Pátek 13tého jako videohra

Uf, uf, moje emailová schránka dostává zabrat. Spam si dnes nikoho nevybírá a ten ruský už obzvlášť ne. "Já ne ponimáju parusky." Zasmál bych se nebo přidal smajlík, ale už toho je vážně moc. Proto přecházím na Gmail, kam mi může kdokoliv z potenciálních čtenářů napsat. Pokud máte nějaké nápady či konstruktivní kritiku k rozbíhajícímu se blogu Casual Core, rád si je přečtu.

Jsou hry, ve kterých zabíjíte nepřátele po stovkách (Heavenly Sword, Dynasty Warriors). Pak jsou ale taky hry, kde je nepřátel tolik, jako prstů na jedné ruce, ale o to víc je těžší je setřást (Unreal 2). Co ale kdyby existovala hra, kde by byla jen jedna jediná záporná postava a nešla by setřást, zranit natož zabít. Hrál by ale někdo takovou hru? Já určitě, většina asi ne. Se současným stavem herního byznysu, kdy dostávají zelenou projekty určené pro průměrného hráče, tedy většinu, se něčeho takového asi nedočkáme. I když, na druhou stranu... už jste viděli Noby Noby Boy?




Pokud takto šílený projekt dostane peníze na produkci, je šance, že by se někdo chopil i mého herního konceptu. Nápad je to hezký, co myslíte? Bloudíte v hradních zříceninách, zatímco někde okolo se prochází nesmrtelný rytíř, který vám usiluje o život. Anebo jinak - přesuňme děj do současnosti, třeba k nějakému pěknému křišťálově čistému jezeru a namísto rytíře si představte maskovaného vraha s mačetou. Vaším úkolem je, samozřejmě nic jiného než, přežít a v nejvíce nervydrásajících scénách odrazit útok Kaysona (pracovní jméno vraha), od kterého budete mít pokoj, až po odehrání poslední úrovně (nebo řekněme po jedné hodině hraní), kdy přijdete na nějaký chytrý způsob, jak se od jezera dostat zpátky do civilizace. Hra by se hrála způsobem, že byste se museli před Kaysonem skrývat a zároveň okolo domu hledali indicie, z nichž byste se postupně dozvídali, k jakému způsobu úniku, třeba z náhodně generovaných sta možností, se budete muset dopracovat. A když už je námět horrorový, nějaké NPC navíc by neuškodily. Nějaké by vám mohly pomoct, ale museli byste se k nim dostat dřív, než Kayson. Zahrál by si ještě někdo krom mě takovou hru?

Násilí a počítačové hry!

Jako reakci na Overwatchův článek z Kultury kriplů o tom, jestli patří dětem do rukou hračky, jsem se rozhodl napsat takový krátký článeček o mém pohledu na násilí v počítačových hrách. Eh, jaká že je spojitost mezi hračkami a počítačovými hrami? Mno, třeba to, že některé počítačové hry jsou až od osmnácti, kdežto hračky si může dovolit dítko bez rozdílu věku, rasy a vyznání. Na rozdíl od Overwatche jsem toho názoru, že by se hračky násilného charakteru neměly zakazovat nebo povolovat až od dospěláckého věku. Protože hračky jsou hračky a to děti moc dobře vědí. Jsou to ale lišáci mazaní...

Jdu si takhle po ulici a vidím ve výloze obchodu s televizory akční film. Docela nuda, říkám si ve chvíli, když zrovna došlo k přestřelce mezi skupinkou gangsterů a nabušeným hrdinou. O dvacet minut později rozjímám nad vydatně propečeným kusem krávy a uvědomuju si, že násilí, takové to násilí, které je vidět v akčních filmech, kde hrdina povraždí celou skupinu vietnamských civilistů, kteří měli shodou okolností u sebe zbraně, není dneska nic jiného než obrovská nuda. Týká se to filmového násilí, ale i toho herního, což je vpodstatě to samé, protože poč. hry se pomalu začínají graficky a stylem hraní podobat filmům. Pointa je právě v tom, že počítačové hry se snaží o filmový zážitek - rozhodně se nejedná o simulátory vraždění, protože jinak by hry po této stránce nebyly tak omezené (po stránce detailů), jak jsou teď. Vtip filmového násilí spočívá v tom, že člověk ví, jak na tom to násilí vlastně je - jasně je to FAKE a taky to vypadá jako fake.

