Několik krabicovek

Jeden by se divil, za co člověk může zakopnout na půdě. A taky, co všechno se může vlézt do jedné krabice. Bych myslel, že tam s nima bude i krabička s Vikingama, ale žel, vikingové asi zdrhli do jiné krabice. Tak co se dá dělat, aspoň takhle. Pokud by to někoho extra zajímalo, tak nejdražší byla Arkánie za 1600 Kč a nejlevnější Zork Nemesis za 150 Kč, kupovanej na Invexu v době vydání (nejsem si jist, ale v ceníku byla nejspíš chyba a já ji tudíž dostal desetkrát levněji).

Tak si tak říkám

Tak si říkám, proč si zbytečně číst o herních novinkách, když je dnes herní výběr už tak bohatý, že si můžu pořídit tolik kvalitních pecek, navíc za směšnou cenu? Má to ale tolik dalších výhod, jako např. vyhnutí se spoilerům, vyhnutí se bulvárním článkům typu Playstation zabilo dítě nebo Nintendo zabilo dítě (a podobné nesmysly) a nebo vyhnutí se čtení otravných nesmyslů, které zvyšují čtenost herních webů aneb podpora (resp. rozpoutávání) "fanboy válek".

Proč bych si měl číst nejnovější zprávy o Silent Hill: Downpour, když jsem vlastně ještě nedohrál Silent Hill: Homecoming? Proč bych si měl číst o Bulletstormu, když jsem ještě nedojel Resistance 2? A proč vyhlížet nové a ještě novější zprávy o dalším Jamesi Bondovi, když jsem ještě nezkusil Quantum of Solace, ale ani Golden Eye: Rogue Agent. Ani mi nic nebrání, abych si znova neprojel Everything or Nothing nebo nezkusil Nightfire.

No a proč mi ale tak moc přijde, že prostě znát novinky a číst o nich je tak důležité, ještě mnohem důležitější než je hrát, nebo vůbec hrát cokoliv? Možná by to tak nebylo, kdyby herní pisálci začali svoje psaní koncipovat méně jako Blesk, Žena a život a Katka a koncipovali by ho více jako Excalibur, Score z období 94-99 nebo Klan.

Ono je stejně nejlepší nad tímhle nepřemýšlet a vybírat si čtivo a videohry podle svého. Stejně tu za pár let zbudou jen weby typu Databáze Her a podobné, kde budou většinu obsahu tvořit čtenáři. Nebo se vrátí v plné síle měsíční periodika? Nakonec, i to je docela možné.

zeal

Předpovědi na rok 2011

Opět jako u žebříčků, dělá to každý a já nehodlám být výjimkou. Předpovědi, takže předpovídám - například to, že Duke Nukem Forever konečně vyjde, ale tohle se za předpověď počítat nedá, protože skutečně... Duke Nukem Forever vyjde. Už letos. A vypadá to na super pařbu, protože trailer je zkrátka boží. Tak. A jdeme předpovídat.

Konec herních časopisů psaných v češtině

Ačkoli se začátek roku bude jevit docela příznivě pro české novináře, záhuba bude blíž, než si budou schopni přiznat. Začátkem června dojde k nejrozsáhlejšímu rušení předplatného v historii herních časopisů. S poklesem cifer prodaných čísel pod dva tisíce oba časopisy kapitulují a dlouhodobě oškubávaný čtenář si konečně oddechne.

Úspěch Nintenda 3DS a PSP 2

Co na tom, že nový handheld od Nintenda způsobí miliónům dětí újmu na zdraví, protože 3D efekt bez brýlí nebude zase tak neškodný, jak se budou manažeři Nintenda snažit veřejnosti namluvit. 3DS se ovšem bude prodávat jako rohlíky i v době, kdy se bude masově vědět o jeho škodlivosti. Na druhou stranu PSP 2 uspěje díky přítomnosti dvou analogů a část jeho úspěchu bude spočívat i v tom, že majitelé původního PSP si prostě budou chtít vyměnit svůj jednoruký handheld za plnohodnotnou konzoli do ruky, aneb jak o něm začne vyřvávat Michael Patcher "The best hanheld of all time".

