"Humor me!"

Najít něco textového, co se netváří vyloženě jako zaprášený učebnicový šumák, je poslední dobou stále obtížnější. Proto si cením všech, kteří se proti tomuto zatuchlému trendu snaží něco dělat. Zmínit můžu, udělám to rád, například jakéhosi Zlověda Z. Nechutzila, který píše už pár neděl na Hrej.cz. Jeho poslední, a doufejme, že ne úplně poslední, článek má za úkol plivat na moji nejoblíbenější hru (respektive na její pokračování) a to s poctivou porcí nadsázky. Bez ní, té nadsázky, by to nefungovalo, ale takhle je to velmi vítané počtení.

Dovolím si citovat: "To, co před lety působilo svěže a neotřele, je najednou standard." Já na to: "DAS IST COOL."

Co mě trochu mrzí jsou komentáře typu: "Pryč s tímto odpadem, vraťte nám naše zahnilé, pardon standardní, články, kvůli kterým na Hrej ještě chodíme." Co mě ale mrzí ještě víc je varování u článku (a je tam pro jistotu i pod ním), podle něhož je text plný nadsázky a sarkasmu. Podle mě je na tomhletom upozornění něco velice, velice špatného, a smysl článku, ten důvod proč je na Hreji, se tím úplně vytrácí.

A ještě ke článku, na nějž téměř všichni nadávají. Je nadsázka mrtvá? Po dnešním zhlédnutí předváděčky Nintenda, kde se nikdo nezasmál výbornému žertu zaměstnance Capcomu, který 3DS přirovnal k Virtual Boy 2, si to bohužel myslím. Nadsázka je holt, dle dnešních standardů, zlo. Asi. Nebo že by to bylo tím počasím?

zeal