Jak důležitá je atmosféra u her?

Z her si hráč odnáší vzpomínky, které můžou po čase vyblednout, protože čím častěji hraje, tím větší šance je, že mu vzpomínku na Superbike 2001 zcela přemaže nedávný zážitek ze Superbike 2008. Jsou ale hry, na které člověk nezapomene ani za dvacet, padesát ba možná ani za sto let, pokud se takového věku dožije (ale to je málo pravděpodobné).

Takovéto hry, na něž člověk nemůže zapomenout, působily na hráče silně už při samotném hraní. Že hra měla skvělou hratelnost, to je samozřejmé, co ale ve skutečnosti způsobí, že někomu hra přijde natolik výjimečná, že si i po delším čase na ni pamatuje, není ani tak zásluhou hratelnosti, jako je to spíše věcí atmosféry. Co to je a jak se dá vyrobit, na to není úplně lehká odpověď. Hra se díky ní změní v neopakovatelný a unikátní zážitek a atmosféra buď u hry je anebo není - hodně zjednodušeně řečeno. Osobně si myslím, že vyrobení dobré atmosféry u her je jeden z nejtěžších oříšků při tvorbě hry a často přijde práce o její navození vniveč. Špatně umístíte některé detaily, které s okolním světem slušně řečeno nekorespondují a atmosféra je v prachu. Anebo má hra všechny předpoklady k tomu, aby v ní byla hutná atmosféra, jenže když hráč prokoukne levné designerské triky a ztratí se v příběhu (nebo ho v horším případě nenajde), hra natolik prošpikovaná "atmosferickými" efekty jako je Fear 2 pak nemá po stránce atmosféry nejmenší šanci, aby hráči atmosféru jako takovou vsugerovala.



Dá se říct, že spousta her dávné i nedávné minulosti měla svoji vlastní neopakovatelnou atmosféru. Některé po této stránce jen ušly, pak tu ale byly takové pecky, jejichž atmosféru byste chtěli i dnes prožívat neustále dokola. Ať už to byl Ishar, Wizardry 7, Indiana Jones (arkáda a Fate of Atlantis), UFO a X-Com, Metal Mutant, Mega Lo Mania, Dune 2, Prince of Persia, F-29 Retaliator, North and South, History Lines, Realms of Arkania, Might & Magic VI, Diablo a spousta a spousta dalších. Je opravdu škoda, že dnes z těchto her původní hodnotu (rozuměj atmosféru) asi už nevymáčkneme - nezbývá tedy nic jiného, než přát těm novým hrám, aby se jim povedlo totéž, co u těchto herních klenotů, ze kterých zbyly už jen pouhé (ale zato cenné) vzpomínky.

O kolika nových hrách se dá říct, že se atmosférou mnou jmenovaných herních titulů jen dotkly? Osobně bych nějaké soukromé tipy měl, ale vychází to tak, že jich je jen pár. Poslední dobou mám pocit, že obrovská většina her se atmosférou už ani tak moc nezabývá a spíše spoléhá na vizuální dojem a zavedené herní mechanismy, které bohatě stačí na to, aby se hra prodala. A když se něco prodává, proč se pokoušet dělat něco navíc? Časem ale i osmitisící devadesátá sedmá kopie Dooma omrzí a hráči si najednou uvědomí, že těm hrám cosi podstatného chybí. A to "cosi" může být právě ona atmosféra (vedle ní můžou na čas zafungovat i nové technologie jako dokonalá VR a 3D monitory, ale nebude to nadlouho).



Co vůbec tvoří ve hře atmosféru? Není to špičková grafika, i když grafický styl na ni vliv bez nejmenších pochyb má. Pokud se podíváme na starší hry, tak první, čeho si nelze nevšimnout, je to, že každá z nich má svůj unikátní grafický styl. Není dvou her, které by byly na chlup stejné - a to se o dnešních hrách, které vyměnily rastrovou grafiku za 3D modely, vůbec říct nedá. Nechci tím ale tvrdit, že dnešní hry, které využívají prakticky už jen 3D modely, jsou díky tomu "špatné". To rozhodně ne - při dnešních komplexních herních světech o rozlohách až stovek kilometrů se dá jen těžko udělat grafika tak, aby měla svůj originální styl, díky kterému byste poznali z jednoho jediného obrázku o jakou hru se přesně jedná. Přesto ale některé hry na tomto poli vyloženě překvapí. Demo Killzone 2 má vynikající atmosféru, a přitom se jedná jen o tupou střílečku (ty já - mimochodem - rád!). Killzone 2 má svůj specifický grafický styl a díky němu mají i další prvky (hudba, animace, hratelnost) šanci zazářit a vytvořit tak neopakovatelnou unikátní atmosféru, kterou byste v žádné jiné hře nenašli.

Vedle grafiky je to ještě zajímavý a dobře napsaný příběh, který byl kdysi nedílnou součástí kvalitní hry. Bez dobrého příběhu byste asi jen těžko podlehli světu na obrazovce. Neméně důležitým prvkem ještě byl/je originální přístup ke hře, který se v poslední době až nezdravě podceňuje a asi to má za následek, že někteří hráči zašli až tak daleko, že se rozhodli definitivně pověsit myš na hřebík. Originálních her rok co rok ubývá a samotný Noby Noby Boy herní průmysl nezachrání! Ale vážně, hrám by dle mého prospělo, kdyby o jejich podobě na chvíli přestali rozhodovat marketingoví odborníci a na jejich místa by usedli obyčejní hráči. Myslím, že bysme ještě koukali, jak skvělé a atmosferické hry můžou vzniknout v době, kterou ještě nestihla sežrat ta zlá a ošklivá Nostalgie.

zeal