Kinect na konzolích krachne, Move nezklame, ale ani nepřekvapí

O Kinectu se v poslední době píše už jen v souvislosti s kdejakým podomácku smontovaným a polofunkčním hackem, což brzo začne řadu stále nerozhodnutých zákazníků tak iritovat, že od koupě drahé X-box kamerky odstoupí. A naopak ti, co si ji už pořídili budou nejpozději ke konci roku kvůli nedostatku kvalitních her zpytovat svědomí a začne tak docházet k takzvanému RROD efektu: lidé se budou chtít Kinectu zbavit - díky chytrému hacku způsobujícímu zkrat v kamerce jej bude možné vrátit zpět Microsoftu. Move se bude dařit daleko lépe, ovšem skutečné kvalitní AAA tituly určené speciálně pro Move, jako Sorcery, vyjdou až v roce příštím. Ke konci roku ovšem vyjde Sports Champions 2, které majitele "mikrofonů" uspokojí kvalitní nabídkou sportů: bude to například golf, tenis a dokonce basketbal.

Na mobilní scéně uspěje Google, Apple půjde dolů a Microsoft neuspěje

Mobilní telefony s operačním systémem Android zažijí velký nárůst v počtu uživatelské základny. Applu se s iPhone bude stabilně dařit, až na konci roku se díky tlaku Androidu od Googlu stane nemyslitelné - popularita iPhone zažije velkou ránu. Microsoft se svým Windows Phone 7 nebude dostatečně silným soupeřem a v Microsoftu se díky tomuto neúspěchu začne pracovat na handheldu, který bude, podobně jako PSPhone, zároveň telefonem a herním přístrojem.

Herní oznámení, úspěchy a neúspěchy

Lara Croft v novém dobrodružství těžce zklame své fanoušky, nejen menší podprsenkou, ale i méně šikovnější hrou, o které se až doteď dařilo úspěšně lhát - ne úplně svobodný pohyb po ostrově, časté a monotónní souboje, primitivní hádanky a nenápaditý děj odsoudí hru na pulty bazarů. O dalším remaku nepadne slovo. Bude tohle totální konec kdysi slavné série Tomb Raider?

Duke Nukem Forever bude nejhranějším herním titulem, co se týče skutečných her, a bude po právu vyhlášen nejlepší střílečkou roku.

Rage letos nevyjde. Zato ale dojde k bombovému odhalení (i když pouze jen pro novináře) mega pecky Doom 4, o kterém začnou kolovat zvěsti, že není jen obyčejnou video hrou, ale něčím mnohem víc.

Skyrim překvapí absencí bugů, glitchů a slabého příběhu. Zhruba ve stejné době, kdy vyjde Skyrim, Nvidia oznámí helmu VFX-2 s podporou pro pátý díl fantasy série Elder Scrolls (podpory se dočká i několik dalších horkých novinek). Sony oznámí podporu Move pro Skyrim.

David Cage odhalí, nejspíše na E3, nový projekt firmy Quantic Dream, jež opět bude exkluzivní pro Playstation 3.

O titul nejlepší hra roku se poperou Deus Ex: Human Revolution, Batman: Arkham City, LittleBigPlanet 2, Duke Nukem Forever a Uncharted 3.

zeal

Jak by mohl vypadat System Shock 3

O vesmírné stanici s bláznivým počítačem by se dnes dala udělat velice zábavná a nesmírně komplikovaná hra, kde by hráč sváděl boj nejen s monstry, elektrickými výboji a nezvladatelným počítačovým systémem, ale tak nějak by si musel poradit se vším, co by ho v takové desítky až stovky let vzdálené realitě mohlo potkat a vstoupit mu do cesty.

