Zkusili jste někdy Dosbox? Snad každý z pamětníků si někdy spustil v Dosboxu tu kdysi skvělou, jeho toliko oblíbenou hru, očekávaje, že ho jako mávnutím kouzelného proutku zase chytne (ale opravdu chytne - stejně, jako když ji hrál poprvé). Většinou ale při jejím spuštění, či po chvilce ťukání na klávesnici zjstí, že zpracování hry je už natolik archaické, anebo že obsah hry už k němu tak nepromlouvá, jako kdysi, až je donucen ji vypnout a smířit se s tím, že jedna jeho část (ta, co zpívala radostné ódy na hraní Dosových her) je nadobro na prázdninách, ze kterých se už nevrátí. V horším případě upadá do hluboké nostalgie (trpí tzv. nostalgikídou), která s ním, věřte tomu, nemá dobré úmysly. Jak tedy "správně" přistupovat k "retro hrám", aniž by hrozilo, že z toho nakonec budete zklamaní?
Přistupujte k nim odlišně, než jak jste k nim přistupovali před lety. No a pomůže např. snížené očekávání? To vám asi poradí každý, ba i vás samotné to určitě napadne, nečekat od nich příliš. Třeba vás překvapí. Jenže on tenhle postup už dopředu degraduje výsledný zážitek. Tak takhle ne. V každém případě uděláte lépe, když očekávání necháte na původním stupni. Berte "retro hry" jako něco, co je zajímavé a v rámci dnešních her jako něco jiného - jako takový doplněk. Je jasné, že původní zábavnost ze hry už nevydolujete (kéž by to nebyla pravda!), na druhou stranu s jiným pohledem na ně může získat hra, např. Another World, či jeho pokračování Heart of Alien, zcela jinou dimenzi.
Tak a aby to bylo úplně stylové, tak tenhle článeček jsem vyhrabal odkudsi z pavučin mého disku. Jestli tam měl zůstat, to už nechám na historicích, každopádně už je venku a já raději mizím. :)
zeal
0 komentářů:
Okomentovat