Deskovka Civilization The Boardgame

Civilization The Boardgame je nejnovější deskovou hrou od Kevina Wilsona, tvůrce skvělých her jako Arkham Horror, Descent, Doom a A Game of Thrones. Mimochodem, všechny zmíněné Kevinovy deskovky, až na poslední zmíněnou, vlastním a všechny jsou to skvělé kousky - vlastně kusy, třeba Descent má vskutku masivní krabici, a ani Doom není zrovna malá krabička (kolik fanoušků démona Pinkyho by uneslo opak?).

O deskovce jsem v životě nepsal. Ani nevím, jestli to na tenhle blog, kterej je zaměřenej na videohry, vůbec patří. No, ale každopádně v tomto případě by byla chyba se o ní, trochu či více, nezmínit. Je to přece adaptace počítačové hry! A příště třeba o Doomu, nebo o Starcraftu. Jak se správně začíná popisovat deskovka? Začnu třeba tím, co je na hrací ploše. Stůl je rozdělen na tři sekce: 1. osobní, kde si shromažďujete všechny potřebné kartičky s vědou, vytěžené suroviny a hlavní kartičku s popisem vaší civilizace, která má navíc funkční kolečkový counter (na kterém dochází poměrně často k otáčení dvou koleček, podle toho, kolik bodů si přičítáte na začátku každého kola a kolik pak utratíte za vědu a podobně); 2. obchodní, kde jsou budovy a vojsko, a krom toho i tzv. "culture counter" a 3. mapa, kde se to celé odehrává složená z osmi čtvercových desek - hra pro dva hráče -, kde je každá ještě složená z šestnácti políček.

S původní počítačovou verzí toho má hra poměrně hodně společného, řada věcí je tu ale zjednodušená - což dá rozum, jelikož v počítačové verzi za vás spoustu věcí dělá procesor. Vůbec to ale nevadí, hra je totiž komplexní až až (stále ale ve vkusné míře). Svět je rozdělen na osm desek, z nichž na začátku jsou odkryté pouze dvě, startovní. Tam mají hráči svá hlavní města, která postupem času obklopují stavbami. Každá budova má ten efekt, že přidává nějaký ten bod do vašeho "poolu", jichž jsou dva druhy: výroba a věda. Objevování světa probíhá tak, že se s armádou dostanete na okraj známého světa, resp. vaší destičky, a odtam se podíváte "za kopec" a odhalíte kompletně novou destičkovou zem (ta se ještě speciálně natočí podle šipky). Figurky! Ty jsou dvojího druhu: settler a panáček. Settler může zakládat města - maximálně dvě, respektive tři, po zahrání speciální karty -, a těžit každé kolo surovinu, kterou má zrovna pod vozem. Panáček zosobňuje prakticky vše od papírově nejslabší milice až po letoun kamikaze - záleží na tom, jaké jednotky máte koupené na bojových kartičkách.

V prvních tazích se hra může jevit jako komplikovaná, hlavně kvůli velkému množství akcí, počtu možností a počítání všech možných (i nemožných) bodů. Jak ale se hrou strávíte více času, vejde vám takzvaně do žil a co bylo dřív komplikované se začíná jevit jako "stratégovo krásné odpoledne". Hru můžete dokončit jako kulturní vítěz (tak, že každé kolo dáváte peníze na kulturu a za odměnu taháte speciální karty), ale také jako barbar (zničíte soupeře hrubou silou) a nakonec to jde vyhrát i tak, že se svým národem odletíte do vesmíru, kde vás ani atomovka nenajde - srabské vítězství.

Na závěr článku můžu napsat jediné: Výborná deskovka, kterou lze pouze doporučit.

zeal

"Humor me!"

Najít něco textového, co se netváří vyloženě jako zaprášený učebnicový šumák, je poslední dobou stále obtížnější. Proto si cením všech, kteří se proti tomuto zatuchlému trendu snaží něco dělat. Zmínit můžu, udělám to rád, například jakéhosi Zlověda Z. Nechutzila, který píše už pár neděl na Hrej.cz. Jeho poslední, a doufejme, že ne úplně poslední, článek má za úkol plivat na moji nejoblíbenější hru (respektive na její pokračování) a to s poctivou porcí nadsázky. Bez ní, té nadsázky, by to nefungovalo, ale takhle je to velmi vítané počtení.

Dovolím si citovat: "To, co před lety působilo svěže a neotřele, je najednou standard." Já na to: "DAS IST COOL."

