Když jsem si pustil před několika lety na svém Playstationu 2 Final Fantasy X, koukal jsem, až mi zrak přecházel z toho, co se to na mé televizi odehrává. Nádherná animace střídala druhou, vyrenderované postavičky doslova dýchaly na obrazovce a k mým uším se linula hudba, jakoby z nějaké neexistující překrásné orientální krajiny. Kvalita animací dala zapomenout na nekvalitní typ televize, nádherná hudba na špatné reproduktory a já jsem zapomněl, co to vlastně držím v ruce.
Dualshock. Zapomněl jsem, aniž bych věděl jak. Stalo se to snad rychlostí lusknutí prstů. Rovněž jsem přestal uvažovat nad FF X jako nad klasickým herním titulem. Raději jsem se nechal unášet jejím intenzivním dějem. Být součástí jejího příběhu, o to jediné v tu chvíli šlo. A že mi nevadilo, že se její hratelnost scvrkla na pouhé běhání s panáčkem po krajině a vybírání úderů v turn based soubojích z menu, to asi nepochopí nikdo... nikdo, kdo Final Fantasy v životě nehrál.
A tak se ptám, je vysoká interaktivita ve hrách opravdu tak důležitá? Není to jen něco, o čem se krásně mluví, ale ve výsledku o to zase tak každý nestojí?
Jak velký je rozdíl mezi "vyber si pilulku" a "zmáčkni tlačítko od vysouvacích dveří"? Nakolik ovládáme směr švihání ohnivých řetězů v God of War? A nakolik interaktivní bude hra Bayonetta? Podívejte se a sami posuďte, jaká to bude zábava (jde tedy jen o Easy mód, takže to berte s nadsázkou).
zeal
Supr fíčr :). Když někdo chce, zapne si super duper easy mód a mačká jen jedno tlačítko. Jiní si zapnou normální mód. Ideální cesta jak se dostat k nehráčům/neschopným hráčům :)
OdpovědětVymazat(btw. Zeale zpomal trochu, nestačím to tady všechno vstřebávat :) )
U jedný hry fajn, ale aby se to nezačalo zavádět hromadně ke všem novým hrám. :)
OdpovědětVymazatHmm, asi s updaty zpomalím, říkal jsem si, že jsem nasadil možná rychlejší tempo, než by bylo ideální (každý druhý až třetí den? asi nějak takhle).