Nový přírůstek: Amiga CD32

O retro počítače se normálně moc nezajímám, přesto tu mám jeden retro Pentium notebook ke hraní Dosových her a teď mi přibyla do sbírky (to je jen takovej obrat, sběratel nejsem) nová hračka - Amiga není žádná hračka, zlobí se amigáři - a tou je: Amiga CD32! Už jsem se o tom zmiňoval, a píšu to tak znova jen aby to v jednom z předchozích příspěvků nezapadlo. Zatím jsem na ní zkoušel Zoola 2 (výborná automatová hopsačka s lízátky a chodícíma nůžkama) a The Clue (k této hře mě přivedl článek od DavedeSadeho). Oboje hry jsou parádní. Mají skvělý zvuk, slušnou grafiku a od hraní pod emulátorem má Amiga CD32 tu výhodu, že hraní na ní působí opravdově. Je to rozdíl, jako když hrajete na automatu a pak na PC. Tedy obrovský!

Pod ruku se mi dostaly nějaké ty kompilace na CD (překonvertované hry z Amigy plus pár jich ve verzích pro CD32) a já jejich tvůrce nehodlám soudit, jestli na to měli právo, či neměli. Někdy je lepší vložit CD, stáhnout z Abandonware a už dál o tom nepřemýšlet. A na co se těším? Nebo co bych si chtěl vyzkoušet? Vždycky mě lákal Black Crypt, Perihelion, Valhalla, hry od Bitmap Brothers v amigácké verzi a je jich ještě víc. Možná se tu o nich někdy rozepíšu.

Super je, že Amiga CD32 se dá PŘÍMO připojit na obří LCD televizi. Simultánně mám do LCDčka připíchnutou PS3ku, takže můžu ovladačem podle libosti simultánně přepínat mezi oběma super-konzolema. Prostě nádhera.

Pfff? PF!

Takhle se mají dělat reklamy! Thumbs up Midwayi za to, že přiznal barvu.

Re: internetové novinky

Rubrika Reakce dostane, alespoň tomu věřím, v následujících dnech pořádně zabrat. Proč? Až trestuhodně zeje prázdnotou, což běžné oko čtenářovo sice nevidí, avšak já o tom vím a znervózňuje mě to. Hlavně z toho důvodu, jak skvělá rubrika to je.

Tak, první pán na holení je internetová novinka, teda novinky!

Kouknu na Bonusweb a hned uvidíme, co sem napíšu. Hmm. Po dvojici herních oznámení tu máme senzační nadpis Krást Xbox 360 se nevyplácí. Jakýsi američan Gilliam ukradl Xbox a teď ho čeká soud. Naprosto nezajímavá novinka, kterážto vlastně novinkou není. Po obrázcích z Final Fantasy XIV a oznámení traileru z nového GTA jsou tu obrázky z nového dílu AvP. Pěkné. Nadpis Zlatá PS3 za 9 milionů korun mi říká, že opět jde o senzační článek, který je spíše zajímavostí než novinkou. Následují dva nové obrázky z The Secret World, které následuje opět pseudo-novinka Blázen z World of Warcraft, která mezi novinkami nemá co dělat. Čína: MMO hry vedou ke zločinu a opět bulvární, naprosto nesmyslný nadpis, tedy článek. Sestřih z Heavy Rain i s nahou Madison, aneb jak zvýšit čtenost. Gears of War zvládne i Iphone. To je jasný nesmysl, avšak když se začtete, tak je tomu skutečně tak. Jen je to trochu jinak - Gears of War na Iphonu samozřejmě nejede. Jede tam Unreal engine 3.0. Říkal někdo Blesk?

Pojďme se kouknout na Hrej. Máme nové obrázky z Carrier Command může znít lehce senzačně, protože obrázky jsou ve skutečnosti na hlavní stránce hry. Známe příběh z AvP, to je opět stejný případ malé senzace, z níž dostanu mylný dojem, že jde o novinku exkluzivního rázu. Unreal engine poběží i na Iphone - to je mnohem lepší, lepší než na Bonuswebu. Nové EA studio možná v Atlantě - tak tohle je pro čtenáře naprosto nezajímavá informace, naprosto zbytečné. Pokračuje několik novinek, které jsou zajímavé a sem tam dobře napsané. A tak to dál pokračuje až po novinku s podivným názvem - EA je v Evropě číslo jedna. A? Jaká je informační hodnota téhle novinky? Nulová. Dál to pokračuje slušně a žádné hloupé nebo "bulvární" novinky jsem si nevšiml.