Začínal by jako řadový člen osazenstva obří vesmírné stanice Citadela. Bez zařazení a víceméně bez jakékoli další nadbytečné informace o tom, kdo je, co tam dělá a jak by se měl chovat. Nevědomost o čemkoliv okolo něj nebude vysvětlená ztrátou paměti ani žádnou jinou berličkou, tímto se hra zkrátka nebude zabývat. Čím se ale zabývat bude, respektive s čím bude počítat a čeho využije: hráčova postava bude prosta znalosti jakýchkoliv informací, které hráč nebude znát. Možné vysvětlení bude, že jde o nového rekruta - je to ale jedno, takže žádné vysvětlení netřeba. Hra bude počítat s tím, že hráč má alespoň mírnou znalost předchozích dílů, ani ne tak, co se v nich odehrálo, ale o čem zhruba jsou - vyjde z předpokladu, že se hráč rozhodl pro System Shock 3 díky tomu málu informací, které o předchozích dílech četl nebo slyšel. Pro fanoušky, kteří prolezli každý kout v prvním a druhém dílu, bude System Shock 3 stejný zážitek, jako pro úplného nováčka, a to proto, že trojka bude v dost věcech jiná, půjde příběhově o remake a bude stát na jednom a tomtéž předpokladu: hráč se bude muset utkat se zcvoklým počítačem, ovšem onen boj bude probíhat jinak, nebude tak přímočarý, ani neuvěřitelný a ani vývoj děje neproběhne náhle, kdy hráč bude postaven před jeden úkol a tečka.

Namísto temnoty a zmatku by až nepřirozeně stavěl na světlosti a pořádku (z větší části). Hráč by mohl začínat v jídelně, odkud by byl povolán do služby: měl by pohlídat vstup do zóny, kam smí jen vyšší důstojníci. Pokud by ve zkoušce uspěl, dostal by svoji vlastní kajutu, s rozpisem náplně jeho nového zaměstnání, a tím pádem by nemusel tápat, co dělat dál. Do začátku by měl v inventáři brýle, na kterých by si mohl zobrazit mapu v případě, že by zabloudil, a služební "stun pistoli". Ale to už zbytečně zacházíme do detailů.

Služba na stanici by probíhala bez větších komplikací - až na občasnou hádku s kolegem, kolegyní ap. Jedna varianta, jak by se věci vyvíjely dál, by byla, že by děj až tak nesouvisel přímo s hráčem a jeho aktivitou v místě, kde by vykonával práci hlídače, nebo jaká by mu byla uložena. K onomu ději by se musel dopídit na vlastní úsilí, a to až po práci, kdy by každý den procházel Citadelu a seznamoval by se s tím, jak to na stanici funguje. Jeho prvním herním úkolem, na který by přišel úplně sám, aniž by mu to hra řekla, by bylo přesvědčit nadřízené, nebo ty "správné osoby", o skutečnosti, že staniční počítač může selhat. Vlastně ne. Že najistotu selže. Jenže něco takového nebude vůbec jednoduché, vždyť počítač běží tak jak má, funguje na výbornou a ani žádní zabijáčtí roboti, které by mohla všehoschopná AI aktivovat, nikde nejsou. Na Citadele se přesto začíná něco dít, ale je to téměř nepostřehnutelné - podivné krátkodobé změny v chování některých členů posádky, ale i další, v měřítku Citadely skoro nicotné, nevysvětlitelné události, dávají pomale, ale jistě vědět, že se má brzy něco velkého a osudného stát.

Tenhle text pochází od někoho, kdo měl jako dítě na zdi plakát prvního System Shocku. Proto ten zájem o třetí díl. Tak snad jsem tímto žádného pravověrného System Shock fana nenasral. Nebyl to účel článku.

zeal

Deskovka Civilization The Boardgame

Civilization The Boardgame je nejnovější deskovou hrou od Kevina Wilsona, tvůrce skvělých her jako Arkham Horror, Descent, Doom a A Game of Thrones. Mimochodem, všechny zmíněné Kevinovy deskovky, až na poslední zmíněnou, vlastním a všechny jsou to skvělé kousky - vlastně kusy, třeba Descent má vskutku masivní krabici, a ani Doom není zrovna malá krabička (kolik fanoušků démona Pinkyho by uneslo opak?).

