neděle 12. července 2009

Painkiller Overdose

S prázdninami zatím docela spokojenost, tak si tak říkám. Ubylo povinností, je víc času na všechno ostatní, hry nevyjímaje. A právě co se her týče, před týdnem jsem se pustil do hraní několika dem, které jsem si předtím postahoval z PSN a neměl jsem čas je zkusit. Overlord 2 vypadá zajímavě, avšak má možná až moc dětský styl, Infamous se hraje fantasticky, ale připadal mi, až na jednu pasáž, moc lehký, takže o koupi originálky ještě popřemýšlím. UFC není zrovna moje káva, ale po grafické stránce to vypadá moc pěkně a navíc jsem nad protivníkem vyhrál tak, že mu teď nejspíš někde implantují novou čelist, takže jsem spokojen. Takhle jsem si zahrál na PS3, ale dal jsem si, opět po čase, i nějakou tu PC pařbu. Mám rád všechny žánry, dokonce i nad vrtulníky neohrnu nos (na ty mám teď joystick), jeden žánr se mi však v minulosti sloučil s mojí krevní skupinou víc, než ostatní - ano, mám na mysli střílečky, ty z prvního pohledu!

Výběr padl na Painkiller Overdose, kterého jsem dlouho nechával ladem na Score cover CDčku. Původního Painkillera mám uchovaného v paměti jako docela dobrou odreagovačku, která měla nějaké ty chyby: hloupé potvory, primitivní design, ale hrát se dala. Overdose je celkově o něco horší než jeho předchůdce, ale jako modifikace Painkillera se toho zkazit moc nedalo, takže... Je to svižné, je tam spousta potvor, které umírají rychle a engine, ten je pořád ucházející (minimálně z poloviny tak dobrý, jako engine Quake 3). Naproti tomu je to na střední obtížnost docela lehké. Smutné je, že se většina hry dá projít na základní zbraň: rotační bičo-motorovku, která dokáže roz*rdat potvory jako na běžícím pásu, prostě taková jatka. Naštěstí ale aby nebyla hratelnost tak monotónní (abyste pouze nedrželi stisknutou myš - ano nabíjení tu u žádné zbraně není!), tak jsou tu specielní mrchy, na které platí další zbraně - zábava je přicházet na to, jaká flinta, laser platí na tu či onu dotěrnou potvoru nejvíc, a když už víte, pak je to už jen procházka růžovým sadem, bez nějakého pocitu ohrožení.

Preferoval jsem, a tudíž jsem byl pokaždé více spokojenej se scénářem, kdy se proti mně vyrojili obři, protože jejich zabití bylo často otázkou několika sekund a navíc jsem většinou neutrpěl žádná zranění - projevovala se u nich totiž silná demence, techničtěji řečeno slabá AI, protože ti "tupci" se museli nejdřív otočit mým směrem a to už jsem byl za jejich zádama a m*dal je bičo-motorovkou do zad, až se ti blbečci trapně rozprskli, což často vypadalo jako uklouznutí po banánové slupce z nějaké staré černobílé grotesky. Větší množství obrů mi jen nahrávalo do karet, jelikož jeden často bránil tomu druhému v pohybu. A taktéž se často stávalo, že se o něco zasekli - někdy o sebe, většinou o kus zdi. I po aplikování nejnovějšího patche je hra zabugovaná. Přihodila se mi např. taková nemilá věc, kdy jsem po plácnutí obrovou paží proletěl skrz zavřené dveře zpátky do předchozí části levelu, a jak možná víte z prvního Painkillera, po překročení z jedné do druhé místnosti se mezi nimi zacvakne závora, která se už neotevře - a to ani když proletíte zpátky skrz "zamčené" dveře.