Games Tiscali má novinky zpracované do článků nebo naopak je má nacpané do jedné věty na bok stránky. Ty článkové budí pocit, že ani tak o novinky nejde, jako spíš o preview, ap. Trochu matoucí. Asi proto na Games Tiscali pro novinky nechodím.

Poslední na řadě je nejnovější serverový přírůstek, skoro ještě batole Eurogamer. Po sadě standardních novinek mě šokuje nadpis Jaký bude sex v Mass Effect 2? Na to přece nekliknu. Realistický penis v Dante's Inferno. Cože? No ale zbytek je už naprosto normální.

Kdybych byl odkázán pouze na české zdroje, tak bych pro novinky chodil pravděpodobně na Hrej, který se jeví jako vcelku seriózní a slušný zdroj. Jen s počtem novinek za den to není moc horké.

Aha, že já zapomněl na Doupě.cz? To bude asi tím, že Doupě často nenavštěvuji, ale to hodlám změnit. Z letmého průletu novinkami bych se vyjádřil asi takhle: nutnost klikání na nadpisy (podobně jako na Eurogameru) je docela opruz, ale jinak to nevypadá marně, novinek je tam spousta a plus je prolínání obrázků a textu.


zeal

Nadílka byla fajn

Ačkoliv byla letos nadílka trochu slabší, než minule, stěžovat si určitě nemůžu.

Do PS3 budu brzo vkládat podmořské dobrodružství s malou holčičkou se svítícíma očima a velkým buranským potapěčem, který se malé holčičky ujal. No, bude to, jak jinak než, skvělá zábava. Z dalších PS3 her to je ne úplně famózní, ale jinak skvěle hratelná skotačina v Empire City, kde má přítomnost a hlavně moje skutky, nad kterými budu mít plnou kontrolu, určí, jestli elektrické výboje města budou sloužit dobru nebo naopak jindy nevítanému zlu. A úplně dohnané do extrému to bude tehdy, kdy se ujmu hlavní role v příběhu nové hry od duchovního otce, který poprvé otiskl svoji nohu na tichém kopci. Prý tam uslyším i sirény. Možná. Uvidíme se ale i v tichém městečku, jehož existence není úplně potvrzena ani v jedné z obou dimenzí (naší a alternativní). Na prospektu onoho tichého městečka je obří nápis PSX a já už začínám mít obavy.

PC nezůstane pokryté pavučinami. Diablovka Sacred 2 to jistí. A druhá diablovka Jade Empire jistí tu první. Aby je tak nakonec někdo neutopil. Huh? Stejně jako ten potápějící se ostrov.

Z dárků to není všechno. Ještě totiž zbývá jeden, a to řádně extra vypečený. Něco pro fandy starých počítačů. Ano, je to tak. Stal jsem se majitelem Amigy. A rovnou té nejlepší verze, prý. S CD mechanikou a gamepadem. Už jsem něco málo ozkoušel a jedním slovem paráda. V nabídce her je krom spousty výborných pecek (Soccer Kid, Metal Mutant, Gods, Magic Pockets, stovky a stovky dalších) dokonce i jedna z nejlepších adventur všech dob... Dark Seed! A mám dojem, že Amiga CD32 verze je o něco lepší než ta na PC. O Amigu jsem se předtím nikdy nějak zvlášť nezajímal a tak se moc neorientuju, co stojí za zahrátí a čemu naopak mám zabránit, aby se vůbec přiblížilo k oné vzácné Commodore mašince. Velmi tak uvítám vaše tipy.

A prý má ještě něco ze stromku vypadnout. No tak to jsem zvědavej.