O deskovce jsem v životě nepsal. Ani nevím, jestli to na tenhle blog, kterej je zaměřenej na videohry, vůbec patří. No, ale každopádně v tomto případě by byla chyba se o ní, trochu či více, nezmínit. Je to přece adaptace počítačové hry! A příště třeba o Doomu, nebo o Starcraftu. Jak se správně začíná popisovat deskovka? Začnu třeba tím, co je na hrací ploše. Stůl je rozdělen na tři sekce: 1. osobní, kde si shromažďujete všechny potřebné kartičky s vědou, vytěžené suroviny a hlavní kartičku s popisem vaší civilizace, která má navíc funkční kolečkový counter (na kterém dochází poměrně často k otáčení dvou koleček, podle toho, kolik bodů si přičítáte na začátku každého kola a kolik pak utratíte za vědu a podobně); 2. obchodní, kde jsou budovy a vojsko, a krom toho i tzv. "culture counter" a 3. mapa, kde se to celé odehrává složená z osmi čtvercových desek - hra pro dva hráče -, kde je každá ještě složená z šestnácti políček.

S původní počítačovou verzí toho má hra poměrně hodně společného, řada věcí je tu ale zjednodušená - což dá rozum, jelikož v počítačové verzi za vás spoustu věcí dělá procesor. Vůbec to ale nevadí, hra je totiž komplexní až až (stále ale ve vkusné míře). Svět je rozdělen na osm desek, z nichž na začátku jsou odkryté pouze dvě, startovní. Tam mají hráči svá hlavní města, která postupem času obklopují stavbami. Každá budova má ten efekt, že přidává nějaký ten bod do vašeho "poolu", jichž jsou dva druhy: výroba a věda. Objevování světa probíhá tak, že se s armádou dostanete na okraj známého světa, resp. vaší destičky, a odtam se podíváte "za kopec" a odhalíte kompletně novou destičkovou zem (ta se ještě speciálně natočí podle šipky). Figurky! Ty jsou dvojího druhu: settler a panáček. Settler může zakládat města - maximálně dvě, respektive tři, po zahrání speciální karty -, a těžit každé kolo surovinu, kterou má zrovna pod vozem. Panáček zosobňuje prakticky vše od papírově nejslabší milice až po letoun kamikaze - záleží na tom, jaké jednotky máte koupené na bojových kartičkách.

V prvních tazích se hra může jevit jako komplikovaná, hlavně kvůli velkému množství akcí, počtu možností a počítání všech možných (i nemožných) bodů. Jak ale se hrou strávíte více času, vejde vám takzvaně do žil a co bylo dřív komplikované se začíná jevit jako "stratégovo krásné odpoledne". Hru můžete dokončit jako kulturní vítěz (tak, že každé kolo dáváte peníze na kulturu a za odměnu taháte speciální karty), ale také jako barbar (zničíte soupeře hrubou silou) a nakonec to jde vyhrát i tak, že se svým národem odletíte do vesmíru, kde vás ani atomovka nenajde - srabské vítězství.

Na závěr článku můžu napsat jediné: Výborná deskovka, kterou lze pouze doporučit.

zeal

"Humor me!"

Najít něco textového, co se netváří vyloženě jako zaprášený učebnicový šumák, je poslední dobou stále obtížnější. Proto si cením všech, kteří se proti tomuto zatuchlému trendu snaží něco dělat. Zmínit můžu, udělám to rád, například jakéhosi Zlověda Z. Nechutzila, který píše už pár neděl na Hrej.cz. Jeho poslední, a doufejme, že ne úplně poslední, článek má za úkol plivat na moji nejoblíbenější hru (respektive na její pokračování) a to s poctivou porcí nadsázky. Bez ní, té nadsázky, by to nefungovalo, ale takhle je to velmi vítané počtení.

Dovolím si citovat: "To, co před lety působilo svěže a neotřele, je najednou standard." Já na to: "DAS IST COOL."

Co mě trochu mrzí jsou komentáře typu: "Pryč s tímto odpadem, vraťte nám naše zahnilé, pardon standardní, články, kvůli kterým na Hrej ještě chodíme." Co mě ale mrzí ještě víc je varování u článku (a je tam pro jistotu i pod ním), podle něhož je text plný nadsázky a sarkasmu. Podle mě je na tomhletom upozornění něco velice, velice špatného, a smysl článku, ten důvod proč je na Hreji, se tím úplně vytrácí.

