8 Eyes

Osm očí je titul z osmibitových konzolí, konkrétně NES. Pokud se nepletu, tak jde o zapomenutý klon hry Castlevania a mám takový dojem, že jsem nenarazil na jediný článek, který by na tuto hru vzpomněl. A proto jsem se rozhodl, že ho tu v několika větách zmíním.

Na 8 Eyes si pamatuji docela živě. Hrál jsem ho u kamaráda, kterému rodiče nepořídili PC, ale ani videorekordér, ani pořádnou televizi - holt krutost některých rodičů nezná mezí. Mně osobně se osmibity jako takové vyhnuly, což je a není škoda - myslím, že lepší bylo, když jsem začínal na PC, ale tím nechci říct, že osmibitové hry nemají, resp. neměly něco do sebe; určitě měly. Myslím ale, že jsem nezůstal úplně ošizen, totiž ony ty šestnáctibitové hry neměly hratelnostně zase tak daleko od těch na zařízeních s 8 očima, pardon, bity.

Dnes by se to stát nemohlo, tehdy to ale tak zvláštní nebylo - nevěděl jsem, jak se ta smažba jmenovala. Nějak zvlášť jsem ale nepociťoval, že to musím vědět. Stačilo mi, když mi kamarád popsal, co se tam zhruba děje, nic víc vědět nebylo třeba... a začalo se hrát! Připomínala mi Gods z PC. Okolo hlavního hrdiny, dobrodruha zkoumajícího hrad, létal jeho ptačí spojenec a hráč tak nebyl na to ničení zla úplně sám. Z dnešního pohledu je srandovní fakt, že jsem tuto NESovou hru hrál na černobílé přenosné televizi - ač v té době už byla virtuální realita, alias helma VFX-1, ale existovaly i pořádné hry na PC. Přesto jsem si její hraní užíval, a důkazem toho je myslím fakt, že jsem si na ni teď po tak dlouhé době vzpomněl. A já si na ni vzpomenul vlastně už dřív, ale to jsem se ještě domníval, že šlo o Castlevanii a po odehrání na emulátoru Castlevanie jedničky jsem si říkal, že to stopro muselo být něco jiného.

Co se mi na 8 Eyes líbilo asi nejvíc, to byla "manipulace" s orlem, kterého si hráč po souboji přivolal zpátky na rameno, a pak oba dva pokračovali v cestě po zajímavě nadesignovaném hradě. Jako fanda historických reálií jsem si pochvaloval, na jakém to zábavném, a skvěle tajuplném místě, se hra odehrává. Mnohem lepší, než kdyby se odehrávala v nějaké zapomenuté továrně, jako většina b filmů, jejichž pásky se v té době tak zvesela půjčovaly. 8 Eyes rozhodně nebyla další obyčejná skákačka, přičemž v její prospěch hrálo i televizní zařízení, na kterém byla hra zobrazena. Hrát pouze v odstínech šedi bylo zase něco jiného, dodávalo to hernímu titulu velkou flákotu atmosféry, kterou se zase přidáním barev podařilo (částečně) zničit ve videu pod tímto textem.

A jak jsem nakonec zjistil, jak se tahle hra jmenovala? Našel jsem plakát, který prostě křičel vším, co hra uměla a čím oplývala. A že prý tyhle tehdejší plakáty, obaly, reklamy zdaleka nevystihovaly, čeho se nakonec hráč dočkal na obrazovce.

zeal