Tohle umí jen Beat 'em up

Na letošní prosinec se chystá God of War 1 a 2 na Blu-ray a co to znamená pro mě? Jasnou koupi. God of War je totiž pecka ze všech nej a kdo ho nehrál není pořádný videohráč! A neříkejte mi, že je to jen obyčejná rubačka. Tohle vypustí na klávesnici leda tak někdo, kdo se podívá na gameplay video a už je mu to všechno jasný. Blbá postavička jen tak chodí a bije všechny okolo. Naprostý chaos, spousta samoúčelného násilí (stříkající krev), nerealistické skákání a ještě nerealističtější zbraně. No to je ok, ale takový je prostě žánr beat 'em up. Už od začátku herního průmyslu stejně "chytrý" jako dnes, pořád ale hodně oblíbený a to po právu. Ona je to totiž velká zábava rubat ostatní postavičky, které si začaly a které si o to přímo koledují. Byla to zábava na dva čudlíky na automatech, je to skvělá zábava i dnes na složitých gamepadech.

Už v samotném úsvitu (barevných) videoher jsem si beat 'em up oblíbil. Double Dragon I, dvojka, něco, co se jmenovalo Bruce Lee, poté mnohem kvalitnější Golden Axe, Gods, First Samurai, hra s na vojáka ostříhaným hrdinou, kde jste chodili po ulici a mydlili jste ostatní, Wikipedia mi říká, že jde asi o Streets of Rage. 2D ale bylo pro tento žánr jasným omezením. S nástupem 3D se teprve ukázalo, jaký je to výborný žánr, i když to už tak slavné s nimi nebylo - díky možnostem 3D se přišlo na to, že hry můžou být mnohem komplexnější, než se do té doby jen tušilo. A tak tvůrci od beat 'em up her začaly dávat ruce pryč. Ti nejlepší přesto zůstali a tak mohly vzniknout hry jako Devil May Cry, God Hand, Prince of Persia, Urban Reign, God of War (!!), Batman: Arkham Asylum a další.

Abych se ale trochu rozepsal o té, sakra, nejlepší, God of War. Jeho síla je bezpochyby v tom, jak jsou všechny jeho prvky v dokonalé rovnováze. Jednoduchost gamedesignu, spolehlivé ovládání postavičky, její mrštnost, atmosférická grafika, skvělí bossové, logické mezihry, naprostý masakr, když došlo na souboje a rozumně vymyšlené získávání několika energií. God of War je natolik úžasný, že i jako jedna z mála her má svoji vlastní vykrádačku (Dante's Inferno), jedno pokračování, které vymačkalo z PS2 systému naprosté maximum (na čemž se shodují odborníci), a druhý sequel na cestě, který vypadá neméně majestátně. GoW je taky hra, která spojuje dva rozdílné hráčské světy - casual (ty hloupější) a hardcore (nejchytřejší) hráče. Všichni si ho můžou zahrát, vždyť o tom to celé je, ne? Aby všichni, bez rozdílu, si mohli tu novou hru zahrát! Jediná podmínka tedy je vlastnit tu černou krabičku od Sony a mít ještě dostatek peněz na koupi originálky. Mlácení nikdy nebylo tak zábavné, jak v tomto případě, dalo by se říct. Dokonce mi tu visí někde plakát. Ano, až takhle daleko jsem zašel, tak moc mi přijde tahle mlátička úžasná.

A bez mlátiček... bez mlátiček by byl svět daleko smutnější místo. Věřte mi, bez nich by celý herní průmysl zkolaboval už v tom roce 1983 a už by se na nohy nepostavil. Abych to nějak pěkně zakončil: co může být zábavnější než beat 'em up? Beat 'em up v multiplayeru, říkáte?! Mno, a co takhle v coopu?


zeal