V tomhle momentě si všímám, že jsem se ještě nedotknul hranolků. Safra, už jsou studený.

Když jsem poprvé, jako dítko, usednul k monitoru a zařízl svého prvního nacistu po útěku z cely na hradě Wolfenstein, necítil jsem, že by šlo o něco, co by se mnou zamávalo. Totéž u Dooma. Střílení zlé grafiky je OK, politicky korektní a chvályhodná činnost, při které se dá výborně odreagovat. Trochu horší je to ale se střílením těch hodných. Stalo se mi to u Deus Ex, kdy mi nepřišlo, tam někde uvnitř, dvakrát OK zabít parťáka agenta nebo nevinného občana sledujícího pouze svůj vlastní krok. I v dalších hrách jsem měl podobně špatný pocit, když jsem si zahrával s temnou stranou síly, a když jsem vyvraždil vesničku ve Falloutu včetně malých dětí, bylo mi ze sebe na zvracení. Vidím to takhle: pokud by se někdo s nástupem HD technologií snažil udělat maximálně realistickou akční hru, ve které by bylo podněcováno násilí na nevinných bytostech a tahle hra by se dostala do ruček malého dítěte, věřím tomu, že by na něj hra měla negativní vliv. Samozřejmě by v tom taky jistou roli hrálo to, pokud by mu nebylo vysvětleno, že střílení těch dobrých je špatné. Střílení těch zlých je věc záslužná a já jsem stoprocentně pro, aby se u dětí tenhle názor pěstoval už od raného věku. A vlastně proč ne? Když je to taková zábava!


zeal

Nové hry na PC?

Tak, po suchém (písčitém) článku je potřeba to trochu víc rozjet, rozpohybovat, dát blogu článek, ve kterém bude pokud ne trocha života, tak alespoň něco, co vzbudí emoce v řadách čtenářstva. Ale abych řekl úplnou pravdu, i mě to trochu nadzvedává mandle. No ale článek o blogovém pohledu na nové PC hry už je napsaný a já ho mazat nehodlám. I když bych ho nejraději... co jen já bych mu... jo (!), už to vím: ubil bych ho baseballovou pálkou, rozčtvrtil motorovkou, rozdupal, hodil do vany a nechal ho rozpustit v kyselině. "Rrrrrrrr!" Uf, zase to na mě přišlo, ale toho si nevšímejte. :-) Takže ten článek:

Nové hry na PC? CO?! Kde?

Říkejte si opak, ale faktem je, že PC je dnes out. Ale počkat, co ta spousta hráčů, která paří World of Warcraft a ta hromada hráčů, co se dnem i nocí urputně těší, až si zahrají The Sims 3? Nebo ta spousta majitelů PC hrající budgetové FPSky z druhé světové války anebo ty chystané super duper hry, o kterých psali ve SCORE? "A hlavně ten... ten Duke Nukem Forever, už to 3D Realms konečně vydají. Budete čumět na novýho Duka!" Je to k nevíře, ale snad až na pouhé tři hry, o kterých ve výročním čísle Score psali, tzn. Diablo 3, Starcraft 2 a Empire: Total War nemá v tomto roce PC platforma žádná esa v rukávu. The Sims 3? Nechtějte mě rozesmát. To je ždímačka peněz ve stylu série NHL a Fifa, a ještě na rozdíl od nich je to hra, která není ani trochu zábavná a ještě k tomu všemu ji hraje "ta podivná" skupina hráčů.

Já osobně již nějakou dobu hraju jen na Playstationu (čti na konzoli). Dřív na dvojce a teď ji vystřídala trojka. Proč to? Stále se sice považuju za občasného PC hráče (od času si na chvíli dám nějakou tu online FPS a teď jsem zabrousil i do nějaké klasiky), myslím ale, že je to jen z úcty k dřívějším hrám (lehce s nadsázkou řečeno). Dřív bylo PC jednoznačně nejlepší (nic proti skvělé Amize) a to trvalo ještě do doby, než nastoupily konzole nové generace. Od jejich nástupu se všechny důležité hry (ty, za které herní producenti nejvíc platí) přesunuly na ně a PC kvůli multiformátové politice dost ostrouhalo. Jako majitel obou mašinek nemám důvod si hru kupovat na PC, když mi stejně tak dobře (ba i lépe) pojede na konzoli a taky jako pohodlný hráč ocením rychlost instalace hry, Dualshock namísto klávesnice a myši a mám i jistotu, že mi hra pojede přesně v takové podobě, jak to tvůrci zamýšleli.

