Barely Legal ve hrách

Měl jsem v přípravě článek o tom, jak funguje právničina ve světě videoher, ale kvůli nedostatku času zůstane, asi nadobro, jen u blogového zápisku. No, jsem si jist, že to tu čas od času sledují i nějaká individua, která mají něco společného s herními časopisy, takže si buďte jisti, že to někdo dřív nebo později zpracuje mnohem lépe, než bych to kdy zpracoval já. Díky, Michale. Jo, abych nezapomněl, co se týká té mojí poznámky o větší pauze pro Casual Core, to platí. Jakmile vynechám den bez článku, tak vězte, že ta pauza přišla. ;) No ale to rozhodně nebude důvod ke smutnění. Dost často se vyskytuju na blogu, který společně tvořím s kolegou Overwatchem, The Blog is a Lie, takže mě najdete tam. Mimochodem, co na něj říkáte?

Aby to mělo nějakou hlavu a až poté patu, tak začnu takovým jednoduchým úvodem. Co mě k článku přivedlo? Takhle, vždy mě zajímalo, co si herní firmy můžou dovolit a za co jinak dostanou přes prsty. Na začátku byl Doom. Ptal jsem se jednou sebe, může někdo stvořit hru s Doomem v názvu? Vždyť každý Dooma v té době znal, tak by to vydělalo, respektive by to přispělo k prodejům. Proč to nikdo nepoužil? Jak jsem postupně zjišťoval, některé názvy jsou chráněné copyrightem, to znamená, že nikdo jiný nemůže použít ten stejný copyrightovaný název ve stejném oboru. To znamená, že se můžete jmenovat Microsoft v takovém oboru, kde to nemá Microsoft ošetřené, tedy kde si nezaplatil za ochrannou známku. Totéž se asi týkalo i toho Dooma. A pak přišli čeští Osadníci. No páni, říkal jsem si. Jak někdo může pojmenovat svoji hru úplně stejně, jako je jiná, to mi "hlavu nebralo", jak by řekl někdo v šedesátých letech. Ale dobře, je to česká hra a podle obrázků určitě nebude konkurovat mnohem slavnějšímu "bratříčkovi", takže pole pro žalobičku by tu sice bylo, ale proč by se Blue Byte (dnes už Ubisoft) namáhal, že? Nestálo by mu to za to. Vysvětlení bylo na světě.

A pak se objevilo Fable. Podruhé. Druhé Fable od velkého a známého týmu. A to už opravdu něčím zavánělo - žaloba ale nikde, nikde? Zajímavé. Co to znamenalo? Že buďto zaprvé už nebyl nikdo, kdo by je mohl žalovat (se zaniknutím Sir-Techu s nimi zanikl i copyright), nebo název Fable je tak obecný, že se nedá copyrightovat. No ale považte, kdyby to byla druhá možnost, jistě by už teď někdo "zuřivě makal jak divej" na svém vlastním Fable. No a vlastně je tady ještě třetí možnost - Lionhead za právo použít název Fable Sir-Techu zaplatil. Třetí se mi jeví jako nejpravděpodobnější varianta, ale kdoví jak to vlastně bylo. To je k názvům asi vše.

Vím, že jednou, dvakrát mě upoutalo, jak jedna firma žalovala tu druhou za vykradení herního konceptu, nebo herních mechanismů. Ale bohužel už nevím, o jaké hry nebo firmu se jednalo. Nejzajímavějším příkladem herní historie, co se týče herních krádeží (nebo velkých inspirací), je Warcraft čili Blizzardovská kopie Duny 2. Na Warcraftu, jak víme všichni, Blizzard dodnes vydělává obrovské jmění, dobré je ale poznamenat, že World of Warcraft nemá s původním Warcraftem téměř vůbec nic společného, alespoň co se týče herního stylu (herních mechanik). Jak je to s herními kopiemi Tetrisu? Dlouhou dobu si každý mohl prodávat "svůj Tetris", pak jsem ale kdesi četl, že Alexej Pažitnov našel lejstra, na kterých bylo jasně napsané, že je tvůrcem Tetrisu on a od té doby mu musí každý, kdo na Tetrisu vydělává, zaplatit jistý malý poplatek (těžko říct jestli to platí i zpětně - to by asi většina Vietnamců prodělala neznačkové kalhoty). Přesně za jakých podmínek je možné žalovat konkurenci? Být tvůrcem Loco Roco, tak tvůrce hry Rolando 3 ženu pěkně rychle k soudu.


To už jsem se trochu víc rozepsal, takže to hezky utnu. "Sek."

zeal