedy na můj vkus trochu jednoduché fantasy s tupými dialogy - na úrovni videohry -, ale co to zachraňuje jsou velmi dobré triky od mého oblíbeného studia ILM, a vůbec pohádkovost filmu žene body nahoru. Jedna nestvůra (onen buvol - který umí navíc létat a pěkně řvát) leckomu bude připomínat roztomilou potvoru z nové hry od tvůrců pohádkové hry ICO (krom toho vlastně i ten hrad a princezna - takže i první hru od těch tvůrců).

zeal

Jo a ještě: Rate. Comment. Subscribe!

Tři stovky tak akorát?

V současné době probíhá (tak nějak všude, asi) akce hra do tří stovek, kde je například Dragon Age, Mass Effect 2, Settlers 7, tři tituly Crysis za jednu cenu, C&C 4, Assassin's Creed 2 a nějaké další. Spolu s ní ještě probíhá slevová akce na konzolové hry, kde pět stovek je akorát (nedivte se, konzolovky jsou - a vždy byly - hodnotnější), ale teď se chci věnovat těm PCčkovým pod tři sta.

Když se nad tím tak zamyslíte, tři sta za kvalitní hru je vážně skvělá cena. Není to sice ještě takové terno jako kvalitní film za padesát, ale už se k tomu blížíme, mějte strpení.

Tak a teď to zkraťme a pojďme se podívat, jaké další hry by, podle mě, měly stát do tří stovek.

Borderlands
Wolfenstein
Singularity
Alpha Protocol
Lost Planet 2
Metro 2033

Tyhle alespoň pro začátek a bude to super.

zeal

Kane a Lynch 2: dementní AI

Byly doby, a možná se pletu, kdy se za špatnou AI dávalo horší hodnocení. Co ale ukazuje Kane and Lynch 2 je naprostá tragédie. Zatím jsem nezjistil, jestli to takhle dělá i na tu nejtěžší úroveň obtížnosti, mám však podezření, že tam dojde jen k rychlejšímu odčerpání energie a ne tedy k rapidnímu zlepšení umělé inteligence.

Umělá demence u Kane and Lynch 2 je natolik výrazná, že bych ji čekal avizovanou na obalu hry. Ale kde nic tu nic.
 
Je výrazná, ale poznáte ji jen když uděláte následující - jinak to nepoznáte, tupani kempují a v takových případech se umělá demence poznat nedá.

Často ve hře přeběhnu za nepřátelskou linii a tupanům nedojde, že na ně jdu zezadu. To je chvíle, kdy se ukáže brokovnice jako nejlepší zbraň ve hře, protože přesný zásah do zátylku a tupec padá k zemi. Vyřídit tak čtyři poměrně rychle není žádný problém. Dost často se stává, že tupan mi vběhne do rány, prostě si řekne, že tupanů je víc než málo, tak za občasného vypálení z uziny mi běží naproti, případně běží někam jinam, ale ne za účelem využití nějakého toho úkrytu. Podobné chování nepřátel jsem viděl naposledy v Painkillerovi.

Takže ne, nedivím se vůbec slabým hodnocením Kanea a Lynche 2, který v demu na konzolích solidně zaválel, ale v plné verzi se ukázala jeho maximální tupost. Programátora AI by měla Square Enix solidně nakopat do pozadí.

zeal

Můj blog je větší než ten tvůj

Jelikož se sebevědomým krokem blíží dvoustý příspěvek na Casual Core, napadlo mě, že bych lehce zabilancoval a probral následující. Víceméně mám z článků radost, vůbec z psaní mi neustále tlučou endorfiny na dveře a ptají se po mně. Takže po téhle stránce je to stále hodně fajn. Mám nápady na tolik článků, že by se nevešly dokonce ani na Hrej!. A tam hraje roli samozřejmě také čas, a to je důvod, proč se to tak vleče... teď přibývají články spíš tak jednou za týden.

Za špatné články se omlouvám kardiakům.

A teď to zajímavé. Vcelku mě zajímá, co je vlastně ten obsah, kvůli kterému si to tady někdo (?) čte. V čem bych měl pokračovat, v čem ne, na co navázat, co naopak nechat zbičovat a pověsit za... vy víte za co. Taky mě zajímá, co za čtenáře mám. Jste geekové, nadšenci, kolegové blogeři nebo jen náhodní kolemjdoucí (kdyžtak upřesněte)? Máte raději moje články na KK - Kultura Kriplů - nebo preferujete volnější styl tady na Casual Core? Nelíbí se vám něco? Strčte si to... co to povídám, napište mi to do komentářů. Za všechny podmětné komentáře budu jen rád.

zeal

Co se stalo A.P.B.?