Není to ale tak, že bych se konzole chtěl držet zuby nechty. Je to prostě proto, že teď na PC nejsou žádný dobrý hry - nemluvím o freewarových hrách, ani samozřejmě o těch multiformátových. Asi jediná, co mě výrazněji upoutala, byla Crysis, ale protože na mém čtyřjádru a slušné grafice jede skoro deset obrázků za sekundu, nemůžu tak plně ocenit její kvality. Je možné, že mě na chvíli k PC vrátí zmíněné tři hry (z toho dvě strategie a jeden návrat legendy), ale co pak? Jak chtějí herní vývojáři zachránit Windowsovskou platformu? Dřív bylo hraní na PC pojem, teď je jen odkladištěm portů z konzolí. A herní firmy s tím nic nedělají. Her na konzole se sice prodává daleko víc, než na PC, ale to jen proto, že kvalitní exkluzivní hry na PCčku už skoro nejsou. Ne že by mně osobně to moc vadilo - jsem plně spokojenej s nabídkou na konzole (mám tam rozehraných něco kolem šesti-sedmi her). Jen mi trochu vadí, že dříve slavná platforma dneska už nikoho neoslovuje. Rád bych napsal "ne v takovém měřítku, jako kdysi", ale to je daleko od pravdy. Když prolistuju herní časopis, podívám se na hlavní stránku herního webu - multiformát anebo konzolová hra všude, kam se podívám.

PC? Pokud je problém ve financích, ať dávají do her slabší grafiku, ať nenajímají pro dabing postav slavné osobnosti, ať sníží počet animací a podobných nesmyslů, které netvoří dobrou zábavnou hru. Dobrá hratelnost, atmosféra a nové nápady (nebo inovace) přece moc nestojí. PC to ještě nemá za sebou. Pevně v to věřím, a zajisté nejsem sám. Proč by se jinak na PC platformu vraceli tvůrci Goblinů (Goblins 4), Texe Murphyho (Three Cards to Midnight) nebo autoři skvělých Lucasáckých adventur (A Tale of a Vampire)? Povstane z hrobu i Sierra? Někdo musí tu PC scénu zachránit, a tím lépe, když to budou lidé, kterým můžeme děkovat, že vůbec nějaká herní PC scéna byla.

Hmm, teď se do mě asi pustí všichni zarytí PCčkáři a vyznavači "božského" The Sims a budou se mi snažit vlepit skrze komentáře jednu zprava, a druhou zleva. "Ááááá, rychle pryč! Zachraň se kdo můžeš!" :)

zeal

Za co všechno může HYPE

Čtu si takhle komentáře u jedné nejmenované hry na Databázi her a co nevidím. Mezi spoustou velmi kladných je i jedno nízké hodnocení. Je od nespokojeného hráče, který má problém s tím, že hra měla vysoký hype a píše, že hře dost uškodil. To je ale potvora, ten hype. No, není to určitě poprvý, co někdo na hype nadává. Co vůbec znamená hype? Hypování hry je proces, který má za účel: 1. hru prodat 2. dostat ji do nejširšího povědomí 3. představit produkt jako nejlepší věc na světě - čili vracíme se k bodu 1 a 2. Kdo všechno může za hype? Kdo, ptáte se? Herní novináři. Nikdo další se na hypu nepodílí - vlastně v pozadí ještě samozřejmě manažeři, majitelé časopisů, distribuční společnosti, zástupci herních firem a možná ještě nějaké další podivné existence, které byste nechtěli potkat za svitu měsíce v liduprázdném parku nehlídaném bezpečnostní kamerou. Takže za co všechno ten hype může? Vyjde nějaká hodně očekávaná (=novináři hypovaná hra) a první hledisko, které všechny pisálky zajímá, je to, jestli je hra tak dobrá, jak oni sami psali (if kvalita = hype). Pokud není, hře jsou chyby vytýkány víc, než by byly vytknuty v případě neznámého, ale úplně stejného produktu. Nastupuje trochu nemocná logika, která praví: až doteď jsme ukazovali, jak se nám ta hra strašně líbila a teď z nás ten herní titul udělal malé osly - proto, abysme ukázali, že nejsme oslové, musíme tu hru před zraky čtenářů co nejvíc potopit. U hypovaných a jiných her je zkrátka nerovné měřítko a je to špatně. Proč to takhle je? Svedeme všechno na čtenáře? Muahahaha. Hmm. Hype. Jak se dá před hype ubránit? Nečíst časopisy ani herně zaměřené weby. ;-) Spoléhat se na svůj vlastní rozum a brát všechny herní zprávy s velkým odstupem (nikdy nevíte, kde se skrývá PR a kde fanboyářství samotného autora). A nebo místo toho chodit pouze na www.gametrailers.com. Závěr: hype je nezdravý a dokáže pěkně pokazit náladu - vždyť ten časopis o té hře psal tak dlouho a tak pěkně.

