Seriál: Dungeony ve světle dnešní doby II. Ještě než začneme

Co je vlastně ten dungeon, o kterém je tu v seriálu řeč? Pokusím se na to co nejlépe odpovědět. Pokud byste hledali odpověď někde v zahraničí, pravděpodobně byste skončili u toho, že by vám někdo nabídnul hru podle pravidel Dungeons and Dragons, nebo-li D&D (popř. AD&D). Tato pravidla ve velkém využívají starší dungeony, ale i strategie nebo nová RPGčka jako Neverwinter Nights a další, které toho společného s naším probíraným subžánrem vlastně až tolik nemají. Jak tedy asi tušíte, pojem "dungeon" (v překladu kobka) je termín, který je ryze náš a uchytil se prostě proto, že pod slůvkem dungeon člověk získá přesnou představu, o čem hra je, a jakým způsobem se hraje. Dungeon prostě proto, že onen žánr, onu specifickou RPG odnož tehdy zpopularizoval velmi oblíbený Dungeon Master. Je to stejné jako s Doomem, milí čtenáři. Od něj se začalo používat slovo doomovka, které jasně stanovilo, že se ve hře kouká ne z oblohy, ale z očí a pálí se po monstrech pořádnou puškou. Byl to právě Dungeon Master, který vytvořil svůj vlastní žánr (nebo spíše subžánr), kterému na západě nenašli jméno a u nás mu dali přezdívku "dungeon".

Zmínil jsem tu pravidla D&D. Ta nejsou vyloženě podmínkou, dokonce ani zakladatel dungeonů DM je nemá. Dungeon Master však staví na podobných pravidlech a zároveň jako počítačová hra s sebou přinesl spoustu novinek. Zaprvé a především se konala grafická a interaktivní revoluce, v hratelnosti se najednou objevila elegantní jednoduchost a starý turn-based systém byl nahrazen moderním real-time přístupem. Místo činu? Kobka. Hluboká, temná kobka plná zla, monster typu mumie, kostlivec, duch anebo vosa. V dungeonu jste postaveni nějakému nesnadnému úkolu, který spočívá většinou v tom, přes stovky monster se dostat až k tomu největšímu zlosynovi. Jediný hrdina by něco takového jen těžko zvládl (i když některé další dungeony tvrdí opak), a tak máte na starosti skupinu dobrodruhů, které si vyberete ještě předtím, než do takové kobky zamíříte. Samozřejmostí je vylepšování hrdinů, nejen po stránce levelování, které stojí na sbírání zkušenostních bodů, ale i po té "materialistické" (zbroj, zbraně, prsteny,...). Tedy aby bylo jasno. Dungeon je označení pro hry, které jdou ve šlápotách prvního Dungeon Mastera. Nemusí ho přesně kopírovat, v lecčems se může odlišovat (jsme tolerantní, že?), je ale nutné, aby se mu hra podobala jak hratelností, tak i svým interfacem. A jestli to znamená, že se musí podobat i v tom, jak se na svět "dívají postavy", tak jedna z podmínek, aby byla hra uznaná jako dungeon, je, aby byla z pohledu očí. Představte si, že by někdo vytvořil doomovku z jiného pohledu. Ano, už by nešlo o doomovku.

Ale co by na to řekl Drakensang? Hra, která je regulérním, přesto trochu jiným, pokračováním dungeoní série Realms of Arkania? Je Drakensang moderním dungeonem, i přesto, že se na svět nedíváme "z pohledu očí"? Řekl bych, že je i není. Víc bych se ale přiklonil k tomu, že o dungeon v pravém slova smyslu nejde. A to ikdyž vezmu-li na vědomí, že docházelo k vylepšování subžánru, jak plynul čas (viz např. Wizardry 8). Věřím, že Drakensang je víc pokračovatelem izometrických RPGček, než-li evolucí dungeonu, který se ztratil kdesi v propasti dějin, odkud se vyšplhalo jen málo šťastlivců, Oblivion byl mezi nimi. Proč zmizely dungeony, to je mi velkou záhadou. Mohla za to malá poptávka? Konzole? Nedostatek schopných tvůrců? Stoupající popularita izometrických RPGček? Možná ano!

V následujících dílech tohoto seriálu bych se rád podíval na to, jestli mají dungeony budoucnost, co je na nich dobré (a co ne), v čem je jejich síla a proč si myslím, že by se měl subžánr zvaný dungeon vrátit do herní nabídky, kam rozhodně patří.

zeal