Co mě trochu mrzí jsou komentáře typu: "Pryč s tímto odpadem, vraťte nám naše zahnilé, pardon standardní, články, kvůli kterým na Hrej ještě chodíme." Co mě ale mrzí ještě víc je varování u článku (a je tam pro jistotu i pod ním), podle něhož je text plný nadsázky a sarkasmu. Podle mě je na tomhletom upozornění něco velice, velice špatného, a smysl článku, ten důvod proč je na Hreji, se tím úplně vytrácí.

A ještě ke článku, na nějž téměř všichni nadávají. Je nadsázka mrtvá? Po dnešním zhlédnutí předváděčky Nintenda, kde se nikdo nezasmál výbornému žertu zaměstnance Capcomu, který 3DS přirovnal k Virtual Boy 2, si to bohužel myslím. Nadsázka je holt, dle dnešních standardů, zlo. Asi. Nebo že by to bylo tím počasím?

zeal

Hana No Star Kaidou

NES hra Hana No Star Kaidou je zvláštní jednak tím, že je japonská, druhak je to hra oplývající zajímavou premisou. Ovládáte totiž ne jednu, ale dvě postavičky. Zaráz!

Tím se běžná plošinovka mění na těžko představitelná muka na klávesnici, NES ovladači nebo PSP, podle toho, na čem to zrovna hrajete. Já bych to ale doporučoval raději nehrát! Přece jen, nervy vám ujedou ne jednou, ale víckrát a za to žádná hra, jakkoli originální, nestojí. S tou originalitou to taky nebude žhavé - minimálně jedna další na stejném principu existuje na tomtéž systému (ale oproti této hře jde o bludiště), ale co, originalita ve hrách je stejně jen o tom, kdo s tím tvarem nebo odstínem barvy přijde dřív. Čili je fajn, že hra z poloviny osmdesátých let přináší takovýto čerstvý prvek, ale mnohem důležitější je, JAK se to hraje.

První level je masakrálně obtížné zdolat bez jediného úmrtí jedné z vašich dvou postaviček. Hned na začátku proti nim vyjede motorka, aniž byste to čekali a bác, pravá postavička to má za sebou. A co hůř, druhá nemůže pokračovat, protože jsou obě postavičky svázány jedním životem, takže pokud jedna zahučí do jámy, nebo ji zabije něco (padající kamínek) nebo někdo (nepřátelská postavička nebo motorkář), druhá končí také. V tom je ona obtížnost. A aby to bylo ještě složitější, můžete, ale spíš si musíte nastavit vzdálenost, která bude obě postavičky od sebe dělit, takže při skákání ještě musíte štelovat ono ideální rozestoupení, aby pravá dopadla na pevnou půdu a ta levá přeskočila překážku.

Podle tohoto videa se vám to může zdát jako velice lehké, a ten hráč, který video pořídil jako "velký nešika". Teprve až hru zkusíte, a to nedoporučuju, zjistíte, jak těžké je skákat přes propasti se dvěma panáčky najednou. Zdá se, že pro něco takového není lidský mozek stavěný.



zeal

Co s Levelem?

Baf! Nelekejte se, název článku jsem zvolil takový, aby přitáhl co nejvíc čtenářů a zároveň jim nepodal žádné určité stanovisko, a to zcela schválně, ač to s pointou následujícího sdělení nemá mnoho společného. Třeba na článek nazvaný "Level smrdí!" by jich, čtenářů, přišlo mnohem víc (holt ti dnešní čtenáři), ale to už by byla kontraverze velká jako masomlýnek a ještě bych si tím vykopal hrob, do kterého by mě chtěl zakopat současný šéfredaktor... eh... Michal Křivský? Teď vážně nevím, ale myslím, že tak se jmenuje současný šéf Levelu... pokud ne, omlouvám se tomu, kdo je zrovinka u kormidla.

A ten Level. Ten mě teď zas přinutil něco o něm, vlastně o tom, napsat, a není to píárko (to už jsem jednou psal a nic jsem za něj nedostal). Hleďte na titulní stránku dvoustýho Levelu!

Júúú, to je prostě keeewwwwl! Že jo?! Nebo snad... ?