zeal

Jaké jsou dnešní FPS?

Akční hry tuším byly vždy tím nejžádanějším žánrem. Vždyť přece možnost někoho zastřelit je věcí pouze virtuálního světa, nebo aspoň v těch slušnějších čtvrtích to takhle platí. Když světlo světa spatřila úplně první FPS, tedy střílečka z pohledu vlastních očí, jménem Wolfenstein 3D, hráčům celého světa se najednou zatajil dech - nejpopulárnější žánr je najednou ve 3D a z pohledu vlastních očí! No je nějaký lepší způsob, jak si vychutnat akční hru než s těmito "vylepšováky"? Jak fungovala herní evoluce u Duny 2 (později Warcraft, C&C, M.A.X., Dark Reign,...), totéž se dělo v žánru, který začal Třidé Wolfenstein. Přidalo se skákání, ovládání myší, inventář a s Quakem i konečně pořádné 3D. Přidávalo se a přidávalo a občas se i něco ubralo (inventář). Co chci říct, je to, že doomovka, která později zmutovala v politicky korektnější označení FPS toho má za sebou hodně. Ať se jako herní vývojář snažíte sebevíc, nikoho ničím už nepřekvapíte. Asi naposledy významný zlepšovák přineslo Shogo, které přišlo se skriptovanými událostmi, které nedlouho poté zpopularizoval Half-Life. Současné FPS-ky mají filmovou atmosféru, nepřátelé mají vyšší AI a skvělé animace.

Nové FPS-ky musí být všechny fantastické, nebo ne? Zmizely fujtabl čtverečky, panduláci už nenabíhají do vaší střelby jako hlupáci a když kopnete do krabice, posune se, a tím správným směrem. Na obrázcích a ve videích vypadá většina dnešních FPS-ek dokonale. Nedávno jsem si stáhl demo Fear 2, které vypadalo opravdu dobře, ale něco... něco tomu chybělo... Před chvílí jsem si zahrál Jedi Knight 2 a zjistil jsem, co to bylo. Ve Fear 2 vás omráčí grafika a animace, překvapí nějaká naskriptovaná situace a potěší výborný zvuk. Jedi Knight 2 nic takového nemá, ale hraje se vážně dobře i tak. Pokosil jsem desítky Doom Trooperů a momentálně jsem se ve hře zasek. Huh? Ve FPS a zásek? To v novodobých FPS hrách nezažijete. Je to dobře nebo není? Jak se to vezme - teď mám u Jedi Knighta chuť nadávat, zato ve Fear 2 bych k tomu neměl důvod. Navíc, Fear 2 má bomba prezentaci, takže proč bych na něj nadával? Když tak o tom popřemýšlím, tak mě napadá, že možná na "tunelový průběh hrou" - jdete rovně, za rohem zahnete, kosíte, skočíte do díry, kosíte, vlezete do místnosti, kosíte, přeskočíte stůl a přehraje se naskriptovaná situace. Pak následuje totéž. Mozek můžete odložit do šuplíku a vadit to nebude. Kdežto, kdybych tohle udělal u Jediho, ještě teď bych procházel mrtvými chodbami, plné neviditelných mrtvol a nevěděl, že k dalšímu postupu potřebuju otevřít šuplík a vzít z něj, co tam leží. Fear 2 dohraju dřív, Jedi Knight 2 mi vydrží dýl. Fear 2 mi poskytne filmový zážitek, Jedi Knight 2 zase ten klasický-herní (hledám způsob, jak se dostat dál). Jedi Knight 2 má krásně přehledné chodby, ve Fear 2 je doslova bordel všude, kam se podíváte.