Některé úrovně jsou docela ucházející, co se týče atmosféry - taková procházka po vlnící se stezce, kolem níž se vynořují z hlubin zlé rostliny, které dokáží s vaším živůtkem udělat velké čachry, je lehce zapamatovatelná. Pár chvilek, ale opravdu jen pár, mi zabralo, než jsem přišel na taktiku, jak je co nejrychleji pokosit - konečně jsem zjistil, na co mi vlastně je ten děsně suchý laser s lebkou nahoře. Pak ale přišly těžší a dalo by se říci i ty nejtěžší chvíle v Overdose, kdy se rostliny objevovaly, přesněji vynořovaly z půdy na plácku plném potvor, které po mně šly doslova jako slepice po flusu. Problém s rostlinami je ten, že pokud zaútočí zblízka, je s vámi po pár vydechnutích ámen. Musel jsem tedy v co největším tempu kosit slepice, eh mrchy sápající se po mém krku a ve stejné chvíli dávat pozor na to, kde se vynořují rostliny a zároveň přepínat na laser, vystřelit potřebnou dávku laserového pesticidu na stonek a během toho se snažit hopsat tak, aby mi okolní potvory neubíraly tolik energie. Šlo to - po pár skoro nekonečně trvajících loadincích jsem zaznamenal první úspěch s pouhými třemi HP v plusu. Nakonec jsem byl rád, že mi vstup do další části obnovil zdraví. Jen mi přišlo, že takových míst, kde jsem potřeboval záchranu bylo děsivé minimum: asi dvě? No, co k tomu dodat, snad jen: příště si, páni designéři, dejte trochu více práce s vyvážením obtížnosti!

Zřejmě podle poslední módy je tady všechno zjednodušené na maximum, takže nemusíte nabíjet, bloudit po koridorech - jak víte, namísto koridorů jsou tu místnosti nebo prostranství, nemusíte dokonce měnit zbraně, mačkat na myš, protože je na levém myšítku nastavený autofire, jak také jistě víte, pokud vám prošel Painkiller pod rukama.

Painkiller Overdose je taková hodně zjednodušená střílečka, která by zapadla mezi flashovkami, nebýt ve 3D a z prvního pohledu. Zatím mám odehranou jednu epizodu ze tří, a ani nevím jestli mám vůbec chuť se pustit i do těch dvou zbývajících. Na konci prvního "světa" byl boss, asi... nebo někdo, kdo se mu podobal. Zabil jsem ho bez sebemenšího (sebe)poškození, bo stačilo pouze při jeho výstřelu zastrafovat doleva a doprava, držet ukazováček na tlačidle a po pár sekundách bylo po něm. Takový suchárek. Jedním z těch větších demotivujících důvodů pro mě, proč Overdose nedohrát, jsou strašně dlouhé nahrávací časy, a to jak mezi úrovněmi, kterých je celkově šest krát tři, tak při loadování pozice, což jste občas nuceni učinit ve chvílích, kdy si spletete trávu se smrtící bažinou, kde je přímý kontakt usmrcující, nebo když se vám za zády, nekdy přímo na ně, spawnuje armáda potvor a vy nestačíte odhopkat pár metrů do minimální potřebné vzdálenosti odkud funguje bičo-motorovka. Prvních pár hodin je to zábava, ne zrovna nejlepší, ale dá se to, pokud nutně potřebujete kosit monstra a žádnou jinou FPS po ruce nemáte. Ale ty loadingy, ty zatracené loadingy! U nich jsem si vzpomněl na Killer 7. Pěkná hra, kterou zabily pomalé loadingy.

4/10

zeal

10 komentářů:

  1. Ahoj, pisu, jak jsi mi posilal mail, zda bych se nepodival na recenzi. Priznam se, ze zacatek me nepresvedcil moc o tom, ze to recenze vubec ma byt. Chce to jit hned k veci. Takove to ja jsem a co me k tomu vedlo neni moc kritika, nebo recenze, je to spis neschopnost vymacknout se, kdyz nevis, jak poradne zacit. Proste hned tim nejzajimavejsim co na hre vidis, cokoli, pribeh, grafiku, nejaky motiv, myslenku, zacni a praskni to hned, at clovek nezacne zivat hned pri prvnim odstavci a rikat si, to snad ani nema cenu cist dal. Neva uprimnost? Sakra kdyby tak aspon moje recenze se mi po precteni libily, abych moch nekomu radit. Coz me se nelibej vubec. No a zbytek recenze? Od tebe, jakozto cloveka, ktery ma rad recenze starsiho typu bych ocekaval, ze tam das spis nejaky dej, neco zajimaveho. Ale pozor! Nezamenovat to za egoisticke a trapne, tady jsem ja a rikam vam nazor na hru a p..erte se z toho. To neni to, co delalo Adrejovi recenze zajimaveho, i kdyz by se to nekomu na prvni pohled mohlo zdat. Je potreba slodevat ciste tu hru a psat jen o ni, i kdyz pises zdanlive veci mimo, kterymi chce neco ke hre prirovnat. Ale vzdycky pis o hre. Me treba nezajima co sis poustel za dema a jake jine hry jsi hral a co jsi delal, atd. Musi to ctenare proste strhnout a zaroven se musi neco dozvedet. Me to bohuzel ani nestrhlo, ani jsem se moc o hre nedozvedel. A jakoze o ni nevim prakticky vubec nic, protoze me tyto hry nikdy moc nezajimaly. A prave proto bych ocekaval, ze si o hre ziskam z recenze aspon nejakou predstavu, ale moc ne. Doufam, ze jsem te nezklamal. Treba je to taky moje chyba, momentalni pracovni nalada, nezajem tento typ her. Kdybys treba naspal jeste neco na neco pro me zajimavejsiho? Nejlepe hru, kde je zajimavy pribeh? Treba by se zadarilo mnohem lip.