O obálce dvoustého Levelu můžeme buďto pronést "Prostě pecková obálka!" a už se tím dál nezabývat nebo (!) zapnout mozkové pohony a trošku nad tím pouvažovat. Proč Doom? Proč zrovna tohle, když Call of Duty: Black Ops by jako nejprodávanější hra této doby obstála víc. Proč tam dávat mrchu ze hry, na kterou si dnes řada čtenářů Levelu ani nevzpomene, bo je tolik zábavnějších her než dnes už zastaralý (přesto stále hratelný, ale však víte) Doom. No ale jo, Doom je legenda a dvousté vydání si zasluhuje speciální obálku, se speciálním monstrem, proč jen ten Doom a ne třeba... něco z poslední dekády? Proč ne Sackboy?! Mám takové podezření, že tady se snaží Level hrát na nostalgickou notu (však ani u dalších dvou obálek to není jiné - Deus Ex a Lara Croft). Že by volali po čtenářích, kteří Level kupovali dřív?

Hmm. Počet výtisků Levelu je v této chvíli prý už tak nízký, že je na pořadu dne bavit se o tom, co udělá ten Level zábavnějším místem pro život, a ne jak ten Level stabilizovat. Hlasuju pro zrušení přílohy a návratu Lachtana, aby se jal kormidla potápějící se lodi a alespoň ukormidloval potápějící se loď (věřte mi, nepíše se mi takové označení nějak po chuti), aby bylo pár posledních ročníků (přeji jich Levelu co nejvíc, klidně dalších patnáct, kdyby to šlo) co nejpohodovějších a ... vidíte, co mi ta obálka dělá. Ááááááá!

zeal

Mechwarrior Reboot

Věřte, nevěřte, první Mechwarrior byl vydán ještě v osmdesátých letech. Tehdy, v roce 89 ho na svět přivedl Dynamix za distribuční pomoci toho času ještě hodné firmy, dnes naopak velmi zlé, Activision. Jak ale všichni dobře ví, ta pravá jatka přišla až s druhým dílem, přesněji s dílem zvaným Mercenaries, resp. Mechwarrior 2: Mercenaries, aby bylo jasno úplně každému. Jako malý mech-komandér jsem u počítače strávil velmi pěkné dny plněním různorodých misí, které se klidně mohly přihodit v tom suprózním filmu Robot Jox, jehož jsem měl ten čas ještě v živé paměti (taktéž upirátěný - s jednohlasým dabingem!). Pár let nebo měsíců na to jsem si nadšeně četl o dalších mechovkách, jako EarthSiege a Heavy Gear, ve skore, ale z nějakého důvodu jsem chtěl zůstat věrný jediné sérii, Mechwarrioru, těžko říct proč... možná pro tu hustou a temnou atmosféru, která těm dalším sériím, na obrázcích, jaksi chyběla.

V současnosti se chystá reboot, nebo jinak řečeno remake a podle prvního videa z roku 2009 by to mělo mít pěknou barevnou paletu - oproti přeplácaným, až sharewarovým, barvám trojky a čtyřky.

O Mechwarrior Reboot se dá říct, že to bude, jakýs takýs, prequel. Bude se odehrávat deset let před událostmi z jedničky - ale bude to jedno, protože 3015 bude, ke smůle všech fandů prequelů, vypadat stejně jako 3025. Přiznám na rovinu, že o světě Mechwarrioru (BattleTechu atd.) toho nijak zvlášť moc nevím a na přepisování z Wiki jsem moc velkej lenoch, takže nevím jaká aliance má na kahánku a jaké zlé impérium si brousí zuby na ostatní planety, které ještě nebyly zotročeny vesmírným imperátorem.

Nicméně, o čem můžu napsat je jaký tvůrce hru dělá: je to Piranha Games (neplést se slavnější Piranha Bytes) a jde o kanadskou herní společnost, která má za sebou třeba střílečku Die Hard: Nakatomi Plaza a nějaké hry na handheldy. V současné době dělají s Gearbox Software na multiplayeru a konzolových verzích - no vlastně teď už s vývojem asi skončili, vzhledem k Dukovu brzkému, brzičkému vydání - Duke Nukem Forever. Poté se doufejme vrhnou s plnou silou na nového Mechwarriora. Měl by stát za to. Tvůrci slibují velmi dynamický "battlefield" a vůbec ten pocit, který je příznačný pro hry, v nichž po sobě střílí velcí roboti... nebo se dá říct kyborgové, když mají "organického" řidiče? Hra je ve vývoji pro PC a X-box. Já si ji určitě koupím pro PC, jelikož se na ni velice těším a hlavně, pořádná hra s mechy tu nebyla pěkně dlouho. Tak snad se ten nový Reboot povede. Zatím totiž vypadá velmi nadějně.

zeal

Zealův Top 10 roku 2010

Skoro každý teď tvoří žebříčky a já si řekl: Proč neudělat svůj vlastní? Třeba nějaký mišmaš, na tom nezáleží. Hlavní je, že to bude TOP TEN. Tak jaký vlastně byl rok 2010? PS3 v prodejních číslech celý rok drtilo X-box a v Q3 dokonce předčilo vždy nejprodávanější stálici Wii, která podle herních analytiků brzy bude potřebovat nástupce. 3D a pohybové ovladače udělaly první krok k tomu, aby se z nich takzvaně stal mainstream. Došlo k představení nástupce Nintenda DS, po DS Lite, DSi a DSi XL to bude 3DS, jež brzy bude muset mít každý pořádný Nintendo fanda ve svých ztopořených prackách. Dost ale tlachání a pojďme rovnou na žebříček...