Co chci od FPS já? Něco od Fear 2, něco od Jedi Knight 2 a aby to na mě udělalo dojem jako Killzone 2. Chci skvělé a originální zbraně (zbraně! ne gravitátory, stříleče teleportů a podobný nesmysly), zábavné potvory (takové jako jsou v Doom 2 nebo v Duke Nukem 3D), chci u hraní používat mozek (logické úkoly) a samozřejmě výbornou hratelnost - zahrajte si Duke Nukem 3D v multiplayeru a poznáte, co je to výborná hratelnost ve FPS. Tak, napsal jsem, co jsem měl na srdci, a teď se jdu pokusit dostat dál v tom Jedi Knightovi.

zeal

Killzone 2 čerstvé dojmy

"Red eyes, red eyes!"

Mince se otočila. "Teď je to planeta Helghastů, která je pod útokem lidí a my se už postaráme o to, aby se misky vah konfliktu přesunuly na tu správnou stranu!"

Čtrnáct minut. Pouhých čtrnáct minut mi trvalo, než jsem dokončil demo Killzone 2 a ještě teď se snažím pobrat dech. Jsem naprosto nadšenej grafikou, animacemi, hratelností a hlavně a především (*fanfáry*) ATMOSFÉROU, která se nedá jednoduše popsat. Chcípla mi komplet jednotka, až na jednoho skripťáka, rozmašíroval jsem desítky Hellghastů, střílel z raketometu, házel granáty, chcípl na svým špatně hozeným granátě, jednomu jsem ustřelil ruku, kterou držel zbraň ve chvíli, když si myslel, že ho nevidím. :) A co já o tom budu psát romány, sežeňte si to!

Jestli měl někdo pochybnosti, zvláště vy, X-Bot...xoví fanoušci, zkuste demo a pokud ve vás je jen troška charakteru, jistě nám, majitelům PS3 dáte za pravdu! Je to nářez, nářez a ještě jednou... *$)&^7&^_@*&^ ez!

zeal

SCORE má 15 let

To to letí. Je tomu opravdu už patnáct let, kdy se na stáncích PNS objevilo první číslo magazínu počítačových her SCORE. Pamatuju se, že jako čtenáři tehdejšího Excaliburu mě myšlenka prvního čísla nějakého nového časopisu o poč. hrách nijak nevyvedla z míry, přece jen Excalibur mi zcela vyhovoval a cena prvního SCORE bylo celé moje kapesné. :) Ale druhé číslo bylo zlomové - na to jsem už peníze měl a když jsem zjistil, že došlo k odchodu redakce z Ex-u jinam, zvědavost nade mnou zvítězila a Score č. 2 si mě získalo tak, že jsem byl jeho věrným fanouškem až do... příchodu Zvelebilovy redakce, která do časopisu přinesla... dejme tomu že časopis byl ztracen.

Během několika dalších let jsem si SCORE jednou za dlouhou dobu koupil, abych byl aspoň v obraze, jak si na tom teď časopis stojí a žádné překvapení se nekonalo. O totéž jsem se pokusil ještě několikrát, nejpozději teď s výročním číslem 180 a bohužel, je to pořád na stejné úrovni (brdo). Nejde ani tak o to, že mě silně odpuzuje současný design (který podle všeho dělají ti samí lidé, kteří dělali i starší čísla - naprosto nechápu), jako spíš o to, že se mi nelíbí redakce, respektive jejich styl a postoj ke psaní o zábavě - poč. hrách. Články jsou nezáživné, popisné, někdy se objeví něco rádoby zábavného - trapného, ale celkově se jedná o chladný profesionální časopis, který se nijak neliší od západních časopisů. Ale to poznáte i z obalu časopisu: "Hráli jsme je." "SUPER RECENZE." Abych se přiznal, s tímhle vším jsem počítal, že uvnitř bude, ale číslo jsem si koupil spíš proto, abych se podíval, jak SCORE oslaví patnáctileté výročí. Víte jak je oslavilo? Nijak! Není o tom ani malá zmínka v úvodníku. V současnoti jediná pozitivní věc na SCORE je ta, že se věnuje jen a pouze PC hrám...