A ještě ke článku, na nějž téměř všichni nadávají. Je nadsázka mrtvá? Po dnešním zhlédnutí předváděčky Nintenda, kde se nikdo nezasmál výbornému žertu zaměstnance Capcomu, který 3DS přirovnal k Virtual Boy 2, si to bohužel myslím. Nadsázka je holt, dle dnešních standardů, zlo. Asi. Nebo že by to bylo tím počasím?

zeal

Hana No Star Kaidou

NES hra Hana No Star Kaidou je zvláštní jednak tím, že je japonská, druhak je to hra oplývající zajímavou premisou. Ovládáte totiž ne jednu, ale dvě postavičky. Zaráz!

Tím se běžná plošinovka mění na těžko představitelná muka na klávesnici, NES ovladači nebo PSP, podle toho, na čem to zrovna hrajete. Já bych to ale doporučoval raději nehrát! Přece jen, nervy vám ujedou ne jednou, ale víckrát a za to žádná hra, jakkoli originální, nestojí. S tou originalitou to taky nebude žhavé - minimálně jedna další na stejném principu existuje na tomtéž systému (ale oproti této hře jde o bludiště), ale co, originalita ve hrách je stejně jen o tom, kdo s tím tvarem nebo odstínem barvy přijde dřív. Čili je fajn, že hra z poloviny osmdesátých let přináší takovýto čerstvý prvek, ale mnohem důležitější je, JAK se to hraje.

První level je masakrálně obtížné zdolat bez jediného úmrtí jedné z vašich dvou postaviček. Hned na začátku proti nim vyjede motorka, aniž byste to čekali a bác, pravá postavička to má za sebou. A co hůř, druhá nemůže pokračovat, protože jsou obě postavičky svázány jedním životem, takže pokud jedna zahučí do jámy, nebo ji zabije něco (padající kamínek) nebo někdo (nepřátelská postavička nebo motorkář), druhá končí také. V tom je ona obtížnost. A aby to bylo ještě složitější, můžete, ale spíš si musíte nastavit vzdálenost, která bude obě postavičky od sebe dělit, takže při skákání ještě musíte štelovat ono ideální rozestoupení, aby pravá dopadla na pevnou půdu a ta levá přeskočila překážku.

Podle tohoto videa se vám to může zdát jako velice lehké, a ten hráč, který video pořídil jako "velký nešika". Teprve až hru zkusíte, a to nedoporučuju, zjistíte, jak těžké je skákat přes propasti se dvěma panáčky najednou. Zdá se, že pro něco takového není lidský mozek stavěný.



zeal

Co s Levelem?

Baf! Nelekejte se, název článku jsem zvolil takový, aby přitáhl co nejvíc čtenářů a zároveň jim nepodal žádné určité stanovisko, a to zcela schválně, ač to s pointou následujícího sdělení nemá mnoho společného. Třeba na článek nazvaný "Level smrdí!" by jich, čtenářů, přišlo mnohem víc (holt ti dnešní čtenáři), ale to už by byla kontraverze velká jako masomlýnek a ještě bych si tím vykopal hrob, do kterého by mě chtěl zakopat současný šéfredaktor... eh... Michal Křivský? Teď vážně nevím, ale myslím, že tak se jmenuje současný šéf Levelu... pokud ne, omlouvám se tomu, kdo je zrovinka u kormidla.

A ten Level. Ten mě teď zas přinutil něco o něm, vlastně o tom, napsat, a není to píárko (to už jsem jednou psal a nic jsem za něj nedostal). Hleďte na titulní stránku dvoustýho Levelu!

Júúú, to je prostě keeewwwwl! Že jo?! Nebo snad... ?

