Grafika?

Už na úplném začátku, kdy jsem začínal fandit počítačovým hrám, jsem se zajímal (mimojiný) o to, jak je na tom hra po grafické stránce. "Grafika je... to, co vytvoří člověk.", říkal jsem si. To mi bylo hnedka jasný. A pak přišly hry, které ji měly fotorealistickou. Přesněji, obsahovaly fotografie. A pak filmy. Moje klasický chápání grafiky dostalo bejsbolkou po vazu. Ve SCORE to samý, v tu dobu, co pamatuju, přestávalo mít smysl hodnotit grafiku. Už to nebyl výsledek lidský práce, ale jednoho chladného, nemyslícího, přístroje.

"Co na tom hodnotit? Osvětlení? Vizáž herce, velikost poprsí herečky? No, to ne, ale hodnotit se to nějak musí. Příště nahradí hratelnost tou virtuální realitou, a my přijdem na buben."

V případě fotorealistické grafiky se, tuším, přešlo na nějakou chvíli, kdy tyhle hry byly v oblibě, na hodnocení estetický, jak se vybíralo prostředí, jak to působí a nakolik to odpovídá realitě, a jestli to má nějakou atmosféru. Ale už tak významnou roli grafika nehrála (to v minulosti taky ne, ale dala se hodnotit). A prásk! Fotorealistická grafika vyšla z módy. Nebylo to "vono". Tvůrci si připadali, jako kdyby podváděli. Tak krásnou grafiku ta jejich hra má a oni se nadřeli o dost míň, než na těch ("hnusných, ale našich") závodkách, co dělali předtím. A taky to, nedalo se to implementovat k novým technologiím, které se začínaly objevovat.

Proč se upustilo od fotorealistické grafiky? Kvůli třetímu prostoru!

A ten Tex Murphy ho přesto měl, ale graficky nebyl tak dobrý, jako pozdější, 3D akcelerátory poháněný, herní pecky. Nastoupily polygony. Já se s nima setkal poprvé asi v Ecstatice, ale tu nikdo nezná, tak napíšu Little Big Adventure. Aha, tak ne, první byl Alone in the Dark.

A 3D grafika? U tý taky můžeme říct, že ji nedělal člověk, ale s jistotou zase můžeme říct, že ji nedělal pouze stroj. Je to tak půl na půl. A tam se to už DÁ hodnotit, jelikož částečně jde o výrobek lidský činnosti. A tím pádem ho můžeme hodnotit. Můžeme tvrdit, že ta hra má skvělou grafiku.

zeal