Casual Core přeje Veselé svátky

Jednočlenná redakce přeje všem svým čtenářům, a hlavně čtenářkám, nejpohodověji strávené svátky. Ať se vám dostane všeho, po čem toužíte, a ať je to, po čem toužíte, jen dobré a zdraví neškodné. Chtěl bych tu zároveň poděkovat všem za přízeň, a za spousty skvělých komentářů, potažmo diskusí, v nichž to někdy vřelo, ale VŽDY to nějak skončilo happy endem anebo slavnostním výbuchem vystřelené zátky šampaňského (schválně si to najděte), což je vlastně taky druh šťastného konce.

A aby nezůstalo jen u slov. Je tu takový malý dárek, který jistě potěší srdce nejednoho harcovníka a vlastně každého hráče. Na tomto odkaze si můžete (uf, legálně) stáhnout vánoční vydání herní klasiky s malými lemmingy Xmas Lemmings z roku 1991. Ta obsahuje čtyři víceobrazovkové levely, které jsou dost těžké na zvládnutí, jak jsem tady ostatně už psal. Potažmo, až se vám podaří první vánoční díl dohrát, tak tady je díl z roku následujícího, 1992, který ale podle všeho už tak těžký zdaleka není (zjednodušování her, vida, to je trend týkající se i dávných časů). Oboje jedou krásně ve Windows XP.

Tak ještě jednou, pěkné a veselé svátky!

Hry by měly být levnější

Dávno, předávno, na jednom Invexu, v Brně se mi zachtělo Phantasmagorie, úžasné hry kombinující živé herce, digitální prostředí a šílenství z pera šíleného spisovatele. I prodral jsem se davem, vystál frontu a dostal se na řadu s vidinou, že jedna z těch krabic s křídly, nebo co to bylo za motiv, co ji zdobilo, bude má, bude patřit pouze mně a nikomu jinému. Hleděl jsem na kupu obrovských krabic s křídly, kterých tam, v horním regále, bylo požehnaně. Už jsem téměř zapíchl prstem do vzduchu a pronesl ta dopředu připravená slova: "já chci tamtu hru", leč ouha, cenovka na mě kouká a já si uvědomuji, že s Phantasmagorií si ten den v žádném případě nepotykáme.

Doba se změnila, k lepšímu. Téměř všechno je levnější a člověk si může dovolit dokonce nechat si poslat něco z Anglie, až několik herních titulů, to vše za mrzký peníz. No jo, Anglie, to je levná země a tam si něco takového, jako prodávání pár týdnů horké novinky za třetinu ceny co v českých obchodech, můžou dovolit. Čeští obchodníci nabízejí hry pořád za dva tisíce korun českých, a ne nepřepočítal jsem se - dnes jsem si to byl na vlastní zrak potvrdit, abych nepsal do článku nějaké nepodložené údaje. Tohle nechápu. Proč prodávají české obchody hry za tak absurdní ceny, jako jsou dva tisíce korun? Vlastně chápu. Čech (a teď nemluvím o brankáři Chelsea) je člověk důvěřivý, schopný uvěřit, že tamhleta nová pecka se za kanálem, ale co za kanálem, za mořem (!), prodává za stejnou, ale ne... za mnohem vyšší (!!) cenu, a že udělá dobře, pokud si ji koupí v České Republice. Podporujte české výrobky, ne? To se přece vyplatí!

Ale na druhou stranu filmy. Dřív stály až patnáct stovek. Ještě si pamatuju, jak jsem celej šťastnej v rukách držel Vetřelce s pocitem výborné koupě! No a po pár letech jdu kolem trafiky a tam Vetřelci za 49 korun. Představa originálky jako něčeho cenného se zbortila stejně rychle jako onen pověstný domeček z karet. To, co se prodává zkrátka nejsou originály, ale pouhé kopie, problesklo mi najednou. Kopii vyrobíte za pár korun. Cena 49 Kč za film je naprostý ideál. Prodejci filmů si toho všimli. Proč si toho ale nevšimne nikdo z oblasti her? Často si koupím nějaký film, i když o něm vím, že se na něj v dohledné době třeba nepodívám. Na poličce jich mám už tolik, byste se divili, kolik jich je. Pokud by hry stály podobně, jako dneska stojí filmy, nepochybně bych skupoval obrovské množství titulů, až by se od regálů kouřilo.

