Na začátek bych tu mohl vypsat obrovskou spoustu důvodů, proč právě Ishar a ne nějaká úplně jiná ze stovek her. Nakonec ale bude stačit jeden jediný, a to, že Ishar byl snad po všech stránkách jedinečnou hrou, v lecčems byl průkopníkem, např. v tom, že šlo o dungeon v otevřené krajině. Další inovace spočívaly ve víceméně propracované psychologii postav, díky čemuž mohlo v průběhu hry dojít k nepříjemné situaci, kdy jedna postava napadla druhou. Většinou z dobrého důvodu - to když jste do party nabrali někoho, kdo s ostatními už z principu nemohl dobře vycházet (když jste do skupiny plné hrdinů nabrali podlého přisluhovače temnot).
Potom, co se hráč objevil na ostrově, na výběr měl hned několik cest, po kterých se mohl vydat za dobrodružstvím. Avšak ta, kterou jako první zvolil asi každý, vedla k nejbližšímu místu se známkami civilizace, pokud mě pamět neklame, tak šlo o přístav. V jeho blízkosti sice bylo pár nepřizpůsobivých občanů, ale po krátkém souboji bylo po nich, takže až tak nebezpečné místo to zase nebylo. Nabírání parťáků po hospodách bylo rozhodně zábavnější, než suché házení kostkou hned na začátku z ostatních dungeonů. Navíc vždy tu byla možnost, šance, že právě v tamté hospě bude někdo, kdo vaší partě bude k užitku víc, než všichni stávající parťáci dohromady. Třeba takový kouzelník Unknown s neznámou, a jistě tajemnou, minulostí by mohl povídat, v kolika partách byl a kolik tisíců hrdinských skutků vykonal.
Peníze - jako ve skutečném světě, i v Isharu byly peníze jednou z věcí, které byly opravdu důležité, a to doslova životně, jelikož jste si bez nich ani nemohli uložit pozici (stejně jako ve skutečném životě). Stalo se mi několikrát, že jsem byl s financemi na dně a musel jsem proto protáhnout hraní o pár desítek minut, abych obstaral potřebnou hotovost. Když mi došly peníze poprvé, a já chtěl hru uložit, řekl jsem si "Zrada!", koukaje nevěřícně na hlášku "not enough money", nebo tak nějak. V průběhu hry jsem tak moc neukládal a spíš si šetřil na alespoň trochu slušné zbraně, což se mi tuším sem tam nevyplatilo, jelikož ostrov, kde se hra odehrává, byl dost zrádný.
Jistě netřeba dodávat, že hra měla výbornou atmosféru - obrázky mluví za vše. Intro vrcholící pohledem na bájnou pevnost Ishar a nedostatek informací, jinde servírované na zlatém podnose, motivoval tak, jako snad nic předtím. Úžasná grafika a možná zdánlivá možnost postupovat hrou, jak se komu zlíbí, jen potvrdilo, že jde o hru, u které se vyplatí trávit drahocenný čas. Avšak bohužel k těm z nás, co neměli manuál, se na přechodu do východní části ostrova hra zachovala nepěkně: chtěla se ujistit, jestli jsem nevyhodil manuál (popř. jestli jsem ho kdy měl). Myslím, že jsem to tehdy vyřešil tak, že jsem si vytisknul manuál z přiloženého souboru - inu, takové krásné, romantické, začátky pirátství...
Z toho mála vzpomínek si ještě vybavím jedno zajímavé dobrodružství v jeskyni s drakem, kde jsem se poprvé (anebo podruhé, po DM) v životě setkal s runami. Ishar byla určitě jednou z nejlepších her, které jsem kdy hrál, a bohužel zůstává i hrou, kterou se mi nepodařilo (bez návodu) dokončit. Řekl bych, že obě pokračování jsou podobně skvělá a teď, jak dopisuji článek, docela uvažuji o tom, že bych si jedno z nich zase po dlouhatánské době znovu zahrál. Žádné nové dungeony teď stejně nevychází, tak nakonec proč ne.
zeal
Warm Tear! Bratre! :)
OdpovědětVymazat