O obálce dvoustého Levelu můžeme buďto pronést "Prostě pecková obálka!" a už se tím dál nezabývat nebo (!) zapnout mozkové pohony a trošku nad tím pouvažovat. Proč Doom? Proč zrovna tohle, když Call of Duty: Black Ops by jako nejprodávanější hra této doby obstála víc. Proč tam dávat mrchu ze hry, na kterou si dnes řada čtenářů Levelu ani nevzpomene, bo je tolik zábavnějších her než dnes už zastaralý (přesto stále hratelný, ale však víte) Doom. No ale jo, Doom je legenda a dvousté vydání si zasluhuje speciální obálku, se speciálním monstrem, proč jen ten Doom a ne třeba... něco z poslední dekády? Proč ne Sackboy?! Mám takové podezření, že tady se snaží Level hrát na nostalgickou notu (však ani u dalších dvou obálek to není jiné - Deus Ex a Lara Croft). Že by volali po čtenářích, kteří Level kupovali dřív?

Hmm. Počet výtisků Levelu je v této chvíli prý už tak nízký, že je na pořadu dne bavit se o tom, co udělá ten Level zábavnějším místem pro život, a ne jak ten Level stabilizovat. Hlasuju pro zrušení přílohy a návratu Lachtana, aby se jal kormidla potápějící se lodi a alespoň ukormidloval potápějící se loď (věřte mi, nepíše se mi takové označení nějak po chuti), aby bylo pár posledních ročníků (přeji jich Levelu co nejvíc, klidně dalších patnáct, kdyby to šlo) co nejpohodovějších a ... vidíte, co mi ta obálka dělá. Ááááááá!

zeal

Mechwarrior Reboot

Věřte, nevěřte, první Mechwarrior byl vydán ještě v osmdesátých letech. Tehdy, v roce 89 ho na svět přivedl Dynamix za distribuční pomoci toho času ještě hodné firmy, dnes naopak velmi zlé, Activision. Jak ale všichni dobře ví, ta pravá jatka přišla až s druhým dílem, přesněji s dílem zvaným Mercenaries, resp. Mechwarrior 2: Mercenaries, aby bylo jasno úplně každému. Jako malý mech-komandér jsem u počítače strávil velmi pěkné dny plněním různorodých misí, které se klidně mohly přihodit v tom suprózním filmu Robot Jox, jehož jsem měl ten čas ještě v živé paměti (taktéž upirátěný - s jednohlasým dabingem!). Pár let nebo měsíců na to jsem si nadšeně četl o dalších mechovkách, jako EarthSiege a Heavy Gear, ve skore, ale z nějakého důvodu jsem chtěl zůstat věrný jediné sérii, Mechwarrioru, těžko říct proč... možná pro tu hustou a temnou atmosféru, která těm dalším sériím, na obrázcích, jaksi chyběla.

V současnosti se chystá reboot, nebo jinak řečeno remake a podle prvního videa z roku 2009 by to mělo mít pěknou barevnou paletu - oproti přeplácaným, až sharewarovým, barvám trojky a čtyřky.

O Mechwarrior Reboot se dá říct, že to bude, jakýs takýs, prequel. Bude se odehrávat deset let před událostmi z jedničky - ale bude to jedno, protože 3015 bude, ke smůle všech fandů prequelů, vypadat stejně jako 3025. Přiznám na rovinu, že o světě Mechwarrioru (BattleTechu atd.) toho nijak zvlášť moc nevím a na přepisování z Wiki jsem moc velkej lenoch, takže nevím jaká aliance má na kahánku a jaké zlé impérium si brousí zuby na ostatní planety, které ještě nebyly zotročeny vesmírným imperátorem.

