středa 16. září 2009

Re: Co nás baví na hrách

Když jsem začínal s tímhle blogem, tehdy ještě existovala jedna zajímavá televizní stanice Giga, která mě utvrdila v tom, že psát takový blog bude hračka, jelikož témat je nespočet. A tak jsem začal tvořit v notepadu seznam témat, o kterých se tu v blízké nebo v té trochu vzdálenější budoucnosti rozepíšu. Mám ho tu stále na disku a... je tu takový problém. Byl sestaven v době, kdy jsem ještě o hrách psát ani trochu neuměl (teď bych řekl, že trošičku umím) a navíc jsem neměl ani páru o tom, jaká témata se už všude stokrát probrala, která z nich jsou dobrá a jaká naopak nestojí za to probírat, protože jsou... možná naivně hloupá? Takové rozhodně je téma "Co nás baví na hraní her?", které v tom mém seznamu taky je a jak to tak bývá: člověk až pozdě zjišťuje, že to zase tak hloupé téma možná není. Objevilo se totiž dnes na Hreji, takže tak.

A když už je tu ten článek, tak se na něj pokusím reagovat.

"Když hrajete hry jako Pac Man, Tetris nebo Space Invaders, co cítíte? Nebo starý Commander Keen. Proč nás vlastně tolik bavil? Vždyť šlo o hru mnohonásobně jednodušší než dnešní velkofláky. Přesto baví dál. V jednoduchosti je totiž síla."

Mě už Pac Man ani Tetris (natož ta třetí vykopávka) tak nebaví, jako kdysi, vlastně už vůbec ne. A proto je nehraji.

A teď to kopírovat nebudu. Pan Hořčík tam chválí novou hru od Epicu Shadow Complex, kterou si nezahraju, protože nemám X-Box. Takže nic...

"Nadpis: Co nás baví?"

Pod nadpisem jsou nějaké citáty, které neodpovídají na otázku "Co nás sakra teda jako baví?".

"Člověk volí, otrok se podvolí.", prý a já nechápu, co to má společnýho s tím "Co že nás to baví!

"Závan moudrosti Východu: Už po tisíciletí se vnitřní svět člověka nehnul ani o píď. Indický filozof Jiddu Krishnamurti říká, že od svého narození nás společnost vychovává v omezeném myšlenkovém prostoru orientovaném na "dosahování a stávání se"."

Ooookkkeeeeyy.

V celém odstavci jsem se nedozvěděl nic zajímavého, ehm, a hlavně k věci, něco relevantního k tématu. Áááááh, nemůžu reagovat, moudra z východu znám jen ty ze Simpsonů, jak tam hrál Bart golf.

"Be strong, be wrong.", to je další nadpis a já nevím vocogou, ale pokračuji dál.

Něco o pronikání nezávislé herní scény do mainstreamu. No fakt nevím, jak je to k tématu.

Keita Takahashi se inspiroval od Pabla Picasa, dobře, ale co to má znamenat, to už vážně nevím. "V LittleBigPlanet se sami stáváte herním tvůrcem." No jo, konečně něco, ale kde je nějak rozebrané Co je na tom zábavného, to netuším.

Aha, žádný bílý font tam není.

Konečně je to tu. "Simply clever" odstavec, tam je lehce rozepsané, proč je to tedy taková zábava. Že můžeme být tím, kým jsme předtím ani nemohli být. Ano, tak s tímhle určitě souhlasím. Na tomhle bych postavil článek, kdybych ho psal já.

Tak přece jen. "Nadpis: Co činí hru zábavnou?"

"1. Z pochopení pravidel"

Jo jo, pokud je hra nějak zajímavě udělaná a někde odlišná od předchozích her, které hráč hrál, pochopení nových pravidel vytvoří lehkou euforii. Jenže, ta docela rychle vyprchá. Ale jako začátek je to fajn bod.

"2. Možnost volby"

Tak to je další hezký bod. Přesně z těchto důvodů mě nebavil Rebel Assault, už v době kdy vyšel. Ač měl strašně hezké pohybující se obrázky a já moh pálit tak, že to vypadalo jako ve filmu, tak přesto tomu něco chybělo: možnost volby.

"3. Výsledek volby"

Výstřel tří headshotů do nacisty s ním udělá v Enemy Territory bum na zem. Zkombinování kočky a psa v Poldovi 5 vyrobí kočkopsa, díky kterému může Polda přelézt plot. Jak přísně logické! Ale i tak jde o "výsledek".

"4. Soupeření."

No jasně. Ještě teď si dobře vzpomínám na jedny televizní hry, na kterých jsem hrál krom Black Jacku ještě hru na divokém západě. Jeden hráč ovládal červenýho kovboje, druhý hráč asi zelenýho a mezi kaktusama po sobě pálili olovem (kaktusy byly odrazuschopné!). A jaká to byla zábava!

"5. Interakce"

"Zábava neexistuje bez interakce."

No, tak tady bych se přel, protože například málo interaktivní hry jako Final Fantasy a jiné jsou zábavné přesto, že nenabízejí vysokou míru interaktivity.

"6. Výzva"

Výzva být musí, nejlépe taková, aby se v průběhu hry zvyšovala.

"Je problém v tom, že hry jsou pořád o tom samém?"

Chybějící nové herní koncepty můžou do budoucna znamenat větší než malý problém, na druhou stranu si myslím, že jsme, ehm, že herní tvůrci ještě neobjevili vše a stále tu máme možnost vzniku a implementování nějaké té pěkné nové technologie: pohybové ovladače, rukavice, helmy, zábavná verze EyeToye, VR, ap...

Takže na Hreji asi dobrý článek, který shrnuje vše důležité, jen je poněkud delší na můj vkus (bohužel o nepodstatné informace). A je málo zábavný, ale to jsem ani nečekal, tak o nějakém zklamání nemůže být řeč.

zeal

0 komentářů:

Okomentovat