Rise of Nightmares

Zase ta alternativní realita, nedá mi pokoj a nedá. Opět jsem to pohnojil, když mi během cesty domů ve vlaku vypadla před manželkou moje tajná plácačka. Plná alkoholu, jak jinak. Rád si takzvaně přihnu, ale v posledních dnech mám pokaždé, když piju, takový zvláštní pocit, jakoby mě někdo sledoval. Neměl jsem pít. Ne v ten den. Kdybych nepil, možná bych si ani nemusel odskočit na záchod, tam, kde to všechno začalo. Kdyby to byla jen noční můra, och, to by byla úleva. Jenže nebyla...

Kdo ví co způsobilo, že se otevřela brána do alternativní reality v momentě, kdy jsem se zadíval do zrcadla. Kdybych jen poslechnul tu cikánku, dal bych si mnohem větší pozor. Vlak by nemusel vykolejit a všechna ta monstra mohla zůstat uvnitř mojí hlavy a řvát jen v mých nekonečných nočních můrách. Nikdo nemusel zemřít. Svět by byl bezpečným místem, nebo alespoň tak bezpečným, jakým byl doposud.

Hlavně potichu, neměl bych raději ani šeptat, protože ON může poslouchat. Vládce nočních můr, děsivé monstrum s kovovou helmou, které je někde nablízku. Nesmí mě dostat. Kdo ví, proč se to děje, jisté je pouze jedno: je to skutečné! Nejděsivější hrůza, proti níž je špatně propečený hamburger od McDonalda chutnou laskominou. Raději přestanu i psát. Každý stisk klávesy by mohl být mým posledním.

ze