Nicméně, o čem můžu napsat je jaký tvůrce hru dělá: je to Piranha Games (neplést se slavnější Piranha Bytes) a jde o kanadskou herní společnost, která má za sebou třeba střílečku Die Hard: Nakatomi Plaza a nějaké hry na handheldy. V současné době dělají s Gearbox Software na multiplayeru a konzolových verzích - no vlastně teď už s vývojem asi skončili, vzhledem k Dukovu brzkému, brzičkému vydání - Duke Nukem Forever. Poté se doufejme vrhnou s plnou silou na nového Mechwarriora. Měl by stát za to. Tvůrci slibují velmi dynamický "battlefield" a vůbec ten pocit, který je příznačný pro hry, v nichž po sobě střílí velcí roboti... nebo se dá říct kyborgové, když mají "organického" řidiče? Hra je ve vývoji pro PC a X-box. Já si ji určitě koupím pro PC, jelikož se na ni velice těším a hlavně, pořádná hra s mechy tu nebyla pěkně dlouho. Tak snad se ten nový Reboot povede. Zatím totiž vypadá velmi nadějně.

zeal

Zealův Top 10 roku 2010

Skoro každý teď tvoří žebříčky a já si řekl: Proč neudělat svůj vlastní? Třeba nějaký mišmaš, na tom nezáleží. Hlavní je, že to bude TOP TEN. Tak jaký vlastně byl rok 2010? PS3 v prodejních číslech celý rok drtilo X-box a v Q3 dokonce předčilo vždy nejprodávanější stálici Wii, která podle herních analytiků brzy bude potřebovat nástupce. 3D a pohybové ovladače udělaly první krok k tomu, aby se z nich takzvaně stal mainstream. Došlo k představení nástupce Nintenda DS, po DS Lite, DSi a DSi XL to bude 3DS, jež brzy bude muset mít každý pořádný Nintendo fanda ve svých ztopořených prackách. Dost ale tlachání a pojďme rovnou na žebříček...

1. Gabe Newell se zjevil na E3, na předváděčce Sony aneb Nejednomu z nás spadla čelist

Gabe Newell byl dlouho znám jako největší PS3 hater historie - ale divíte se mu, když jde o bývalého zaměstnance Microsoftu? Největší pecka, nebo taky rána za krk, byla, když se, toho času už napravený, velký Gabe zjevil na předváděčce Sony, aby se podíval všem majitelům PS3 do tváře a slíbil jim nejlepší verzi Portalu 2, jakou Valve jen může vyrobit. Bude to ale stačit? Studia jako Naughty Dog, Insomniac a další jsou přece jen technologicky mnohem dál. Každopádně, Gabe si zaslouží za tento svůj krok správným směrem potlesk od hráčů celého herního spektra. Minimálně za odvahu vkročit na minové pole, které by bylo ještě nedávno pro Gabea osudným.

2. Dospělé hry existují! A přece existují.

Krátce po dohrání sedím na židli před monitorem a bloumám, přemýšlím nad tím, čeho jsem se to po tři večery účastnil. Na mysl se derou slova jako silný zážitek nebo herní experiment, jenže to Heavy Rain přesně nevystihuje. Takže jak vlastně začít? Více zde.

3. Návrat nesmrtelné herní mrtvoly, která chce nakopat všem prdel a žvýkat přitom žvýkačku

Jediná postava herního průmyslu, která přežila svůj vlastní pohřeb v mnoha časopisech, ale dokonce i ten oficiální, kdy se zhasla všechna světla ve studiu a všichni odešli domů za svými rodinami říct jim, že ta dlouho odkládaná hra nakonec nebude. Ostří chlapíci a krásné děvy z Gearbox Software zachránili Dukovu mrtvolu a povedlo se jim tohoto bestiáka projednou oživit a přesvědčit distributory, že to není jen pouhá iluze. A mě to donutilo zase napsat něco na Kulturu Kriplů.

4. Konami má smysl pro humor aneb Dance Masters!

Konami, tvůrci nejlepší strašidelné hry všech dob Silent Hillu 2, letos, vlastně už loni, ukázalo všem, jak se má dělat prezentace hry (hra je přece zábava, ne?)! Netuším nakolik byla prezentačka tanečního titulu Dance Masters sehraná, nebo kolik v ní její prezentující vykouřili hašiše, nebo co se teď v Japonsku nejčastěji kouří, či vstřikuje do žil, každopádně jejich prezentace (která podle mého už hraničí s uměním) mi předala tolik pozitivní energie, jako snad žádný jiný, třeba i původně vtipný, videoklip na internetu. Bravo!