    OdpovědětVymazat
  2. Tak me napada. Mozna bych mel takovou malou radu, kterou jsem jeste nikdy nikomu nerikal, a ktera mi pomaha ve psani. Tedy ona mi pomaha spis ve psani povidek, nebo nejakych pribehu, ale nekdy jsem se to snazil pouzit i na recenze a mozna to byly prave ty, ktere se lidem libily, jako ta adventura z Egypta, uz nevim jak se to jmenovalo. To mi pripomina, ze takhle musim psat vzdycky. Jde o to, ty si vlastne taky pises povidky a tak, a urcite ti pri tom psani vic funguje fantazie/predstavivost, nez pred takovym vlastne nudnym ukolem napsat recenzi. Coz je v zaklade fakt ukol, ktery bys mel zvladnout dobre. O to je to tezsi. Jde o to, ze pri psani pribehu si hodne predstavujes, teda aspon ja to tak delam. Vymyslel jsem si postavy, prostredi dej a jak bych to mel jinak popsat, dat to do textu, nez ze vylozene si v hlave predstavuju tu scenu a postavy, co ktera rika? Vsechno si to vysnim a kdyz pisu, hrabu z hlavy jenom to, co se mi v ni jako film vlastne odehrava. A to je pak takovy vrahujici, dejovy, obrazotvorny. U ty povidky treba je to lehky, ale ne u recenze. Ale presto, kdyz tu recenzi pises, nepredstavuj si sam sebe, co mas napsat, to nikdy nedopadne dobre, protoze v tom neni zadna fantazie, vtip, ani zajimavost. Kdyz pises, presne pri tom psani si prehravej v hlave, jak hrajes tu hru a co te pri tom napada. Podle me takhle psal Andrej. Samozrejme si to sice jenom myslim, ale pride mi to tak. Zapojit fantazii, vyoleze si tu hru predehravat pred ocima. To te totiz tak nakopne v ty obrazotvornosti, ze ti to zacne psat samo. Nakonec, treba je to blbost, ale zkusit se muze vsechno ;)

    OdpovědětVymazat
  3. Robotron: díky za názor, i za upřímnost. Ten první odstavec recenze je úplně mimo, to souhlasím - je mi teda teď blbý psát, že sloužil původně jako úvod k blogovému příspěvku a nakonec se z toho vyvrbila recenze na Painkiller Overdose. To jsem ještě nevěděl, že ti budu psát, no a pak z nějaký blbosti jsem to tak nechal, jak to teď je (a přitom sám dobře vím, jak je začátek důležitý). No a ke zbytku recenze jsem přistoupil v podstatě stejně, jako přistupuju k filmovým recenzím - čili zmíním jen to, pro mě, nejdůležitější, což je jak koukám, zřejmě špatný přístup. Jsem si poslední dobou ze starých, ba ani moc z těch nových, recenzí nic nečetl, protože jsem se nechtěl nikým ovlivnit. Co nechci určitě, je psát jako někdo jiný, ale zapomněl jsem na podstatnou věc, a to tu, že taková ta klasická struktura recenze je všude stejná a tu moc neovládám. Dám si úkol přečíst si posledních padesát recenzí na hrej, tak pak snad něco pochytím. :)

    Jo, zkusím si tuhle radu vzít u příští recenze k srdci, díky.