Dneska se to má tak, že si každou koupi hry předem pořádně promyslím a samozřejmě nekupuju žádnou takovou, jejíž cena kříčí: "Nekupuj si mě, pořádně tě oškubu. A pak tě zbiju a nechám tě na odlehlé cestě u temného lesa." Levné edice se dnes sice dají sehnat za cenu dvou stovek, jestli ale zrovna to je příklad levné ceny, tak to potom prosím... ale beze mě.

Co se chystá na 15. výročí časopisu Level?

Před pár dny jsem se v posledním čísle časopisu Level dozvěděl, že v lednu Level oslaví svoje patnáctileté narozeniny, hip, hip... ? Zatímco jeho konkurent oslavil patnáctiny někde v hospodě, Level je oslaví se svými čtenáři, nebo to alespoň v zatím posledním čísle slibuje. V lednu prý dojde na nějaké zvláštní překvapení a blogeři prý už můžou hádat, co to asi bude. Říkal jsem si, když bloguju, že bych si mohl taky zkusit zatipovat. A jelikož to může být cokoliv, a to opravdu COKOLIV, tak těch tipů napíšu víc... a ono to stejně nakonec bude něco jiného, heh.

1. Návrat kvalitního papíru nebo navýšení počtu stran (tak to je hodně od boku)
2. Vložené hudební CD s herní hudbou od výrobce nápojů Sprite
3. Slavnostní defenestrace nespolehlivých (a neoblíbených - já bych věděl, muahaha, já jsem ale zlej) redaktorů
4. Přetvoření obsahu časopisu v něco, co tu ještě nebylo
5. Oznámení konce Levelu (heh)
6. Dojde ke spojení Levelu a Her pro každého (brr... s takovými vtipy vopatrně?)
7. Petr Poláček vyzradí v úvodníku děsivé tajemství o šéfredaktorovi konkurenčního plátku (už bylo na čase!)
8. Lednové číslo bude složené z těch nejlepších článků za celou historii Levelu, což nikdo nepochopí a Petr Poláček bude krátce na to defenestrován
9. Lednový Level bude zdarma a jeho jediná distribuce bude probíhat v pražském metru (důvodem bude nadmíru solidní kontrakt s vědeckým týmem, který pracuje na léku proti smrti ušlapáním - vstupenky do metra budou napuštěné různými pokusnými látkami). No, to je velice nepravděpodobné. Nebo že by ne?!
10. Z Levelu se vyklube cosi jako multiplatformový časopis pro všechny gamesníky. Zároveň se objeví možnost kupovat si Level bez zbytečnýho a řádně zapáchajícího DVD (schválně si k němu čichněte, ale netvrďte mi, že jsem vás nevaroval). Trefil jsem se? Trefil jsem se, co?!

Tak, u desítky se zastavím, protože je to hezké číslo. Stejně jako patnáctka.

EDIT: Téma dalšího čísla je jasné: čtenáři Levelu. Každý se údajně může vyjádřit k Levelu a to nejzajímavější bude zveřejněné. Já jsem asi taky ten čtenář, tak se k němu vyjádřím v některém z dalších updatů. Třeba se to v Levelu pak objeví. Můžeme jen doufat.

zeal

Tisíckrát proč

Člověk na chvíli opustí internet a hned ho napadají zajímavé otázky, hm. Tak například. Proč se o Dragon Age píše jako o RPG hře desetiletí, když každého zdravě uvažujícího člověka musí napadnout, že si takové označení nezaslouží? Proč novináři věnují prostor amatérským blbostem jako jsou hry od firmy Crayon a podobně? Proč hry, které se recenzují v sídle herní firmy, popř. po nějakém úplatku, rautu, večeři ve dvou (klidně popusťte uzdu své fantazii), proč dostávají vysoká hodnocení? Proč se všude, i v našem malém rybníčku, pořád píše tak hodně o herním BIZNISU, když je každému hráči, čtenáři naprosto ukradený, kolik vydělá tohle a stojí zase támhleto?