A.P.B. je zkratka pro All Points Bulletin, což je zbrusu nová PC hra na gangstery a zloděje, hra, kterou udělalo studio Realtime Worlds. To Realtime Worlds, které podle všeho před pár dny zkrachovalo. Možná se divíte a říkáte si, jak může studio zkrachovat hned po vydání hry. Inu, nepovedla se. Prý. Krom toho stála obrovské množství peněz, které se firmě jen těžko vrátí. Tolik lidí, aby tvůrci splatili všechny dluhy a mohli si cinknout šampaňským v pětihvězdičkovém hotelu, si tu hru velice pravděpodobně nekoupí, taky třeba proto, že je to pouze multiplayerová záležitost. A jak víme, špatný multiplayer omrzí mnohem dříve, než špatný single player - kterého se navíc můžeme zbavit tak, že ho prodáme kamarádovi, což je jedna z těch výhod, již má single oproti MP only hrám. Další věc, A.P.B. je pouze na PC, na platformu, kde neexistuje kontrola kvality, ba ani kontrola toho, jestli firma dělá vše potřebné pro úspěšnost raketového vzestupu prodejů. A tahleta firma Realtime Worlds na začátku něco velmi důležitého podcenila, cosi ohledně toho "jak dostat A.P.B. ke hráči" a tak o ní zřejmě už teď můžeme mluvit v minulém čase. O hře i o firmě. Mně osobně se koncept A.P.B. docela zamlouval, plánoval jsem si ji vyzkoušet a párkrát jsem si dokonce řekl, že by to možná stálo za ty peníze, vždyť to přece vypadá skvěle. Co mě ovšem silně odradilo, demoverze v podobě trialu měla 8 GB a to po mě nikdo vážně nemůže chtít, abych tohle stahoval. Tak možná i tenhle detail odradil potenciální zákazníky? Kdoví.

Krach Realtime Worlds je prostou ukázkou toho, jak funguje herní byznys: neuspěješ jednou, jdeš z kola ven. Takhle to inu při mnoha-milionových projektech chodí. Smutné? Nikoliv. Vlastně trochu, jen trošičku, ano a to kvůli tomu, že v čele studia stál jeden ze spolutvůrců Lemmings a GTA, David Jones, bývalý zaměstnanec DMA Designu, Gremlinu a Interplaye a... no vidíte to, studia přicházejí a odcházejí, David Jones se přizpůsobuje. A tak je to v pořádku.

Uncharted 2 roks!

Super začátek ve vlaku. Ještě lepší, jak je to celé udělané, že to prostě skvěle vypadá... a taky vůbec jak se to špičkově hraje. Takže zatím naprosto výborná adventuro-akce.

Dál bych to nerozebíral, na nějaký shrnující článek je času dost.

Teď tedy ještě nějaké ty další zprávičky, které mě zaujaly... některé více a ty další méně.

Znova jsem se podíval na trailer nového akčního zpracování X-Com a musím znova napsat, že to vypadá jako totální blbost, a to bez ohledu na to, že jde o hru z X-Com vesmíru. Je tu určitě ta možnost, že to ve výsledku bude slušná, možná i parádní, hra, ovšem jen za předpokladu, že hrací část bude více než málo odlišná od dění v traileru. Kéž by se to povedlo. Zdá se mi ale, že mnohem pravděpodobnější je varianta, že půjde o nezáživnou střílečku bez chuti a jakéhokoliv zápachu, na kterou my hráči velice rádi zapomeneme. Ale to předbíhám, ehm, každopádně asi takhle.

Silent Hill nebude first person střílečka? Reflektovala to herní média vůbec? Po té s****obouři (anglicky shit-storm) článků na netu, včetně toho mého na KK (zlomil jsem si za to ruku, nebojte), by vobyčejnej člověk čekal, že Silent Hill jako populární téma ještě jednou obletí net se zprávou, že se fandové hry nemusí o svoji značku (nebo sérii?) bát. Divný, asi to nikoho nezajímá.

Viděl jsem Level TV.

Fyzicky se připravuju na hraní Starcraftu 2. Těšení se na Diablo 3 stále přetrvává a neustále se zvyšuje hladina mého fandovství k sérii. Očekávám od trojky nic menšího než Diablo 2 na n-tou, kde n je počet vysezených důlků. Oltář bude, jen ještě nevím kdy.

Hodím si korunou, abych se rozhodl, jestli mám dát nějakou strategii nebo tu novou střílečku od Raven Softu. Nebo mám zkusit Necrovision 2? Tolik her a tak málo času. Arrrrrrgggghhh...

zeal

Z čeho je fér vycházet při psaní článků?

Když se rozhodnu napsat článek, někam a dejme tomu na nějaký hojně navštěvovaný web, a mám napsat třeba o bondovkách - protože se chystá nová bondovka -, z jakých informací je fér vycházet, za předpokladu, že jsem si za svůj dosavadní krátký život nestačil koupit všechny hry s Jamesem Bondem v hlavní roli?

Deadline tiká zatím ještě v dáli, ale přibližující se zvuk broušení smrťákovy kosy, nebo taky stále hlučnější zvuk šéfredaktorových zubů je stejně na můj vkus až příliš hlasitý a nedá se přemýšlet. A nedá. Které díly jsem to hrál? Možná ani jeden a teď "babo, raď", co já s tím článkem?

Tak to by pro dramatický úvod stačilo, a já ho stejně spích za dvě minuty.