    OdpovědětVymazat
  4. Joooo, tak takovy jsem mel taky driv nazor. A to i v hudbe, nejen ve psani. Nenechat se nicim ovlivnit, a tak radsi ani recenze necist. To byla sakra velka blbost, s prominutim, sakra! :) Naopak, kdyz neco chces delat, prvni vec, zajimat se o to a cist a cist a cist a vypozorovavat, jak to ti druzi delaji. Teprve az budes mit povedomi, pak teprv muzes chtit bejt sam sebou. Ale chce to samo se zajimat o ty nejlepsi. Pro me treba v Levelu hlavne Rybka a pak i na netu treba Lukas G. a Pavel D.

    OdpovědětVymazat
  5. Jo a jeste jsem zapomnel. Rikal jsem si, jestli mam sem navest nejake ty herni serebrity, jestli by ti to zhodnotili... Nerikam, ze je recenze spatna, chran buch, jen je lepsi si jich takhle v zacatku napsat fakt vic a pak lip uvidis, co je dobry, co lepsi a co spatny. Urcite jeste neco zkus, nedelej zadny kompromisy, jako s tim prvnim odstavcem, napis to spontane, ale i promyslene, mozkovej vyblitek, i analytickou recenzi po vzoru filmovych :) Proste jak budes chtit, ale zkus hlavne jeste jednu, dve, nejlepe tri a pak na tu, co se ti bude zdat nejlepsi, nalakame nejake ty serebriti a uvidis, co ti napisou... Jestli napisou :)

    OdpovědětVymazat
  6. OK, serebrity zatím nezvat! :) No jo, asi je to blbost, nečíst a pak chtít aby ta recenze byla "konkurenceschopná". S tou hudbou je to myslím přesný, tam opravdu JE nutnost poslouchat a poslouchat, přitom si člověk říká: "tak tudy ne, tady bych to zvládl zajímavěji, to je fajn postup, hele, tenhle styl muziky ujde". U hudby jde sice o něco jiného, ale pokud se bavíme o té, která "má letět", tak JE potřeba vědět, co oslovuje, co funguje, alespoň trochu vědět, co lidé vlastně od toho chtějí a samozřejmě zjistit, co dělají kolegové špatně, naopak co dobře, ap. Ale pořád se bojím, že se jednou přistihnu při tom, že "Ááááá tady kopíruju Rybajze!" :)

    OdpovědětVymazat
  7. To je jednoduchy. Kdyz se pristihnes? Smazes vetu odstavec, a zacnes znova ;). I kdyz myslim, ze psat jako nekdo kdo to umi, na tom neni nic spatneho ;)

    OdpovědětVymazat
  8. Abych pak nemusel mazat celé texty. :) Ne, to nehrozí. Myslím, že pokud bych někdy nechtěně kopíroval cizí styl, tak mi to někdo určitě řekne... a já z toho vyvodím důsledky. :) BTW, čte mě zřejmě, nebo možná jen prohlíží, Tukan ze Score. Asi pět hodin potom, co jsem odeslal článek o Isharu se na twitteru Score objevila zpráva o tom, že Tukan nainstaloval Ishar 2. Wow, to bych měl asi začít o Score mluvit pěkněji, když to tu jeho autoři sledují. :)

    OdpovědětVymazat
  9. No ja sem koukal! Ale na druhou stranu, taky jeste existuji na tomhle svete nahody, ale spis ne. Treba mas naslapnuto do Score. A proc by ne?! :) Ja to mel kdysi se svym blogem naopak. Me tam chodili lidi, ktery ja jsem nechtel, a voni tam presto chodili. JD, Bubu a tak :D

    OdpovědětVymazat
  10. Čtenáře si člověk nevybere, asi. :) Do Score, no, to bych samozřejmě bral. Proč by ne. :) V posledním čísle, který jsem si koupil kvůli Fahrenheitu, píšou, že hledají nové talenty, tak že by? Ale spíš ne, ani nevím proč by někdo sahal zrovna po mě, když je tu tolik, navíc o moc lepších, kandidátů. *sigh. Každopádně, potěšilo mě, že můj článek o Isharu někoho inspiroval, a byl bych stejně rád, i kdyby to nebyl Tukan ze Score, ale třeba Tomáš Marný. :) No a samozřejmě je to motivace do dalšího psaní.

    OdpovědětVymazat