Proč jsou na Eurogameru BIG ASS recenze, když mi stačí pouhé čtyřminutové video na Youtube, abych si stačil udělat dobrý obrázek o hře? Proč české herní časopisy mykají, teda píšou v množném čísle, když jsou pod články napsaná jména autorů? Jsou to borgové? Navrhuju zrušit mykání nebo zrušit jména. Prostě to zrušte! Nemůžu to číst!! Proč o hrách píšou i lidé, kterým vůbec na hrách nezáleží a vůbec neví, o čem to píšou (časopis PC Extra)? Proč webové herní servery podporují flame? Proč stojí herní časopisy dvě stovky, když by ve skutečnosti mohly velice profitovat s cenou okolo šedesáti korun? Proč Score vypadá stejně jako před osmi lety? Proč má tak odpornou grafiku, Score, a proč tam jsou na každý straně vlepený ksichty redaktorů, když je nakonec úplně jedno, kdo tu recenzi psal, viz mykání? Proč je Tomáš Zvelebil komunista? Proč na Games Developers Session nebyl nikdo schopen během přednášky zhasnout světla? Proč lidé flamují (ne flámují, ale flejmují) na Tiscali Games, když ví, že je za jejich zrůdné chování čeká ban? Proč Hrej po zrušení strukturovaných diskusí nezavede zpět původní diskuse, když ví o exodu svých čtenářů na Fake Hrej (mimochodem to je doufám hezký mrknutí na Fake Everest)? Proč ještě nemám Left 4 Dead 2, jakožto docela velkej fanda jedničky?

Proč už nikdo nedělá úchylné hry (Robinson's Requiem, Ishar, Redline)? Proč fanoušci X-boxu závidí fanouškům Playstationu? A naopak, i když... Proč všichni vychvalují Natal, když jde jen o pouhou lepší verzi EyeToye a navíc existoval už v době PS2? Proč se motion senzorům od Sony říká blikající vibrátory, když jde ve skutečnosti o motion senzory? A navíc nevibrují. Proč je v herním byznysu tolik peněz, když je pirátství každým rokem stále silnější? Proč je na Kultuře kriplů poslední dobou tak málo článků, když jeho autoři, sebe nevyjímaje, dobře vědí, jak moc rád je čtu? A nejen já. Proč mí oblíbení recenzenti dostávají tak málo prostoru? Proč se mému oblíbenému prostoru nedostává (kvalitních) recenzentů? Uf. Proč se hry tak hodně hypují? Proč se hry stále hodnotí nic neříkajícími čísly? Proč ještě nevyšel Excalibur? Proč se Andrew nikdy nevrátil k psaní o hrách, když mu to šlo, jako nikomu jinému? Proč se mi nelíbí poslední číslo Score? Proč se nedělá víc her, jako je Uncharted?

Proč?

zeal

Doom Vision: Týden (a dalších pět dnů) bez internetu

Ty první okamžiky vám (teda MNĚ) přístup k netu samozřejmě chybí. Pak ale druhý den zjišťujete, možná s údivem ve tváři, že ho vlastně k životu nepotřebujete. Teď si asi poklepáváte prstem o svoje zvrásněné čelo, a ptáte se sami sebe, co to tu povídám za hlouposti, vždyť na internetu je VŠECHNO. A vy přece máte důvod u něj trávit čas, nejen sklízet každodenní novinky, ale i kvůli tomu twitteru, který tolik času přece nezabere a vůbec ho používáte jen chvíli, ne? Odskočíte si k němu, když je nálada, ono to přece běží na pozadí! Já u toho vlastně, dalo by se říct, nejsem. No jo, ale zkuste si u toho "nebýt" opravdu, neaktualizovat jedinou stránku, neotevřít poštu, nezobrazit váš oblíbený server, který je přece tím "jediným" důvodem, záminkou, proč ten internet máte a jste stále u něj. Nejde to? Že vás "něco" ty stránky nutí neustále otevírat a zjišťovat, jestli na nich něco nového nepřibylo? Že je to podobné jako s čokoládou, kterou taky musíte v průběhu času, ehm, minut ochutnávat, abyste se ujistili, jestli ta její chuť je opravdu tak dobrá? Nebo jste už ve fázi, kdy všechno chutná jako pneumatika a vy tu čokoládu přesto pořád jíte, jen abyste byli u toho, až se jí zase vrátí ona skvělá chuť? Takže abych odpověděl na TU otázku: NE, INTERNET MI NECHYBÍ. Psát, toť činnost, která mě hodně baví, se dá i bez něj. I články o hrách se dají vymyslet bez přístupu na Wikipedii (místo, kam novináři chodí pro informace).

