Základní problém tvorby her č. 2

Minule jsem tu napsal o zásadním problému, který herní tvůrce potkává - časová náročnost. Dnes tu krátce rozeberu druhý základní problém související s tvorbou her, druhou nejčastější příčinu, proč jen ti lidé neskáčou pod vlak kreativity, když je to dnes přece tak lehké - stačí skočit. Jednou větou se dá popsat asi takto: Budou lidé moji hru hrát?

Tvořit hry je dnes tak snadné, a přece to někdo nezkusí, možná právě proto - proto, že je to lehké. Jenže lehká je jen tvorba jednoduchých her, špatně vypadajících her nebo experimentálních her. A v tu chvíli se nám tu vyskytuje problém: Kdo by takovou hru hrál? Potenciální tvůrci si říkají něco na ten způsob: Internet je takových her plný. Když budu investovat čas do hry, která není "killer", tak ji nikdo nebude hrát a moje práce tak přijde na zmar.

Jistě nemusím psát, že takový negativní přístup vás moc daleko nedostane. Každý tvůrce her začínal na něčem velmi jednoduchém, sem tam se "spálil" u nějakého začínajícího projektu, se kterým trávil nejedno děsivé odpoledne. Tvorba her není žádná cukrovím posetá cesta - nějaké cukroví tam možná taky je, a sem tam i něco ostřejšího -, naopak je to dřina, která se často nevyplácí. Třeba i proto, že ta čínská firma je připravená zkopírovat vaši hru a začít ji prodávat na App Store za zlomek vaší ceny.

Musíte si položit otázku: Proč chci dělat hry? Pokud je odpověď 'peníze', tak stačí po vzoru již zmiňovaných číňanů jednoduše začít tvořit nějaký klon něčeho úspěšného a s ničím dalším si nedělat starosti. Klony ať už čehokoli se "bohužel" prodávají. Pokud je ale odpovědí 'zábava' (v první řadě), onen risk, že si vaši hru nebude chtít "nikdo" zahrát, je v podstatě irelevantní. Baví-li vás tvorba, nemusíte se strachovat o výsledek, ani o to, jestli onu hru bude někdo hrát. Pokud se hra nezdaří, budete mít zajímavou zkušenost, pocit nepromarněného času - tvorba vás bavila -, a nakonec i nějaké ty nové znalosti, které třeba upotřebíte v budoucnu. V případě obav, jestli si váš výtvor někdo zahraje - nemějte strach, zahrajete si ji přece vy, případně někdo z vašeho nejbližšího okolí, a s trochou štěstí i fandové z druhého konce světa (!). V době internetu má šanci na úspěch každý - což je dobře i špatně zároveň (existuje obrovská konkurence a váš produkt tak mnohem lehčeji "zapadne").

Osobně si myslím, že nejlepší přístup k tvorbě her je mít na ni svůj vlastní, ničím nezatížený, pohled. S tím souvisí výběr žánru, technická stránka, a třeba i téma, o které se hra opírá. Koncový "zákazník", tedy pro koho je hra určená, je až ta poslední vaše starost. Důležité je: Chci se u tvorby hry bavit.

zeal