zeal
Bylo nebylo, ale jak si pamatuju, tak bylo, herní vývojáři ohrožovali zdravý vývoj nejednoho dítěte. Všude samá politická nekorektnost, osmdesátá léta pozvracená hadra. A to herní vývoj začal tak pěknými a nenásilnými hrami, jako Pong a Pacman, a když už, tak se stříleli marťané v Invaders, kteří měli spadeno na matičku Zemi. Většinou ale šlo o hry s edukativní náplní. Pak se to ale jednoho toho zvrhlo. A ty reklamy! John Romero si z vás udělá děvku hned potom, co si s vašimi vnitřnostmi na chvíli pohraje koroner z Blackstoneu, o kterém je známo, že svým obětem rád dělá Thrill Kill. Vyhlídky nic moc, no, ale pořád (setsakra - pozn. zeal) lepší, než být dopraven v reznoucích řetězech na Mars zrovna teď, kdy se tam zase otevřela brána ze samotného pekla. Hell, to už nechat se zastřelit tím fantasmagorickým sériovým vrahem, co si říká Psycho detektiv a podle legend zabíjí pokaždé, kdy se na obloze objeví krvavý měsíc, je schůdnější varianta. O tom žádná, prásk mezi oči a je to.
A o čem, že to tady píšu? Přece o počítačových hrách! Každý je hraje a kdo říká opak, jeho hard drive určitě skrývá nějaké děsivé tajemství. Takové, o které by se vedly velké bitvy, jen aby vítězná strana měla tu čest dát jej pod pevnou pokličku a svými životy ho bránila před nájezdy podivných entit, které po nocích sají krev a ve dne se starají o chod rodinného byznysu, jež taky shodou okolností má něco společného s počítačovými hrami. Psycho detektiv mi zpoza okna čouhá přes rameno na monitor a souhlasně přikyvuje. Já žádné tajemství na disku schované nemám a ani nikdy jsem tam žádné neschovával. Jednou ale, to už bylo dávno, jsem to poprvé dostal a všechno, co tam bylo, jsem smazal. Každičkou hru obsahující krev, honičky, šíleného klauna, světy obývané šílenci, vraždící číňany, oživlé radioaktivní hleny, Crusadera a taky všecičko, co jelo na ďábelském systému Windows. Ten jsem taky smazal, originálku jsem vyhodil ze dveří, ale nikdo se pro ni neshýbl a neodnesl si ji. Žádný hlupák se nenašel. Ale abych se vrátil do současnosti a tedy k podstatě mého článku.
Předtím jsem byl velmi, ale opravdu moc znepokojený všemi těmi hrami, které z mojí psychiky udělaly cancoury papíru. Nepochopil bych, kdyby někdo byl po dohrání Zork Nemesis jen trochu duševně zdráv, stejně tak bych nepřijal, kdyby nikoho jen trochu nepoznamenaly desetitlačítkové nemocné fatality ve hře Mortal Kombat. A mohl bych pokračovat dál a dál a možná bych se ani konce nedobral. Abych odpověděl na název tohoto článku, čiže "Dospěl konečně herní průmysl?", s klidným svědomím, pokud to po několikaletém vystavení těm zvrácenostem můžu takhle říct, jsem názoru, že herní odvětví se konečně dokázalo oprostit od hulvátství a vůbec všeho, co by mohlo mít na hráče neblahý vliv. Musím poblahopřát EA a dalším společnostem, jaké pěkné hry to dnes dělají, takové normální, ničím úchylným nevyčuhující a vychovávající vzorné a ničím nenarušené budoucí bankovní úředníky.
Tak to má být, a pokud se naskytne, nedejbohu, další příležitost, abych se musel pro klid své mysli zase po nocích potit u dalšího článku, kde se budu pokoušet zbavit nočních běsů, napíšu ho na rozdíl od tohoto mého prvního literárního pokusu pořádně a ukážu v něm prstem na všechny viníky, co mi z dřívějšího poklidného spaní udělali současný battlefield. Díky, že jste dočetli až sem - věřím, že mi to pomůže dnes konečně usnout, aniž bych musel dělat ty ohavnosti příšerám, co dělám každou noc.
Z Německa pozdravuje věrný čtenář B.J.
0 komentářů:
Okomentovat