Odpoutat se od internetu JDE. Pokud se ptáte, proč byste to dělali, tak se znovu sami sebe zeptejte: a vlastně proč ne? Další velkou otázkou je, jestli to vůbec dokážete. Nejlépe to zjistíte tak, že si internet necháte odstřihnout. Já jsem to měl, a vida, stále pořád mám, jednoduché. Můj provider zjistil nějakou chybu mezi dvěma obcemi Brna a dál už nic nevím. Jen to, že mi nejede net. Ale nestěžuju si, má to totiž své jisté výhody. Pokud chcete zjistit jaké, nejlépe to pochopíte, když zhruba týden vydržíte bez přístupu na net. Nejlépe se od něj natvrdo odpojíte tak, že nezaplatíte účet, nebo naštvete svého providera, nejdále však zajdete, když si objednáte demoliční četu, která se už o ten váš hotspot ZLA postará, sežehne ho z vaší střechy třebas baseballovými pálkami. Ehm, o čem to tu sakra píšu, rychle zpátky k myšlence!@

Šestý den už přiznávám, že mám docela cukání. Cukaturu, podívat se někam, kamkoliv na ty webový okýnka, byť třeba pod nějakou směšnou záminkou. Třeba z důvodu, že si potřebuju postahovat nový epizody mých oblíbených seriálů. A teď fakt nevím, jestli mi jde víc o to, vidět ten seriál, nebo otevřít okno prohlížeče. Mám dojem, že tam ta závislost, byť jen malinká, přec jen bude. Chápejte, po takové dlouhé době s netem je okamžitý jednorázový shutdown silná káva pro křehoučký lidský organismus. Jak můžete vidět, silácká slova pronášená na začátku pozbývají své síly úměrně s tím, jak se má odluka od tohoto vynálezu prodlužuje. Nemůžu tu popřít jisté nemalé klady, které bezinternetový životní styl provází, leč ideální to bude někde uprostřed, nebo trochu víc ke kraji. Malé dávky internetu, řekněme takových deset minut denně, jo, to je ono, během nichž stihnete mailovou korespondenci, stáhnutí seriálu, popř. návštěvu oblíbené stránky, jo, anebo televizní program, kdo ho má pořád někde hledat. Jsou to sice stále záminky pro jedno a jediné: spuštění internetu, ale holt je potřeba internet nevnímat jako sídlo zla, ale spíš jako místo, které vám po deset minut denně zprostředkuje něco v běžném životě nestandardního, tajemně barevného, což se obzvlášť v jednobarevných, šedivých dnech může náramně hodit.

Tak a za-poj-te-mi-to-už-ko-ne-čně!
Nejlépe PŘÍMO DO ŽÍLY!

zeal

Tohle budu hrát do konce roku

Na konzoli mám rozehrané první Uncharted, ke kterému se musím vrátit co nejdřív, a dohrát ho, protože mám tušení, že by se mohlo Uncharted 2 otáčet v mém Blu-ray přehrávači už o Vánocích. Před nějakým tím týdnem jsem si pochvaloval nedávno zakoupeného Assassin's Creeda, výborná toť hra, skvěle hratelná a se zajímavým příběhem a historickým zasazením. Na druhý díl bude spousta času příští rok, takže tam nebudu praktikovat žádný spěch k cíli a spíš si ho tak ve volných chvilkách budu snažit co nejvíc užít. Co budu smažit častěji, je MotorStorm: Pacific Rift. To je, vážení čtenáři, naprosto špičková multiplayerová záležitost a ano, když říkám multiplayerová, myslím tím splitscreenová!