1. Gabe Newell se zjevil na E3, na předváděčce Sony aneb Nejednomu z nás spadla čelist

Gabe Newell byl dlouho znám jako největší PS3 hater historie - ale divíte se mu, když jde o bývalého zaměstnance Microsoftu? Největší pecka, nebo taky rána za krk, byla, když se, toho času už napravený, velký Gabe zjevil na předváděčce Sony, aby se podíval všem majitelům PS3 do tváře a slíbil jim nejlepší verzi Portalu 2, jakou Valve jen může vyrobit. Bude to ale stačit? Studia jako Naughty Dog, Insomniac a další jsou přece jen technologicky mnohem dál. Každopádně, Gabe si zaslouží za tento svůj krok správným směrem potlesk od hráčů celého herního spektra. Minimálně za odvahu vkročit na minové pole, které by bylo ještě nedávno pro Gabea osudným.

2. Dospělé hry existují! A přece existují.

Krátce po dohrání sedím na židli před monitorem a bloumám, přemýšlím nad tím, čeho jsem se to po tři večery účastnil. Na mysl se derou slova jako silný zážitek nebo herní experiment, jenže to Heavy Rain přesně nevystihuje. Takže jak vlastně začít? Více zde.

3. Návrat nesmrtelné herní mrtvoly, která chce nakopat všem prdel a žvýkat přitom žvýkačku

Jediná postava herního průmyslu, která přežila svůj vlastní pohřeb v mnoha časopisech, ale dokonce i ten oficiální, kdy se zhasla všechna světla ve studiu a všichni odešli domů za svými rodinami říct jim, že ta dlouho odkládaná hra nakonec nebude. Ostří chlapíci a krásné děvy z Gearbox Software zachránili Dukovu mrtvolu a povedlo se jim tohoto bestiáka projednou oživit a přesvědčit distributory, že to není jen pouhá iluze. A mě to donutilo zase napsat něco na Kulturu Kriplů.

4. Konami má smysl pro humor aneb Dance Masters!

Konami, tvůrci nejlepší strašidelné hry všech dob Silent Hillu 2, letos, vlastně už loni, ukázalo všem, jak se má dělat prezentace hry (hra je přece zábava, ne?)! Netuším nakolik byla prezentačka tanečního titulu Dance Masters sehraná, nebo kolik v ní její prezentující vykouřili hašiše, nebo co se teď v Japonsku nejčastěji kouří, či vstřikuje do žil, každopádně jejich prezentace (která podle mého už hraničí s uměním) mi předala tolik pozitivní energie, jako snad žádný jiný, třeba i původně vtipný, videoklip na internetu. Bravo!

5. Solidní nabídka old-school friendly her

I rok 2010 byl přátelský k nám, hráčům, co si chtějí jen tak někde v potemnělém rohu hrát. Byla tu třeba polo-božská Singularity, God of War 3, Fallout: New Vegas, Blur, Vanquish, Super Meat Boy, Joe Danger a spousta dalších... Zkrátka a jednoduše slušná várka her, jimž při vyslovení slova "zábava" nenaskočí husí kůže a neutíkají se co nejrychleji schovat do kufru plného ušmudlaných peněz.

6. Herní blog, co má víc hlav a jen jednu patu aneb The Blog is a Lie, nebo tak nějak

Od února se dvojice herních nadšenců (k nimž se později přidal i třetí nepsavec, který mimochodem už moc nepíše) rozhodla odhodit obojky, jimiž velké herní weby ovládají, z velké části, tupé masy, a stvořit tak blog o hrách psaný čistě od srdce. Ani na nich, na autorech, nebyla poznat únava z výpravy na Everest, ale posuďte sami, jak se nám vedlo minimálně v první polovině roku, kdy jsme nad články fest zabrali. A teď taky fest zabereme, nechte se překvapit! Pokud stále nevíte, o čem je řeč, hleďte a obdivujte naše vzkvétající dílo: The Blog is a Lie!