Do SCORE se už asi nikdy nevrátí nikdo z bývalých členů redakce (redakcí), a je to velká škoda - protože i po těch letech jejich články stojí (minimálně) za přečtení. Při jejich čtení si vzpomenete, jak moc fajn bylo být členem tak okrajové zábavy, jako jsou počítačové hry.

Ještě ke článku přidávám velmi zajímavou debatu z herního webu Bonusweb:

gga
Do Score by se měl vrátit Zvelebil, aby tam konečně zvedl kvalitu!

Samoman
LOL, ak sa ti Score nepáči, tak kupuj Level alebo iný časopis, Score je podľa mňa kvalitný a drží si to už niekoľko rokov (odkedy som ho zaačal kupovať), ale kvalitu treba dvíhať vždy

Mára
Tak já Tomíka zrovna nemusel, ale ten jinej časopis si občas koupím a přijde mi lepší. Asi už jsem z toho Score cool stylu vyrosl, ani jim to ale za těch 10 let už nevěřim..... Neříkám že tam nejsou dobrý články, ovšem co to přebral Honza Modrák je to nuda nuda šeď a zase nuda... pro mně asi ten nejhroší šéfík Score vůbec za celou scorecí éru

gga
Jo jo, moje řeč, ohledně toho Modráka. Score je o ničem a ta míra profesionalismu (nudy) je naprostý děs. Tomík byl aspoň zábavný nebo se o to aspoň snažil. Pořád lepší než to, co tam provádí ten Modrák.
-------------------------------------------------------------------------------------------------

gga
Score jsem měl rád, takže to je důvod, proč to sem píšu. Schválně si pořiď jedno ze starších čísel a uvidíš ten rozdíl v kvalitě.

Ursus
Nevím, kterým směrem? Neznám dnešní Score, ale to dřívější bylo dost směřováno na puberťáky a ten styl psaní byl občas docela marný.

gga
Jde o to, že tohle Score, pod vedením Modráka, je nuda k uzoufání. Nechci nijak shazovat schopnosti redaktorů, profesionální to víceméně je, ale ničím mě ten text nezaujme a ani nepobaví. Proč bych měl investovat čas do čtení, když jediným smyslem těch recenzí je popsat výrobek bez nějaké formy nadšení a lidského nadhledu. Nemuselo by to být nutně formou pro puberťáky, jen prostě se chci u toho čtení bavit. Chci moc?

xgandalf
Stejně to máte prašť jako uhoď. Většina lidí dnes kupuje časák kvůli plným hrám a ten časopis je jenom takovej bonus. Zlatý časy Score, kdy mělo svoji fan-základnu postupně ukončil odchod Andrew+ICE do řekněme jiného odvětví.
-------------------------------------------------------------------------------------------------

JeDi
Musíte to brát tak, že ty nudné recenze jsou hlavně kvůli inzerentům. Kteří zkrátka nebudou investovat své peníze do reklamy v časopise, který nepíšou profesionální recenzenti. Bylo by fajn najít v herních magazínech čtivé recenze jako psával svého času Rybka, nebo recenze podobné Andrewově "recenzi" na UFO: Terror from the Deep. Jenže dneska je zkrátka přetlak jiných magazinů (nejen těch o hrách), do kterých můžou inzerenti konvertovat své PR prostředky. Boj o čtenáře už probíhá jen na poli kdo má lepší DVD přílohu, v tištěném časopise pak probíha boj inzerenty a exkulzivní články. Proto se obávám, že zábavných recenzí se dočkáte maximálně na webmagu a to ještě musí být nějaké médium, které dělají pouze nadšení amatéři a vliv reklamy na provoz webmagu je minimální.

JeDi
Ta recenze byla samozřejmě na XCOM:Terror from the Deep.... paměťové asociace působí.