Až se úplně setmí, v časech, kdy nebude měsíc na obloze a z okolí začnou vylézat noční tvorové, známí také jako... anebo ne, raději je nejmenovat, tak v takovém čase vytáhnu z dobře schované, pavučinami oblepené skrýše ve sklepě hru zvanou Dead Space. "Beho-ld!" Často jsem přemýšlel o tom, jak se mi hodně líbilo hraní Mirror's Edge a že by nebylo špatný, zahrát si ji opět znova. Možná ji zkusím dohrát na jeden život. Heh, nebo raději ne. A co takhle Metal Gear Solid 4?! Že bych... možná, asi určitě, až se naskytne vhodný okamžik. Asi rok mi tu leží na poličce Final Fantasy XII. Nehrál jsem ji ze spousty důvodů, ale jeden asi přece převažuje: tak dlouho jsem se na ni těšil, až vážně pochybuji, že by mě výsledek uspokojil. Každopádně pořád ji můžu rozehrát s tím, že od ní nebudu čekat nějak skvělý zážitek. Totéž Dragon Quest VIII. Ale na něj spíš nebyl čas, ani chuť. Mám tu Resident Evil 4, kterého jsem už v minulosti hrál. Ale nedohrál. A tak se k němu pravděpodobně co nejdřív vrátím, abych ho pokořil.

Co dám určitě o Vánocích, bude LittleBigPlanet, kde bude jistě pro mě už připravená spousta vánočních levelů. Yay!

A na PC? Tam pravděpodobně Left 4 Dead, samozřejmě v multiplayeru. Ve více hráčích si co nevidět zahraju CivNet. To je taková klasická strategie, pro ty co neví. Přemýšlel jsem nad Anno 1404 a tak se ho možná někde pokusím splašit, nejlépe za nějakou výhodnou cenu. Musím dohrát nedohrané epizody Tales of Monkey Island. Z adventur dám ještě Maniac Mansion 2 (jedničku jsem teď nedávno hrál) a pokusím se rozjet moji srdcovku, Dark Seed 2. Zkusím se dostat dál v Incubation.

Tak a to je vše. Finis coronat opus.

Steam.... je.... dobrý...

Ne, nebojte se, nestala se ze mě zombie, jejíž údery do klávesnice řídí někdo jiný. Co se nadpisu týče, normálně bych asi nepoužil tahle tři slova v jedné větě, ovšem to jsem ještě neměl zdání, jaká to ďábelská tajemství tahle služba v sobě ukrývá. Pro běžný nákup "velkých" her je Steam ještě stále někde na pomezí doby bronzové a starověku, zkrátka se to nevyplatí. Proč o něm ale píšu tak hezky v názvu článku, to hned vysvětlím. To ty slevové akce! Třeba za cenu kolem dvou euro. A jak to funguje? Jednou za čas se někdo z vedení Steamu zblázní a vymění cenovku ke stále ještě poměrně nové hře, a hnedle je hra o šest euro levnější. Nevyplatí se samozřejmě kupovat všechno, jen to, o čem víte, že si to určitě zahrajete. Podobné slevy nejsou ale jen doménou Steamu, jsou už v podstatě "všude", třeba na PSN, odedávna na Ebayi, v Americe ve Wallmartech, na tržnicích taky, ve Vietnamu a Velké Británii rovněž.

Je dobré tyhle slevy sledovat, nejen na Steamu, ale i všude možně. Vyplatí se to.

Btw zrovna teď je na Steamu ve slevě Mirror's Edge, pro hráče nevlastnící konzoli, za pouhé čtyři eura (o deset euro levnější). 

Tati, kup mi Scovel

Aneb.

Bylo by nám dnes lépe pouze s jedním herním časopisem?

Ty tam jsou doby, kdy se fanoušci Levelu a Score neměli rádi, dělali si ošklivé naschvály nebo se o víkendu jen tak sebrali a šli si to vyřídit na parkoviště, kde se navzájem zmlátili železnými tyčemi. Ta tam je doba, kdy herní časopisy nabízely každý něco jiného. Ale i ta tam je doba, kdy si tyto časopisy navzájem konkurovali. Ty tam jsou desetitisícové náklady.

