Jaké hry mě zajímají?

Kdysi dávno v nějakém starším čísle SCORE proběhla mezi jeho redaktory anketa na téma "Co musí splňovat hra, aby vás zaujala?". Z toho, co si vybavím, tak možná většina dotázaných se shodla na tom, že je hra musí hnedka zaujmout, a to nejlépe příběhem. Tedy to znamená, že je musí zaujmout, ještě než ji uvidí. S tím se můžu ztotožnit. S malým dodatkem, že jednou za čas dám klidně šanci i něčemu, co na první pohled vypadá jako paskvil, ale že je to podle Matěje "dobrý!". A jaké náměty že mě teda zajímají? Různé. Od velkých mechů, až po gladiátory vraždící legendární nestvůry v arénách. To jsem to vzal za špatný konec, takže zkusím jinak... Asi nejlepší bude začít tím, co hraju na jaké platformě.

Na PC to jsou například adventury, na ty nedám dopustit už od dob prvního Space Questu. Jednou za čas rozehraju nějakou novinku, ne tedy ledajakou, musí mě samozřejmě něčím upoutat. Nemusí zrovna překypovat originalitou, avšak bez zvláštní zápletky po ní jen stěží šáhnu. Proč? Protože se pak většinou nepěkně spálím. A navíc, snad všechny skvělé adventury, které kdy vyšly, vybočují právě tou zajímavou zápletkou. To ale neznamená, že přítomnost takové zápletky je automaticky zárukou kvality. Když už ale nic jiného, tak se aspoň u takové adventury pobavím, v dobrém či špatném slova smyslu. U průměrných adventur typu Art of Murder jen krčím řemeny... pardon rameny, tupě zírám do obrazovky a zívám. Dřív se takové adventury snad nedělaly, anebo dělaly a nikdo z řad novinářů se jima nezabýval, jo jo, to bude ono. Ale prý se adventurám dnes daří. Věřili byste tomu? Každý měsíc jich prý přibývá kolem tří. Hmm. To máme z těch kvalitních Sinking Island, Monkey Island, Tales of Monkey Island, A Vampyre Story... ještě mi zbývá na jedný ruce jeden prst. Wow.

Z dalších PC žánrů to jsou doomovky (ještě jednou z jakých důvodů, že je lepší jim říkat FPSky?). K tomu netřeba zbytečně moc dodávat. Asi jen to, že tady hraje roli zase něco jiného. Dobrou zápletku jsem se časem naučil oželet - jde tu především o akci a nějaké zastírání, že ne, je dost mimo. Zajímají mě zbraně, je mi absolutně jedno, kdo je hlavní hrdina (až na výjimky), trochu mě zajímá, kde se hra odehrává (s tím souvisejí nepřátelé - vietnamci obyčejně dělají potíže ve Vietnamu apod.) a vyloženě co chci vědět, je, jestli alespoň za něco stojí design úrovní. Jinak, doomovky beru jako odreagovačku, čili nestává se často, že bych je smažil tahem od rána do večera. Výjimka je asi jen jedna, a to Enemy Territory, u kterého ale za poslední dva roky už tak často nejsem. Teď ho možná nahradí Wolfenstein?!

Pak tu jsou zbývající žánry, kde mají přednost ty hry, co jsou pro mě nejvíc zajímavé. Je docela jedno, jaký je to žánr. Ať už to jsou tahové strategie (zaujalo mě King's Bounty - kvůli podobnosti s HoMaM), žánr "ovládání mecha" (nový Mechwarrior mě, a můj joystick, móc zaujal! Už jen proto, že se to chystá.), oldschool RPG (Drakensang - z důvodu, že mě bavila Realms of Arkania a že těch patnáct stovek mi tehdá nepřišlo jako úplně vyhozených), izometrická RPGčka (Diablo 3 - protože Diablo... haha, to jste nečekali), online hry (ET) a remaky (i když, častěji zkouším DosBox). Tak jestli jsem teď na něco důležitého zapomněl, tak běda mi! Kdyžtak si rezervuju právo na případný další zásah do textu.

Konzole. Ty mě v posledních letech provázely při hraní častěji, než PC. Ještě před nedávnem bych řekl, že hry na nich jsou minimálně o sto procent lepší, než ty na PC. Jak je to dneska? Asi o dvacet procent se to zlepšilo (na PC), ale o víc ne. Na konzoli se mi hraje líp z důvodu mnohem lepšího ovládání a taky proto, že při hraní nemusím sedět na nepohodlné židli. No a nakonec mi PC nenabízí jinou možnost, jelikož na něm z exkluzivních her nevychází skoro nic dobrého, co by stálo za zahrání (Diablo 3 se ale blíží... hmm).

Nejlepší žánr je asi third person. Ty se nejvíc hodí pro ovládání dualshockem - jednou páčkou točím kameru, druhou posílám hrdinu na smrt. V tomto herním žánru jsem si už oblíbil zavedené herní série - nejlepší jsou Metal Gear Solid a Silent Hill - a pokaždé, když se objeví nějaká nová, jsem připravený dát jí šanci. Důležitý je celkový dojem, v jakém prostředí se to odehrává, o jaký žánr jde, i zápletka udělá své.

Když se prodírám herními novinkami, vždy se pozastavím nad něčím alespoň trochu originálně vyhlížejícím. Takhle jsem objevil Katamari Damacy, i natahovacího Noby Noby Boye. Z méně originálních titulů se mi líbil např. XIII, který mi ale znechutil den tím, že si uchovával stav energie do dalších levelů. Killer 7 je kapitolou pro sebe - na PS2 to mělo tak dlouhé loadingy, až mě přestalo bavit se o cokoliv v té hře pokoušet. ICO a Shadow of the Colossus je myslím jasné.

Na RPGčka nejsem nějak zvlášť vysazený, no ale proč bych si je nezahrál, když mají v některých případech skvělě napsaný příběh. Final Fantasy má i jiné kvality, než Suikoden a spol, samozřejmě ty vizuální, jaké umí jen Square Enix. I když White Knight Chronicles taky nevypadá špatně. Neskutečně hodně mě zaujala Valkyria Chronicles, kterou jsem poprvé spatřil na německé herní televizi Giga - jednak vypadá fantasticky, jak jsem okusil z dema, tak vím, že se i výborně hraje a ta hra má zkrátka takové to kouzlo, kvůli kterému byste ještě ten večer vyrazili s páčidlem a dynamitem do herního obchodu.

Trochu mi vadí, že těch opravdu zajímavých her je maličké minimum. Ale pak si uvědomím, že hry tu JSOU proto, aby jedna strana mohla bezstarostně hrát a ta druhá vydělávat těžké peníze, a NE proto, aby tu herní firmy soutěžili v tom, jaká udělá kvalitnější, potažmo zajímavější, titul. Fajn je, že klasické zavedené herní mechanismy (provařené příběhy, zápletky nevyjímaje) mě po letech ještě neomrzely... GTA? Zapomněl jsem na GTA, někdo mi tu hučí do ucha?! Nějaká masařka, či co. Jdu ji zaplácnout.

zeal