pátek 5. dubna 2013

Brány Skeldalu, Bioshock a to ostatní

Co se hraní týče, momentálně mne zaměstnává vyloženě krásná hra Bioshock Infinite. Hraji ji teď už jen po kratších seancích, když se naskytne chvilka, ale zase si ji víc užívám, než kdybych ji měl hrát tahem od rána do večera, a mám takový dojem, že konce tohoto krásného produktu se doberu už za několik málo seancí.

Co bych si do příštího Bioshocku přál? Nějaké puzzle! A ne tu papírovou skládanku, ale opravdové rébusy, které mi budou chtít nažhavit mozek a já se tomu rád poddám, protože řešení rébusů mám jako koníčka už od dob vydání mého oblíbeného seriózního dílu filmově herní série Zork. 

Dungeon Brány Skeldalu se chtějí vrátit na smartphone mobilech a já jsem pro, aby se to jejich tvůrcům podařilo. Potřebují však dostatek finančních prostředků, aby se předělání hry vůbec vyplatilo. Velice rád je podpořím, jen co prozkoumám, co to ten Startovač vlastně je.


Když přijde na otázku: Které hry jsem nedohrál? Nejdříve se mi vybaví asi tato hra:

Homefront

To jsem se snažil hrát po dva večery, ale bylo to tak nezáživné, že jsem to musel vypnout. A to jsem prý možná vypnul deset až dvacet minut před koncem hry, jelikož údajná délka celého tohoto "opusu" je pouhých pět hodin. Překonával jsem nudu a utrpení před monitorem jen díky tomu, abych pak o něm (nebo o ní, o frontě?) napsal na KK pěkný článek. Prostě hra totálně selhala ve vyprávění a hratelnost omezila na chození rovně a střílení ála Operation Wolf. Kulisy jakoby outsourcované přímo z Potěmkinovy vesničky a hra zdebilněná na chození od jedné pouťové střelnice ke druhé. 

zeal

0 komentářů:

Okomentovat