Bude to určitě fajn počtení, až někdo sepíše mega článek o historii herních časopisů. Kolik jen se jich tady vystřídalo a hlavně: kolik jich zkrachovalo! Na to jak malá zemička jsme (ale zase to nepřehánějme, jsme přece jen ve strategickém středu Evropy), je to opravdu slušnej nářez, v tom smyslu, že tady bylo dost "bláznivých" lidí, kteří chtěli vydávat, a vydávali časopisy o hrách. A že se ty časáky prodávaly, a že to byly desítky tisíc výtisků a přitom ceny her, zejména v devadesátých letech, to byl taky nářez, ale nijak veselý, bo za hru dávat přes dva tisíce, zvlášť když byl průměrnej plat kolem deseti, bylo krapet mimo a sám jsem si tehdy říkal, že ty Stíny nad Rivou, co mi koupili rodiče, jsou fajn, ale že na další hru budu muset čekat, jen si o ní, vlastně o nich, číst v tom časopise, vlastně v těch časopisech. A tak jsem si četl.
Jakou hlavní funkci vlastně měly tehdejší herní časopisy? Průvodce trhem - možná zčásti, ale nechtějte mi tvrdit, že to byla hlavní funkce. Kdo si kupoval, kdo si mohl kupovat, měsíčně alespoň jednu hru? Nebo snad dvě, v extrémním případě hry tři? Teď nemám na mysli menší, neznámé či béčkové tituly, ale opravdu ty třiáčkové, jejichž hlavní obludy se tehdy dostaly na titulky časopisů. Jan Herodes se přiblížil pravdě asi nejvíce, když herní časopisy označil za pomůcku, průvodce pro herní piráty. A dá se říci, že to tak nejspíše bylo - samozřejmě ale poctiví hráči existovali, i občasná poctivost u těch spíše nepoctivých, a díky nim, nám, vám, tu herní trh přežil, resp. měl možnost vůbec existovat. A měl možnost se po čase přizpůsobit peněženkám českých hráčů, i jejich rodičů.
PC časopisy se po příchodu Playstation 2 začaly "kazit", stejně jako se zkazilo zábavní software na oněch zařízeních. OPS2M měl perfektní smysl - přinášel demoverze, a krom nich i obrázky, spousty obrázků a i nějaký ten text s informacemi o blížících se nových hrách, které si hráč mohl vypálit a přehrát na PS2 s modchipem, kteréžto hardwarové kombo se běžně prodávalo v kamenných obchodech, s výmluvou, že prý umožňují spouštět originální hry ze zámoří. Mnozí se vydali na pirátskou cestu, ale co se mě týče, já jsem si zpočátku, po zakoupení PS2ky, vystačil bohatě s demy a následně jsem zakusil, jaké to je, kupovat z druhé ruky, resp. v bazaru za opravdu slušné ceny - např. Silent Hill 2 za 400 Kč -, což mi zůstalo i u PS3.
I AINT NO PIRATE, NARR!!! OPS2M byl pro mě opravdovým průvodcem trhu, i průvodcem těch titulů, které se ještě několik let neměly dostat na pulty obchodů, nemluvě o červotočem prolezlých bazarových pultech. Final Fantasy XII.
V roce 2008 jsem si začal kupovat SCORE. A líbilo se mi. Kupoval jsem si ho z důvodu, protože jsem si chtěl číst o hrách, a nechtěl jsem si o nich číst na internetu. SCORE tehdy šlo kvalitativně nahoru, byla zábava ho číst. Potom nevím co se stalo, ale zase to šlo dolů, když se zavedlo pravidlo, podle něhož redaktor neměl jednotnou identitu - anebo článek vždy psal větší počet lidí, tak nakonec kdo ví, jak to bylo, já si ho přestal kupovat, protože články s tímto rozdvojením osoby, teda osobnosti recenzenta upřímně nešly ani s trochou snahy číst. Jak je to teď, nevím. Mám docela strach to zjišťovat.
Level s Drakenem za zády, ale bez Drakena (proč?), ten nový Level, který teď vychází, jsem si koupil a stovky nelituji - nakonec tam byla i nějaká hra na Steam v ceně. Je to časopis opravdu vytvořený podle chutí bývalého čtenáře Levelu, který si odmítal Level v posledních letech kupovat. Je tam zněkolikanásobený Wolfův revír, i jakási Jáma, rubriky často označované jako nejoblíbenější část Levelu. Recenze a retro tam mají také několik stránek. A zbytek tvoří témata. Spousta témat. Je to taková sbírka článků, od různých autorů a různých kvalit. Level se nesnaží pokrývat ta nejdůležitější, nejžhavější témata, dokonce se uvnitř myslím píše něco ve smyslu, že nechtějí být aktuální, aha, nechtějí být průvodcem trhu. Tím pádem se dá říci, že Level je jakési alternativní čtení. A to tady dřív nebylo, ani nic podobného. Myslím, že díky jisté novosti konceptu by mohl mít časopis šanci na to, aby tu vydržel déle, než např. Next Level, který byl mutantem mezi OPS2M a PC dedikovaným Levelem, přičemž kvalitou se nevyrovnal ani jednomu z nich. Záležet bude také asi na výběru témat. Snad nezůstane jen u těch stále stejných a časopis se bude časem měnit, bude se vyvíjet.
Huh. Už ani nevím, proč jsem tenhle už buclatý článek začal psát. Aha, asi proto, že se mi tu někde objevil GameStar, březnové číslo z roku 99. Ani jsem v něm nic nečetl. Stačilo ale otevřít onen GameStar na jakékoli stránce, a už jen z designu časopisu se na mě přeneslo to velké nadšení z (novosti) her, které v tu dobu asi vrcholilo.
A pointa? Tehdy to byl nadšený GameStar, dnes je tu zamýšlející se Level. Něco se změnilo. Jestli je to sakra špatně nebo hodně dobře, to už nechám na vás. Já v tom mám docela jasno. Ale nechám si to pro sebe. Uznejte, že po tolika napsaných řádcích si zasloužím odpočinek. A taky mám pocit, že ta ikonka Saints Row na mě kouká už dobrých dvacet minut. A nějak nevěřím, že má dobré úmysly.
zeal
