Herní superpozice

Momentálně mám několik rozehraných her. Mám tu i pár her, do kterých se chci pustit. Je tu také dvojice her, o kterých velice - ale ne nahlas - přemýšlím. Když se kouknu na poličku s originálníma hrama praskající ve švech - to se jen tak říká, žádné švy tam nejsou -, řekl bych, že většinu z těch názvů nepoznávám, resp. nikdy jsem je neměl strčené v mechanice. Některé názvy mě chtějí přesvědčit, že jsou to právě ony, které by měly dostat šanci. Tolik her. Málo času. Venku je pěkně. V Praze je na náměstí nějaká slavnost, jak vidno na z-mute-ované televizi. Sluneční brýle na mém stole mě snad hypnotizují, i když Slunce zase tak moc nesvítí, abych si je nasadil a vyrazil vstříc neznámu...

Pod televizí mám nově zabudovanou 360-ku. Vedle ní jsou dvě krabičky s Alanem Wakem a Halem 3. Master Chief mě pozoruje z manuálu, kterej je opřenej o okraj černé big ass LCD. Pokaždé, když se kouknu napravo od monitoru, tak na mě zařve mrcha z Doom 3, už to bude nějaký čas, co tam mám tuhle dřevěnou krabičku, na jejímž levém rohu se hřeje nápis UNCUT. Hlavou mi teď projela myšlenka na Necrovision a jedna ošklivá scéna z Phantasmagorie 2, a proč, to je otázka, na kterou bych také rád znal odpověď.

Už v tom Londýně jsem si říkal, jaké to bude super, až budu dělat hry v LittleBigPlanet 2. A já zatím nic neudělal. Zato jsem pokročil v Unity. Ale zatím z něj nevypadlo nic, co by se dalo hrát. Ghostbustery jsem ještě v PS3ce neměl, a to i přesto, že se mi je podařilo šlohnout, vlastně koupit v GAME jako podpultové zboží coby sběratelskou edici s filmem na BluRay za pouhé tři stovky (ještě jednou díky Montatatanovi!). Kinect nebo Move, novináři mají jasno, jen já mám jedno velké dilema, které mě děsí pokaždé, mám-li volnou chvíli a chci se hýbat a přesto neopustit hranici svého obývacího pokoje.

Rád bych sestoupil do temných, špinavých, kobek, ale v Legend of Beholder mě naštvala jedna věc. Něco se pokazilo a já nemůžu za herního boha projít místnost propojující Level 3 a Level 4, kde mě pokaždé dorasujou dva stromy. A vůbec netuším, zda je možné, jestliže mi chcípne jedna postava, je-li možné ji někdy v průběhu hry zase oživit. Taky mi cosi říká, že bych se asi měl vrátit do Skyrimu, ale něco... no, něco. A jednou se pokusím navázat na tu žlutou, nažlutlou Deus Ex hru, o níž slyším jen dobré věci, ale na mě je až moc žlutá, abych u ní překonal ten odpor ke hraní. Ale kdoví, jednou se přemůžu.

Co to Halo 3? Závěr trilogie, a prý ohromující, zve se na krabičce. Za chvíli vychází Halo 4 a já mám dojem, že trojka je ta pravá hra, kterou bych měl co nejdříve zahrát, abych také byl v obraze, protože doteď mi Halo skoro nic neříkalo. Nejraději bych ale hrál více her naráz. Chvíli Halo 3, doplněné o Move-Kinect, střídané s Legend of Beholder, hrané společně s I Have no Mouth and I Must Scream, Shogem, Doomem 3 a Killzone Liberation, občas přerušené Alanem Kvejkem 4 a doplněné o Bluuuuur po síti.

Ale teď zcela seriózně: HALO FUCKING BITCH YEAAA!!!!!!!!!!!

Master zeal