Čas bilancování

Do psaní Casual Core blogu jsem "šel" koncem tohoto ledna, s tím, že bych si poprvé v životě zkusil, jak těžké, zábavné či uspokojující je psaní o hrách. Dnes, téměř po deseti měsících fungování, se ohlížím zpět a říkám si, že to byla jízda. Jízda se vším všudy, s jejími pády, i vrcholy. Zkušenost, kterou bych asi nevyměnil.

Říkám si, že na psaní o hrách opravdu něco je. Dá se v něm vyřádit o dost víc, než při psaní o filmech. Je mi takové povědomější, asi i kvůli tomu, že jsem na herních časopisech vyrostl. Deset měsíců je dlouhá doba. Co jsem se za toto období naučil? Spoustu. Zlepšil jsem se ve psaní? To můžou posoudit asi jen čtenáři. Osobně si myslím, že mi to určitě něco dalo, ta možnost vyblbnout se na svém osobním blogu, ale i přispívání na Kulturu kriplů, kterou navštěvují, a občas i čtou, kritici z nejpovolanějších, herní novináři.

Mission Completed? Tahle otázka visí na nástěnce kdesi, v jedné redakci nejmenovaného magazínu, a mně připadá, že se hodí i sem. Právě teď mi přijde, že v tuhle chvíli bych klidně mohl svůj blog dát do pomyslné obálky a tu zapečetěnou pak vložit do spodního šuplíku mezi ostatky mrtvého tamagotchi a fotografie z prázdnin. Poté by stačilo jen utřít si pot, najít nějaké ty slzy, pokud vůbec někam, mršky, už nestekly, utřít je do kapesníku a hluboce vydechnout.

zeal