Vím, že herní redaktoři si dopomáhají k informacím skrze staré recenze a to znamená, že co je napsané v oné recenzi, to je slovo, které platí. Někdy se ovšem stane, že v recenzi je chybka a redaktor se tak přede všema odhalí, že onu hru vůbec nehrál. Fér nebo nefér, opisovat ze starých recenzí je "lotto", které se nemusí vyplatit. Za další, dá se vycházet ze stránek jako Gamerankings a tam zase nastává problém, že čísla nejsou vše a ta Atlantis, která dostala na Gamespotu čtyřku je vlastně sakra dobrá hra.

Každopádně (jak já tohle slovo rád používám - musím ho psát častěji), pokud chci napsat tematický článek o bondovkách, tak dle mého by bylo úplně nejlepší vyhnout se jakémukoliv hodnocení, jelikož jsem ty hry nehrál a tudíž opravdu nemůžu tvrdit, co je z nich dobrá hra a která nestojí ani za tu zmínku. Stejně tak je blbost psát, která bondovka je nejlepší, protože to z první ruky nemůžu vědět.

A vůbec, není to fér.

Když chci napsat tematický článek o Hvězdných válkách, taky se na ně podívám a ne jen na první díl, pustím si je hezky všechny, abych si na to udělal svůj vlastní názor.

zeal

Asi dám Bioshock

Už dřív, tak před rokem, možná rokem a půl, jsem testoval Bioshock na PCčku, ale po pár chvílích jsem došel k nevyhnutelnému závěru, že to moje PC prostě nemůže rozchodit v takové kvalitě, v jaké bych si přál. Tak jsem vyčkával a nakonec jsem ho dostal pod vánoční stromek ve verzi pro konzole. Dnes už sice mám grafárnu, která by hru rozjela v lepších detailech, jenže "who cares now", konzolovky bývají stejně lepší.

Na co se těším, na prozkoumávání (a prý obřího) podvodního města Rapture, které ukrývá nejedno nebezpečí. Originální prostředí, neopakovatelnou atmosféru a kvalitu, za jejíž důvěryhodnost ručí svojí hlavou ten opěvovaný Ken Levine. A je to taky přesně ta hra, do které se chci co nejdřív ponořit a ve volných chvílích zjistit, co na ní je tak skvělého, že se o ní ještě dneska mluví. Půjde o něco jako je System Shock, který jsem hltal ze stránek časopisu Score? (který mimochodem přestávám kupovat - pryč se super nudným a naprosto nečitelným časopisem: phook ya!)

Potápěč-robot Big daddy? Zmutovaná holčička, která ho ovládá? Prostředí, které jako kdyby vypadlo z Myst-like her a v podstatě survival horrorové prostředí? To si nechám líbit.

zeal

Uf, uf, oh, oh

ilustrační foto

Dnes jsem se probudil s neblahým pocitem, že je něco v nepořádku a ono že taky bylo. Kotě mi vlezlo do zapnutého (!) počítače - bodejť by ne, když tam tak provokativně svítí ta barevná světýlka na desce. Leželo na zvukovce, jako kdyby to tam bylo připraveno přímo pro něj. Skvělá zpráva je, že kotěti, ani počítači, ni jeho periferiím, se nic nestalo a svět je tak bohatší o jednu informaci, totiž že kočka se může procházet v zapnutém počítači, aniž by se jí něco stalo. Takže fajn informace, ale ten pocit, když jsem ho tam uviděl, za to opravdu nestál. Brrrr...

zeal

Levelujem

Člověk si koupí Level a už dopředu ví, že otěže bude přebírat někdo jiný. A těší se, nebo je spíš zvědavý. Otevře ho. To, co na něj uvnitř čeká je ale zklamání... víceméně.

Od úvodníku jsem čekal především, že se v něm dozvím o tom, že někdo nový přebírá otěže. Michal střídá Petra. Dozvěděl jsem se na internetu. Čekám... ne, já si vyloženě chci přečíst text, kde se představuje nový šéfredaktor, možná i důvody, proč tomu tak je a nějaké ty zbytky okolo, vždyť to je přece slušnost, když už žádný jiný důvod... ovšem nic takového. Prostě na vás kouká nový moderátor nebo ještě lépe, v seriálu hraje hlavního hrdinu nový herec a nikde vo tom ani ň. A v předposledním odstavci čtu cosi, že "nové koště lépe mete" a já si začínám představovat co on na to, na tenhle jinotaj, ten čtenář, kerej vo tom neví ani to ň.

A co já k Levelu? Děsně hezky to vypadá, asi se to dobře čte - on se člověk musí přinutit a taky ne všechny texty jsou ucházející -, jenže... je to takové celé, jak bych to jen, takové bez energie, bez náboje. Střídání šéfredaktorů, kde se jeden neumí pořádně rozloučit a ten druhý neumí pořádně praštit do stolu a říct: "Tak tady jsem, cháchro!" je přesná ukázka toho, jak bez-energie to celé je.

Takže tak. Nový Level je úplně stejný, jako ten předchozí. Jen úvodníky píše někdo jiný.

Jo a... stojí stále těch neskutečných 250 Kč (!). Nevadí mi to. Já si pro Level jezdím ve svým Ferrari.

zeal