Násilí a počítačové hry!

Jako reakci na Overwatchův článek z Kultury kriplů o tom, jestli patří dětem do rukou hračky, jsem se rozhodl napsat takový krátký článeček o mém pohledu na násilí v počítačových hrách. Eh, jaká že je spojitost mezi hračkami a počítačovými hrami? Mno, třeba to, že některé počítačové hry jsou až od osmnácti, kdežto hračky si může dovolit dítko bez rozdílu věku, rasy a vyznání. Na rozdíl od Overwatche jsem toho názoru, že by se hračky násilného charakteru neměly zakazovat nebo povolovat až od dospěláckého věku. Protože hračky jsou hračky a to děti moc dobře vědí. Jsou to ale lišáci mazaní...

Jdu si takhle po ulici a vidím ve výloze obchodu s televizory akční film. Docela nuda, říkám si ve chvíli, když zrovna došlo k přestřelce mezi skupinkou gangsterů a nabušeným hrdinou. O dvacet minut později rozjímám nad vydatně propečeným kusem krávy a uvědomuju si, že násilí, takové to násilí, které je vidět v akčních filmech, kde hrdina povraždí celou skupinu vietnamských civilistů, kteří měli shodou okolností u sebe zbraně, není dneska nic jiného než obrovská nuda. Týká se to filmového násilí, ale i toho herního, což je vpodstatě to samé, protože poč. hry se pomalu začínají graficky a stylem hraní podobat filmům. Pointa je právě v tom, že počítačové hry se snaží o filmový zážitek - rozhodně se nejedná o simulátory vraždění, protože jinak by hry po této stránce nebyly tak omezené (po stránce detailů), jak jsou teď. Vtip filmového násilí spočívá v tom, že člověk ví, jak na tom to násilí vlastně je - jasně je to FAKE a taky to vypadá jako fake.

V tomhle momentě si všímám, že jsem se ještě nedotknul hranolků. Safra, už jsou studený.

Když jsem poprvé, jako dítko, usednul k monitoru a zařízl svého prvního nacistu po útěku z cely na hradě Wolfenstein, necítil jsem, že by šlo o něco, co by se mnou zamávalo. Totéž u Dooma. Střílení zlé grafiky je OK, politicky korektní a chvályhodná činnost, při které se dá výborně odreagovat. Trochu horší je to ale se střílením těch hodných. Stalo se mi to u Deus Ex, kdy mi nepřišlo, tam někde uvnitř, dvakrát OK zabít parťáka agenta nebo nevinného občana sledujícího pouze svůj vlastní krok. I v dalších hrách jsem měl podobně špatný pocit, když jsem si zahrával s temnou stranou síly, a když jsem vyvraždil vesničku ve Falloutu včetně malých dětí, bylo mi ze sebe na zvracení. Vidím to takhle: pokud by se někdo s nástupem HD technologií snažil udělat maximálně realistickou akční hru, ve které by bylo podněcováno násilí na nevinných bytostech a tahle hra by se dostala do ruček malého dítěte, věřím tomu, že by na něj hra měla negativní vliv. Samozřejmě by v tom taky jistou roli hrálo to, pokud by mu nebylo vysvětleno, že střílení těch dobrých je špatné. Střílení těch zlých je věc záslužná a já jsem stoprocentně pro, aby se u dětí tenhle názor pěstoval už od raného věku. A vlastně proč ne? Když je to taková zábava!


zeal