7. Pohybové ovladače aneb "Sony and Microsoft does what Nintendon't!"

Herní ovladače budoucnosti nebo jen sakra dobré přístroje pro ovládání her? Ať je to jedno nebo druhé, nebo dokonce žádné z toho, o Move a Kinect je velký zájem. Ovladače fungují a hráči jsou z toho nadšeni. Pár lidem to, ať už z jednoho nebo druhého důvodu, nevoní. Rovnováha vesmíru je ale přesto zachována. A já ze sebe vypotil dojmy z PS3 Move na Kultuře Kriplů.

8. Wolfenstein: Enemy Territory stále žije... a kope jako vždy (kicking ass)

Dost možná nejlepší a nejzábavnější (a nejgeniálnější) hra všech dob stále funguje a nic nenasvědčuje tomu, že by měly být její servery letos odstaveny. Nevím, co by se stalo, kdybych si už nikdy nemohl zahrát třeba Rail Gun, nebo Gold Rush. Herní bohové prostě ví, při které hře stát, a kterou naopak nechat smést na smetiště dějin (např. APB). Legenda stále žije. (*smrk!)

9. Návrat kvalitních adventur

Jane Jensen sice není Roberta Williams, ale koho to zajímá, když jsou adventury v posledních létech v děsné (až existenciální) krizi? Gray Matter na mě ještě čeká, podobně jako Amnesia, Lost Horizon, druhý Posel Smrti, Whispered World, Kaptain Brawe, Vampyre Story 2, The Next Big Thing, Deponia, The Book of Unwritten Tales a některé další. A třeba i ten Back to the Future, jehož první epizodu, krom mě, ještě nikdo nehrál.

10. Šepty kolem nástupce PSP aneb tohle bude vážně něco

První PSP, ač by se nějaký ten neúspěch dal u něj najít - jako PSP GO například, byla a vlastně stále je velmi úspěšná kapesní mašinka. No uznejte, prodat více jak 62 milionů kousků, aniž byste měli vůbec nějakou základnu uživatelů (všichni ti, co si PSP koupili, byli noví zákazníci), to je úspěch přímo obřích rozměrů. Nintendu všechna čest s dvojnásobkem prodaných kousků NDS, Nintendo ale mělo tu výhodu v existující zákaznické základně čítající na 120 milionů hráčů. To jsou ale čísla! 3DS sice slibuje mnohem lepší výkon než kolik měl minulý model a 3D obrazovku k tomu, ale je to přesně to, co si fanoušci Nintenda přejí? Já jako fanda PSP si samozřejmě lepší výkon přeji a k tomu druhou analogovou páčku. A pokud vývojáři pojedou v zaběhnutých kolejích, a sem tam přihodí nějaké to překvapení (Ico na PSP 2?) budu maximálně spokojen.

zeal

Bluuuuuuuur!

Dárky mi dělají radost i letos - jako například teď, když jsem pálil gumy u svého závodního auta v několikahodinové spářce multiplayerového klání v Bluuuuuuur! Hurá! Vrúúúúúúm. Žžžžžžž... pfaaalsk BUCH! Vvvvvzzzzz... Jo a jóóóóóóó!

Jako závodní hra má vše, co by měla mít. Adrenalin, zajímavé okruhy, smrtící zbraně, pocit rychlosti, prostě pocit, že ovládáte to auto a ne pouze kameru. Závodění po síti je zvlášť vypečené. Totiž tolik se toho v závodě děje - zbraně létají zezadu, ale i zepředu, miny umí sem tam překvapit svou lokací, např. neviditelně položené těsně za bonusem, a rovněž nikdy nevíte, kdo se vám s bonusovou rychlostí najednou pověsí na paty, koho vybouráte, kdo totéž udělá vám, kdy vás přiletí sešrotovat kolona v ostré zatáčce -, tolik se toho děje, že si budete po každém dojetém okruhu chtít dát ještě jeden. Tak ještě tenhle a jdu spát... Oh, neříkal jsem tohle už před pěti okruhy?! Aha, tak ale ještě jeden. A pak už půjdu...

Tahle hra mě asi donutí si pořídit headset, protože "voice chat" je při takové hře jednoznačně výhodou. Pokud někoho pěkně napálíte, teda do něj něco napálíte, tak není větší škodolibé radosti, než slyšet jeho hřmící a po dechu lapající hlas. No fakt, takhle frenetická závodní hra je pro to jako postavená. Blur je Rollcage pro novou generaci konzolí, Mashed pro dospěláky a vůbec moc fajn hra.

zeal