Obtížnost her souvisí s tím, jestli a nakolik budou zábavné. Jednoduché jak oboustranná facka. V dávné minulosti jsem si tohle moc neuvědomoval, jelikož mi přišlo, že obtížnost se u her ani tak neladí, jako že spíš je. Potvory v Metal Mutantovi je třeba zničit chytrým zvolením mutanta a včasným vystřelením do oběti, v Gods je zapotřebí vrhat nože jak o pouti a ve Sleepwalkerovi musíte kopat svého pána do pozadí tak, že hru asi napodvacáté restartujete a zkrátka se to naučíte, kdy kopnout, kde ho stopnout, kam ho na chvíli, než zavěsíte lanko na prádlo, uklidit.
Až u novějších her, tedy asi až u Diabla, jsem objevil, že je velký kumšt dát hře obtížnost přesně takovou, jakou by mít měla, aby hra byla co nejzábavnější. Stoupající úroveň obtížnosti je přesně to, co motivuje hráče, aby dohlížel na statistiky svojí postavičky, aby šel dál a těšil se ze zdolání další etapy. Zábava přímo vyžaduje, aby hra nabízela výzvu, a tak se často dnes divím, proč není vypilování obtížnosti primárním cílem softwarových výrobců. Nevím jak vy, ale já nejraději vzpomínám na hry, u kterých jsem se alespoň trochu nadřel, které jsem zdolal, a u kterých mi to zdolání dalo nejvíc práce.
A zrovna teď, u Battle Isle Phase Four: Incubation mi to přímo křičelo do obličeje: trochu vyšší obtížnost = vyšší zábava. Jak prosté, ale přitom, možná až tak prosté, že to spousta lidí nevidí a preferují tak jednodušší hry... a možná jsou to pak ti stejní lidé, co "remcají", že kdysi byly hry lepší, těžší a že dnes už je ta herní zábava o ničem. Je tedy pravda, že dřív si možná s obtížností dali tvůrci víc záležet (s jejím vypilováním), ale, jak už jsem psal v jiném článku, není problém dnes začít na obtížnosti hard. Schválně, zkuste si to, třeba uznáte, že je to mnohem lepší zábava!
zeal
Oceňuju, žes konečně taky jednou došel k pointě ;) Bohužel podle mě chybné. Příliš vysoká obtížnost se totiž často rovná frustraci, což zábava není. Rovnítko bych dal spíš mezi zábavu a vyváženou obtížnost, což je, myslím si, i obecně převládající názor. Jsou dokonce hry (především hnané silným příběhem), kde třeba já nízkou obtížnost preferuju, protože děj mě zajímá mnohem víc (nedávné Memento Mori budiž dobrým příkladem).
OdpovědětVymazatV předposledním odstavci si na příkladu Diabla výborně odpovídáš na otázku vztahu obtížnosti a hratelnosti. V tom posledním to ale smeteš jednoduchou, leč nefunkční rovnicí, která tvou předchozí myšlenku de facto popírá.
A druhá věc – staré se nerovná automaticky lepší, to je skutečně mýtus. Ale staré a obtížnější byla krutá realita. Hry čím dál víc inklinují ke snižování obtížnosti, aby ukojily rozšiřující se hráčskou obec. Za časů maringotek s automaty, případně 8bitů byla nicméně nepěkná spousta her pro běžného hráče skutečně nedohratelná. To je fakt, který ti lecjaký herní veterán potvrdí. Ostatně hoď si nějakou klasickou kostičkovanou plošinovku do emulátoru a pak se můžeme bavit.
K pointě jsem už došel snad víckrát, tedy pokaždé, kdy to mělo smysl. :)
OdpovědětVymazatMožná je chyba, že jsem v článku nevěnoval větičku oné "příliš vysoké obtížnosti", která samozřejmě vede k frustraci. Tou vyšší obtížností nemyslím nějakou extra tuhou obtížnost, to by u toho rovnítka bylo nejvyšší obtížnost = nejvyšší zábava, a to tam není, protože je to samozřejmě nesmysl. A hle, ještě jsem chtěl do článku umístit poznámku o tom, jak si rád sem tam zahraju na PSPčku nějakou lehoučkou plošinovku jen tak na odreagování, což je taky jednou za čas potřeba.
Hmm, tak asi by to mělo být takhle: trochu vyšší obtížnost = větší zábava. Aby to bylo přesné a ano, právě v tom je kouzlo té vyváženosti, že jdu hrou a setkávám se pořád s těžšími nepřáteli, a ne že upgraduju hrdinu a ti těžší nepřátelé jsou pro mě pořád stejně těžcí nebo lehcí, to by pak byla přece nuda.
Přesně, automatovky. O těch jsem se tu zmiňoval v článku Obtížnost dávných 2d her. Tam píšu proč byly těžké, a taky to, že se jedná o zvláštní případ. 8bity mě asi minuly, pokud nějakou tu vietnamskou konzoli nepočítáš za 8bit, takže k těm se vyjádřit nemůžu. K prvním PC hrám ano, a tam říkám, že těžší nebyly, jen u nich musel být člověk víc soustředěněj a mít vůli se tu hru učit.
A jinak. Díky za komentář. Přesně takový si opravdu cením, protože z něj vím, co je v článku špatně a kde a na čem do příště zapracovat. :)
Vyšší obtížnost NEROVNÁ SE vyšší zábava. NIKDY. I ta nejprimitivnější hra může být neuvěřitelně zábavná, je to jenom záležitost dobrého designu.
OdpovědětVymazatVyšší obtížnost ROVNÁ SE vyšší výzva, což může někoho bavit.
Osobně mám ale radši hry, které jsou jednodušší, abych se někde nemusel stresovat, opakovat jednu pasáž stokrát a tak. Já se u her nechci frustrovat, já se chci bavit. K smrti nesnáším finální bossy, to je takový přežitek z dávných dob a sem rád, že se od nich upouští. Všechno je to jenom o skillu designérů, ne o tom, jestli mám málo hitpointů a nepřítel stokrát víc a větší damage.
Ten článek, koukám, vážně spadnul na hlavičku v posledním odstavci. Původně to bylo celé o tom, že by se měli tvůrci soustředit na vypilovanou obtížnost a pak, ani nevím jak, se mi do toho přimíchala myšlenka o radosti z hraní obtížnějších her. Takže jak pan Krysa, tak Overwatch mají samozřejmě pravdu.
OdpovědětVymazatOmlouvá mě snad jen to, že v době psaní článku, jsem hrál Incubation.
Já jsem pro obtížné hry. Hry bez výzvy nejsou "pořádné". Udělat hru hodně obtížnou a přitom zábavnou je smyslem potěšení z hraní. Prožitek plus splnění výzvy. Ovšem rozlišuji mezi pojmy "vysoká obtížnost" a "frustrace", i když se to dost často spojuje. Já jsem frustrován třeba z nizké obtížnosti. Připadám si nečistý ;).
OdpovědětVymazatJá právě taky mívám období, kdy jsem jen pro obtížné hry. Právě proto mě teď chytlo to Incubation, kde chcípne několik úrovní opečovávaná postava raz dva. Ale frustraci žádnou necítím, to bych taky vypl a šel ven do přírody. Nadýchat se lesního vzduchu. :)
OdpovědětVymazatA ještě chci dodat, aby byl článek a myšlenka úplná, tak ještě napíšu, že "retro" automaty jsou naprosto jiná liga, než normální běžné hry.
OdpovědětVymazatTam byla ta obtížnost schválně tak blbá, aby to žralo co nejvíc peněz. Takovej podvůdek, spíš než výzva.