Při zavzpomínání na tuhle starou mašinku jsem se už párkrát sám sebe zeptal, nakolik se jejímu nástupci povedlo navázat, a zda je PS3 lepší nebo naopak horší konzole než PS2. K jasné odpovědi jsem se v myšlenkách nikdy nedopracoval, také asi proto, že to ani není možné - obě konzole mají své pro a proti, a některé legendární hry z PS2 už asi žádná technicky dokonalejší hra nepředčí a naopak si například nedokážu představit, že by tahle a tamta špičkově zábavná hra byla vůbec možná na tak technicky zastaralém přístroji jako je PS2.
K otázce zda PS2 je lepší než PS3, nebo naopak, je tedy nutno přistoupit nějako jinak. Ryze objektivní kmitání jazýčku vah tentokrát musí udělat krok vzad a otěže musí převzít čistě osobní pohled, a aby to proběhlo dle férových pravidel, je také nutno, aby nostalgie nedostala šanci zatemnit mysl, a spíše onen osobní pohled, mé osoby, a aby tím pádem neměla možnost znehodnotit výsledky. Porovnání dvou herních mašinek, navíc od stejné značky, zdá se jako úkol nad síly obyčejného smrtelníka. Tady na Casual Core to ale bude naprostá hračka, jelikož v minulosti se tu vyřešilo už několik, a mnohem obtížnějších, rébusů a průmyslových hádanek a chytáků...
První výhoda hraní na PS2 se netýká přímo her, ani dokonce samotné mašinky... (?)... ale doby, ve které byla vyrobena. Neexistovaly konzolové války, resp. nikde v dohledu nebyli zarputilí fanoušci té či oné konzole kazící radost těm druhým. Nikde na internetu jste nepřišli do styku s články, ve kterých by byla jedna herní společnost tažena blátem. Neměli jste tu konzoli od "těch sviní", neměli jste v plánu hrát tu hru, která je ve všem horší než ta na pixel stejná na konkurenční konzoli.
Mám takový dojem, že na PS2 vycházelo větší množství her, nebo to alespoň tak vypadalo. Každý měsíc jsem si kupoval OPS2M a snad v každém čísle se psalo alespoň o padesáti nových hrách, jestli mi paměť neselhává. PS3 má těch titulů méně, asi, na druhou stranu se mi zdá - a čemu osobně docela věřím -, že spousta těch her na PS2 nebyla až tak moc dobrá a rozhodně u PS3 by měl být onen poměr kvalitních her daleko příznivější. Vycházím také z toho, kolik špatných her jsem si zahrál na "dvojce", a kolik celkově jsem jich vložil do "trojky".
Přijde mi, že PS2 bylo především o individuálním zážitku a naopak na PS3 jsem si užil mnohem častěji hraní ve více lidech. Výjimkou budiž jedna srdcovka z PS dvojky: Mashed!! Hraní Jamese Bonda, Metal Gear Solidu či Ratcheta a Clanka v temném pokoji vystřídal po pěti letech zcela jiný druh hraní - najednou se před televizí začalo mačkat více ovladačů, ani ne tak kvůli přechodu na digitální televizi, jako spíš za to mohlo LittleBigPlanet, mohl za to Motorstorm, mohl za to Resident Evil V, ve kterém afričani nahradili zoufale provařené zombie.
Lepší na PS3 je jednoznačně ovládání; analogy konečně zaměřují správně, jinak řečeno není to taková práce strefit se a ještě k tomu to provést poměrně rychle - raději si ani nepředstavuji, jak bych bez tohoto kvalitnějšího ovladače zkoušel hrát něco po síti.
Při pohledu na knihovnu her je zřetelné, že PS2 nabídlo obrovskou spoustu her z různých žánrů. Má více RPG-ček než PS3, více závodek, více akcí, více všeho. Ovšem, jak už jsem tu zmínil, kvantita na úkor kvality, to je jedna z charakteristik PS2 (a zřejmě i dalších konzolí té doby). PS3 oproti tomu nabídlo nové hry, nové způsoby hraní. Například Mirror's Edge nebo Heavy Rain vpustily čerstvý vzduch do zatuchajícího herního průmyslu. Najednou se hry dají dělat originálně... a dokonce u nich nemusíte čekat dvacet sekund než se vám ukáže další obrazovka jako v Killer 7. Hrát se už nemusí pouze na televizi, jak předvedl The Eye of Judgement, hra opírající se o rozšířenou realitu ještě dřív, než byla rozšířená realita kewl. Move zase předvedl, že Dualshock není jediný ovladač, který se dá při hraní držet, ale také to, že dnešní technologie je tak daleko, že je možné perfektně nasimulovat pingpongovou pálku.
Čím se ještě odlišují dřívější a dnešní hry? Dříve jste měli Laru Croft s prsama číslo 5, ta dnešní má, ještě se štěstím, dvojky. Dřívější hrdinové měli sem tam nějakou tu úchylku, či nemoc, jako je schizofrenie, ti dnešní mají tak maximálně nový sestřih a dokonalý makeup. Více než kdy jindy se hry designují pro co největší okruh hráčů, a díky tomu výsledek, samozřejmě, trpí a obsahově zas tak za moc nestojí, ale jejich technická brilantnost to naštěstí, víceméně, vyvažuje. Teprve až se videohry začnou dělat z umělé hmoty, asi je přestanu hrát...
Jak je vidět, je tu spousta faktorů, které se musí před vynesením rozsudku vzít v potaz. Já bych to viděl asi takto: PS2 byla má první konzole, která mi zprostředkovala herní zážitky do té doby nevídané na PC a zároveň se zasloužila o to, že jsem na hry nehodil jedno velké hnědé... No a když už se efekt PS2 vyčerpával, tak PS3 mi vrátila do mého obýváku zábavu dokonce s ještě větší údernou silou, než když jsem si pořídil PS2. Po stránce herních zážitků bych řekl, že je to asi vyrovnané, přesto se přikloním k PS3, jako k vítězi tohoto velmi obtížného souboje.
zeal
0 komentářů:
Okomentovat