5. Solidní nabídka old-school friendly her

I rok 2010 byl přátelský k nám, hráčům, co si chtějí jen tak někde v potemnělém rohu hrát. Byla tu třeba polo-božská Singularity, God of War 3, Fallout: New Vegas, Blur, Vanquish, Super Meat Boy, Joe Danger a spousta dalších... Zkrátka a jednoduše slušná várka her, jimž při vyslovení slova "zábava" nenaskočí husí kůže a neutíkají se co nejrychleji schovat do kufru plného ušmudlaných peněz.

6. Herní blog, co má víc hlav a jen jednu patu aneb The Blog is a Lie, nebo tak nějak

Od února se dvojice herních nadšenců (k nimž se později přidal i třetí nepsavec, který mimochodem už moc nepíše) rozhodla odhodit obojky, jimiž velké herní weby ovládají, z velké části, tupé masy, a stvořit tak blog o hrách psaný čistě od srdce. Ani na nich, na autorech, nebyla poznat únava z výpravy na Everest, ale posuďte sami, jak se nám vedlo minimálně v první polovině roku, kdy jsme nad články fest zabrali. A teď taky fest zabereme, nechte se překvapit! Pokud stále nevíte, o čem je řeč, hleďte a obdivujte naše vzkvétající dílo: The Blog is a Lie!

7. Pohybové ovladače aneb "Sony and Microsoft does what Nintendon't!"

Herní ovladače budoucnosti nebo jen sakra dobré přístroje pro ovládání her? Ať je to jedno nebo druhé, nebo dokonce žádné z toho, o Move a Kinect je velký zájem. Ovladače fungují a hráči jsou z toho nadšeni. Pár lidem to, ať už z jednoho nebo druhého důvodu, nevoní. Rovnováha vesmíru je ale přesto zachována. A já ze sebe vypotil dojmy z PS3 Move na Kultuře Kriplů.

8. Wolfenstein: Enemy Territory stále žije... a kope jako vždy (kicking ass)

Dost možná nejlepší a nejzábavnější (a nejgeniálnější) hra všech dob stále funguje a nic nenasvědčuje tomu, že by měly být její servery letos odstaveny. Nevím, co by se stalo, kdybych si už nikdy nemohl zahrát třeba Rail Gun, nebo Gold Rush. Herní bohové prostě ví, při které hře stát, a kterou naopak nechat smést na smetiště dějin (např. APB). Legenda stále žije. (*smrk!)

9. Návrat kvalitních adventur

Jane Jensen sice není Roberta Williams, ale koho to zajímá, když jsou adventury v posledních létech v děsné (až existenciální) krizi? Gray Matter na mě ještě čeká, podobně jako Amnesia, Lost Horizon, druhý Posel Smrti, Whispered World, Kaptain Brawe, Vampyre Story 2, The Next Big Thing, Deponia, The Book of Unwritten Tales a některé další. A třeba i ten Back to the Future, jehož první epizodu, krom mě, ještě nikdo nehrál.

10. Šepty kolem nástupce PSP aneb tohle bude vážně něco

První PSP, ač by se nějaký ten neúspěch dal u něj najít - jako PSP GO například, byla a vlastně stále je velmi úspěšná kapesní mašinka. No uznejte, prodat více jak 62 milionů kousků, aniž byste měli vůbec nějakou základnu uživatelů (všichni ti, co si PSP koupili, byli noví zákazníci), to je úspěch přímo obřích rozměrů. Nintendu všechna čest s dvojnásobkem prodaných kousků NDS, Nintendo ale mělo tu výhodu v existující zákaznické základně čítající na 120 milionů hráčů. To jsou ale čísla! 3DS sice slibuje mnohem lepší výkon než kolik měl minulý model a 3D obrazovku k tomu, ale je to přesně to, co si fanoušci Nintenda přejí? Já jako fanda PSP si samozřejmě lepší výkon přeji a k tomu druhou analogovou páčku. A pokud vývojáři pojedou v zaběhnutých kolejích, a sem tam přihodí nějaké to překvapení (Ico na PSP 2?) budu maximálně spokojen.

zeal