pondělí 2. listopadu 2009

Walker Vision: Koncept zjednodušování

Složité herní koncepty se jeví jako neúspěšné. Co na tom, že několika fandům strategií rozzáří den, rpgčkařům dají, oč si nevědomky žádají a doomařům věnují skvěle krvavou, přesto díky systému bloudění obtížnostně vypilovanou, lázeň?

Jde o průměrného hráče, ač vám to ani jeden redaktor herního periodika nepřizná. Ale ono je to dobře zamaskované, protože i průměrná hra s trochou sebezapření JE hratelná a chvílemi zábavná. Složité, čili komplexní, hry podle Dana, české GTA tedy Mafie, Vávry jsou krokem do propasti, kam už popadalo spoustu nejen RPGček. A výhoda jednoduchosti? Žádná výzva znamená, že si hru může zahrát i ten John Brown z dvacáté Avenue. My, dosavadní fandové začínající na Doomovi, Battle Isle a Maupiti Island ať se jdeme klidně klouzat. Peníze, a tedy střed zájmu herně vývojářské politiky, jsou zcela jinde. U čtenářek Katky, Maxima a jejich ratolestí.

Šipka, tutoriály, primitivní level design, nápovědy, ale i sem tam lehká obtížnost, to všechno je určitě v pořádku. Až na drobný detail. Nezaručuje to zábavu. Dvacátá kopie stovky nejlepších her v jedné vám zaručí maximálně tak to, že hra bude po formální stránce dokonalá. Pro nové hráče rovněž, stejně tak novináře. A pro hráče, co si už leccos nahráli? Moc velká zábava zrovna ne. Proč jsou dnešní doomovky tak blbé, strategie ještě blbější a proč jsou úplně nejblbější hry Hidden Object nejprodávanější, tedy nejlepší? Proč? Zahraje si je každý! A o to přeci jde. Herním firmám. Tak fajn. Ale beze mě.

A bez Walkera.

zeal

6 komentářů:

  1. Ty si zacinal na Maupiti Island? Ja, kdyz mi bylo nevim kolik... a hral jsem Maupiti Island, v dobe, co byla aktualni, tak sem vubec nevedel vo tam de? A jak to mam hrat? A od ty doby jsem to nehral.

    To sem tezkej casual :))

    OdpovědětVymazat
  2. A mimochodem, vcera jsem hral na DSku, jako predevcirem a predpredevcirem Contra 4 na DSku, roztomilou to akcni hru, z ktery uz sem totalne na nervy, protoze ji nedokazu dohrat jinak nez na easy s potem na cele a se strasnou cukaturou v rukou a po tele a to vubec nemluve o 40ti uvornich challenge, kde mam pocit, ze se nekdo asi zblaznil a chce me dostat na jednotku intenzivni pece...

    Pomalu se zacinam smirovat, ze vic jak na easy a vsechny challenge Contra 4 nikdy nedohraju :)

    A prej ze Walker ;)

    OdpovědětVymazat
  3. Já na něj nezačínal, ale někdo jiný v té době určitě. Maupiti Island jsem zvolil proto, že mi dost utkvěl v paměti. Předně teda Iceho recenze, která se objevila v mém v celkovém pořadí čtvrtém Excaliburu. Don't worry. We're all Har'core here! ;)

    Hmm Contra, to jsem hrál u bohatšího kamaráda na NESku (ačkoliv na čb televizi) a pecka. :)

    Tady to někdo hraje na hard! http://www.youtube.com/watch?v=aNfV4U6eVfU

    :)

    OdpovědětVymazat
  4. To me poser, ze to tak musim rict :) To bych musel cvicit asi pul roku, milimetr po milimetru uplne presne co v jakou chvili zmacknout, abych to takhle zahral :)

    OdpovědětVymazat
  5. Se naučíš, ne? ;) Ale je fakt, jak jsem na to koukal, že tam hraje roli dost old school styl hraní "learn or die" (nebo jak to je). Se tuším dřív dost uplatňovaly prasečinky, kde si prošel s panáčkem level a pak tě před koncem napíchlo kopí schovaný pod kobercem, a to jen proto, že byla tvoje chyba, žes o něm nevěděl. Dnes by něco takovýho nešlo. To by byla petice jedna za druhou. :)

    OdpovědětVymazat
  6. Jak to, vzdyt takovy je presne Contra 4 :) Navic jeste mam pocit, ze tam se nektere veci generuji, neni to vzdy na stro pro stejne. Coze je na masli...

    OdpovědětVymazat