úterý 1. září 2009

Kde se bere nechuť k hraní?

Přijdete k počítači, sednete si k němu, jako obvykle, žádná změna ve vzduchu, spustíte ho, nebo jen monitor - v případě, že něco stahujete (demoverze, obrázky z dovolené ap.). Po tento okamžik nic nenormálního. Spustíte hru a... najednou zjišťujete, že vás to nějak nebaví. Nuda, ta hra. Vypnete ji, vrazíte do DVD-Romky jinou a zase! Nuda, zase mě to nebaví. Čím to? Tenhle typ her mě už nic neříká? Nebo je to tím, že až teď jsem přišel na to, že je to prostě nudná srágora? "Ne, to nejspíš bude mnou." Ale to je nemilé!

Co s tím udělat? Dát si od her na čas oddych? Takový postup někdy zabere, ale zase se "to" brzo vrátí, takže tudy cesta nevede. Nadchnout se pro hraní, to už je daleko lepší nápad, ale těžší na provedení. Jak se nadchnout pro hraní, když v okolí není žádný nadšený hráč, ani žádné médium nespolupracuje? Chce to nějak se přinutit, možná si dávat ve hrách konkrétní cíle... nebo zkuste vymyslet podobný nápad, který by mohl být k užitku (snažit se o nejdelší killing spree v akčních hrách).

A kde se to bere? Ta nechuť. Někteří na internetu tvrdí, že je to věkem, ale to je podle mě holý nesmysl. Vždyť totéž by mělo platit i u filmů, ne? Navíc je spousta pokročileji dospělých lidí, které hraní neustále baví a některé dokonce (!) baví ty hry vyrábět. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že nechuť hrát je prostě něco, co se nečekaně objeví a nezáleží na tom, kolik vám je a jaké hry zrovna vycházejí (svoji herní krizi jsem si prožil asi kolem patnácti, kdy vycházely pecky jako Thief ap.). Možná taková krize následuje období, kdy si ve hrách hodně moc libujete a jde jen o takovou pozdní reakci organismu, že se člověk věnoval něčemu až příliš nezdravě moc (a moc ho to přitom bavilo)? Možná...

zeal



0 komentářů:

Okomentovat