Tuhle jsem někomu povídal přes internet, že mám "spisovatelskej blok", že mě nenapadaj žádný dobrý témata, o čem bych mohl psát. A pak ten blog taky tak vypadá.No, a teď se to má tak, že blog tu stále je, ale blok je fuč. Huzzah? Yep.
Zdá se, že má múza je zpět a je v plné polní. Abyste pochopili, opět to u mě funguje tak, že se mi článek urodí v hlavě takzvaně ihned, bez nějakého delšího přemýšlení. A o tom Casual Core je a vždy byl. Takže ihned s ním ven. Na blogoplochu s tím šmejdem!
Chtěl bych tu napsat něco o herní novinařině, o tom, jak se dělá, a co je na ní špatného. A bude to jen z mého pohledu. Kdybych mohl psát z pohledu jiných lidí, asi bych si založil jiný blog, nebo dvacet dalších. Takže, jak bych jen začal...
Herní novinařina je dnes už pěkně vyzrálá, co to tak sleduju (např. Level nebo Hrej). Dělají ji většinou pánové, kteří možná působí zraleji, než vypadají, ta písmenka ládují takřka uniformním stylem se snahou působit, co nejdůvěryhodněji. To je dobře. Možná to občas přehánějí - ono to pak působí lehce komicky, aneb znal jsem osobně jednou takového šéfredaktora jednoho diskmagu, který se snažil ve svém časopise působit o padesát let víc, než mu ve skutečnosti bylo. Tak takhle, vážení, ne. Články dělané důchodci, s takovými pryč. Do jámy pekel s nimi.
Nápad na tenhle článek mě napad v místnosti, kde se rodí nápady nejčastěji, no a v tu chvíli jsem si vzpomněl na to, proč se mi vlastně kdysi líbilo tak moc číst o hrách. Nebylo to proto, že mě prostě ta herní novinařina učarovala. Nebylo to ani proto, že se tam obecně psalo o hrách. Jako spíš proto, že se tam člověk něco dozvěděl, a že to bylo bezvadně napsaný. Což jsem si jednou ověřil na pár recenzích v Levelu asi z roku 1999 nebo kolik, který neměly ani to první a rozhodně to nebylo ani to druhé. Nevím, nakolik mě ovlivnil fakt, že já v tu dobu byl obrovský fanda Score, ale zkrátka těm recenzím, ač super profesionálním, tak něco důležitého chybělo. Dnes mám podobný pocit, když si takhle něco někde čtu. Něco tomu fakt chybí. A ne, není to tím, že se posunula doba, nebo jo? Umí doba zabít talent? Umí rozčtvrtit dobrou náladu? Pokud ano, uznám, že se mýlím.
Co chci od herní novinařiny? Chci, aby psala to, co mě opravdu zajímá. To je taky důvod, proč si něco čtu. Proč třeba musí autor psát v recenzi, co už je z obrázků patrné, že to v té hře je? Sakra, jděte k věci, a rovnou k té, o které třeba netuším, že tam v té gamese je. Když je to third person hra, proč mě autor otravuje život tím, že mi popisuje, jak se taková third person hra hraje? A mohl bych pokračovat do aleluja. Pak k psaní. Nemám rád, když se někdo spoléhá na nějaký fráze, kterýma se snaží natáhnout text, jak to jen jde. Nebo když tam fláká věty, které pak stvoří odstavec a až na konci odstavce se dozvím, o čem že to celou dobu jako psal. To to neumí přímo napsat, co chce ze sebe dostat? To je to tak těžký? Nic, asi to ukončím. Málem bych zapomněl: Proč se tak hodně lidí spoléhá na wikipedii, když je v ní tolik chyb?
A na Kulturu Kriplů tohle nedávám, protože nechci, aby zase někdo psal, že KK je z 90% neskutečná sračka.
zeal
0 komentářů:
Okomentovat