Salesman
Dělám v oboru a je to jinak. Inzerenty nezajímá jací kde píšou recenzenti, zajímá je čtenost, čtenost čísla a náklad. Webmagů nadšených amatérů bych se bál, protože ti jsou za lízátko schopni vychválit cokoliv když to dostanou zadarmo. Viz třeba Jiří Macich a inteligentní plastelína, opravdu upřímná rada na dárek . Souhlas s tím, že herní časopisy u nás jsou jen plná hra s přiloženým časopisem zdarma.

JeDi
Náklad vs prodej jde ruku v ruce s long tailem, vliv slohu recenzí na širokou masu čtenářů. Když budete psát pro puberťáky budete mít mezi puberťáky skvělou prodejnost, nicméně u dalších cílových skupin budete klidně v červených číslech. Long tail zaručí, že recenze žádnou věkovou skupinu nenadchne ani neurazí, v dlouhodobém horizontu je pak prodejnost vyšší, protože jde napříč věkovým spektrem. Neouhlasím s názorem, že inzerenty nezajímá do jakého periodika píšou a zajímá je pouze náklad vs prodej / respektive Váš výraz čtenost. Kdyby tomu tak bylo, půlka inzerentů s nevyhraněnou cílovou skupinou inzeruje pouze do porna... bylo by to stejně nelogické, jako kdyby inzerenta nezajímal obsah webu na který si platí bannerovou kampaň. Tím, že inzerent má představu o tom jakým stylem magazín píše, má i základní představu o cílové skupině čtenářů. Takže jak sem řekl, profesionálně novinářsky zvládnuté recenze jsou to co zajímá inzerenty. Jedině takový styl psaní zajistí co nejširší cílovou skupinu.... náklad vs prodej a další statistická data jsou hlavně číslem, která mají inzerenta přesvědčit proč inzerovat zrovna tady a ne u konkurence.
------------------------------------------------------------------------------------------------

walome

Rybka už v LEVELu neni? Ten člověk byl podle mě příliš inteligentní na to, aby psal objektivní recenze na hry - vždycky do toho vložil něco ze sebe, buď styl psaní (např. vypravování) nebo něco jiného, ale recenze z toho většinou nebyla. Hodně mě štvala i jeho neobjektivita ke všem SIMS hrám, skoro každý datadisk měl zlatou hvězdu - a legendární byla jeho recenze na Flashpoint, kterému dal stříbro kvůli tomu, že se tam nedají bourat domy tankem :-D To mu tenkrát zazlívala řada fanoušků. Ale Rybka dělal Level. Stejně tak Anastov, který tam teda za mojí éry už nebyl, ale jeho recenze na Deus Ex je legendární.

Level jsem už neměl přes dva roky v ruce, docela by mě zajímalo, jak teď vypadá, ale dvě kila za to, abych to zjistil, dávat nebudu...

V.K.

Rybka do Levelu pořád píše, a časopis samotný mi přijde lepší a lepší. Recenze jsou čtivé a DVD příloha nemá chybu.

walome

Tak to je dobře. LEVEL bez Rybky je jako rybka bez vody.

gga

Tak jestli jsou čtivé, o tom bych se pohádal do krve. :) Level se přeměnil, jako Score, v profi časopis a dobrou recenzi bys tam pohledal. Rybka už píše jen recenze na hry pro děti nebo prepubertální slečny - sice dobře, ale je toho na celý časopis zkrátka málo. Vůbec se mi nelíbí ti noví redaktoři, z nichž část píše na Hrej. Ty jejich recenze mi moc čtivé nepřipadají.

Druhá věc, jako šéfredaktor mi vůbec nesedí nudný Martin Bach. Proč nemůže Levelu šéfovat Rybka?

JeDi

Rybka sice píše, ale už velice, velice málo (občas vypomůže s nějakou recenzí druhé kategorie, píše do sekce Hardware, odpovídá na dopisy) a navíc jak se říká...kde ty loňské sněhy jsou. Level je zkrátka další profi časopis, s trochu lepším renomé než u konkurence, subjektivně však mezi obsahem obou časopisů nevidím rozdílu. Mezi formou nějaké ty + bodíky na stranu Levelu.... nicméně Level už dávno není o Rybkovi a jeho recenze už dávno nejsou tak "wolfí" jako bývaly, a kdo je...všichni jsme zestárnuli... a "pokrok" nezastavíš.