Právě si přehrávám jeden moc pěknej soundtrack. Jde o hudbu, která doprovázela jednu velmi skvělou pařbu s velkým P na začátku. Před chvílí jsem dopsal tadyten komentář pro Kulturu kriplů a tak si teď zaslouženě vychutnávám volnou chvilku, kdy absolutně nic nedělám. Oživuje to pěkný vzpomínky, musím říct, ten soundtrack a taky si teď tak říkám, že nadmíru povedená herní hudba dokáže poslat hru v žebříčku někam úplně jinam, třeba z desátého místa na místo druhé. Tuhle hudbu bych mohl poslouchat pořád dokola.
Ale aby tenhle příspěvek o něčem byl, tak já něco vymyslím. Vedle stolu je časopis Score. Koupil jsem si ho ne proto, abych ho podpořil, ale proto, že má Left 4 Dead 2 na obálce a taky tam byla avizovaná recenze na Inquisitora. Ta mě moc nepotěšila, protože jsem se z ní skoro nic nedozvěděl. :( Byla jistě dobře napsaná, bla, bla, bla, ale čekal jsem, že jelikož jde o RPG, tak že půjde víc do hloubky, a ne že ji povrchně popíše a sbohem. Asi bylo moc velké očekávání z mojí strany. A taky to mykání, to je děs. Kvůli němu u článků ve mně vždycky něco škubne, objeví se takovej nepřirozenej pocit, když čtu jak se "nám to líbí a my tuhle hru doporučujem". Bych to přirovnal k tomuhle: ten text je do jistého momentu v pořádku, a pak tam autor napíše "kvák", nebo "blé", zkrátka něco, co tam vůbec nedává smysl. Nechápu to, nelíbí se mi to, silně mě to odrazuje od čtení.
A pak taky, čeho jsem si všiml, že skoro každej screenshot z her je naprosto nezajímavej, průměrnej, jako kdyby je típal někdo, komu je to naprosto ukradený. Na některých obrázcích není nic poznat, na dalších je zase vidět, že ta hra bude nejspíš pěkná hovadina. A ten Dreamkiller nakonec nedostal zase tak móc procent, jak sem čekal, jen 70, což Jindra Rohlík pravděpodobně okomentuje slovy "Well done."
Další můj postřeh je takovej, že Score má lepší papír než Level. Level má hnusný obálky. Score je má pěkný. U Levelu vidím šanci na zlepšení, pokud je Petr Poláček (doufám, že jsem se trefil... kdyžtak jsem chtěl napsat Petr Ticháček) ochoten s novinkami v časopise pokračovat. Score vidím jako statickej časák, kterej je profi a sqělej pro herní vývojáře a další novináře a už méně pro čtenáře. Na bejzbólisty a jejich šéfa z kontejnéru (jmenoval se Tom a byl celej od sazí) už takovej vztek nemám, i když pořád mě štve, co se stalo s původními redaktory. No jo, takhle to funguje v drsné realitě. Jednou pozorujete dalekohledem z věže krásy přírody a referujete o nich, zatímco si na vašich textech druhej mastí kapsu, a v druhej okamžik letíte hlavou dolů rychlostí padající ledničky s vědomím, že vás shodil dolů ten novej, koho jste přizvali nedávno do party.
Ten soundtrack je fakt dobrej. Asi napíšu zvláštní článek pro KK. Zvlášť o soundtracích. Je jich několik a jsou vážně moc dobrý.
zeal
0 komentářů:
Okomentovat