Jak vidíte, dříve bylo zřejmě absolutně nemožné, i zbytečné s ohledem na nízké ceny časopisů, abyste byť jen chvíli uvažovali o něčem takovém, jako je unifikace herních časopisů - spojení nejlepších s nejlepšími, nejlepšího s nejlepším za účelem vytvoření jediného časopisu, který by byl TÍM herním časopisem, který by stál za to, si kupovat, ba dokonce byste se nestyděli si ho předplatit. S klesajícími prodanými výtisky by to taky mohl být dobrý plán, jak do budoucna zachovat alespoň jeden z nich. A proč ne ten opravdu nejlepší?

Dnes se vytvoření jediného herního magu z papíru jeví jako nápad, který nezní vůbec špatně. Považte, máme dva časopisy, které o sobě navzájem neví, oba stojí okolo šílených dvou set korun, oba přidávají bonus v podobě dvousetkorunové originálky a oba nabízejí prakticky totéž. Ani jeden k sobě neváže nějakou zvláštní hráčskou komunitu, jako za dob bývalých redakcí, takže ani tam nic tuhle myšlenku nebrzdí. Oba mají své plusy, ale i zápory. Proč tedy nespojit Level a Score dohromady? Jednak z důvodu, aby došlo k odstranění oněch záporů a vzhledem k tomu, že by mohl v takovém časopise přežít jako redaktor opravdu jen ten nejlepší, byla by tu obrovská (až existenční) motivace pro redaktory, aby svá dílka dvakrát změřili předtím, než by se pustili do řezání. Čtenáři by tak znovu objevili, že "ta písmenka v časopisech" jsou ke čtení, a ne jen jakási formální výplň stránky kolem obrázků. Za další by z toho čtenář jen těžil, protože jediný časopis o hrách by si nedovolil neposlouchat, co čtenáři od takového magu chtějí. V současné době tu máme dva zaseklé časopisy, které se bojí pouštět se do čehokoliv, co není průměrné (=zahraniční časopisy o hrách). Byla by tu i šance, že by se časopis dokázal obejít bez zbytečného DVDčka, které výslednou cenu časopisu natahuje možná až na trojnásobek. Časák s kvalitním obsahem a bez DVD by znamenal příliv velkého množství nových, ale i bývalých, čtenářů. Zájem o časopis by zpětně zkvalitnil jeho obsah a tím pádem by počty jeho výtisků rostly a rostly.

Já bych něco takového, jako Scovel určitě uvítal. Psali by do něj nejlepší redaktoři z obou časopisů, byl by úplně jiný než slaboučké a nezáživné zahraniční herní magy, no, něco, co by bylo super nejen kupovat, ale i číst.

zeal

Bez nadpisu

Právě si přehrávám jeden moc pěknej soundtrack. Jde o hudbu, která doprovázela jednu velmi skvělou pařbu s velkým P na začátku. Před chvílí jsem dopsal tadyten komentář pro Kulturu kriplů a tak si teď zaslouženě vychutnávám volnou chvilku, kdy absolutně nic nedělám. Oživuje to pěkný vzpomínky, musím říct, ten soundtrack a taky si teď tak říkám, že nadmíru povedená herní hudba dokáže poslat hru v žebříčku někam úplně jinam, třeba z desátého místa na místo druhé. Tuhle hudbu bych mohl poslouchat pořád dokola.

Ale aby tenhle příspěvek o něčem byl, tak já něco vymyslím. Vedle stolu je časopis Score. Koupil jsem si ho ne proto, abych ho podpořil, ale proto, že má Left 4 Dead 2 na obálce a taky tam byla avizovaná recenze na Inquisitora. Ta mě moc nepotěšila, protože jsem se z ní skoro nic nedozvěděl. :( Byla jistě dobře napsaná, bla, bla, bla, ale čekal jsem, že jelikož jde o RPG, tak že půjde víc do hloubky, a ne že ji povrchně popíše a sbohem. Asi bylo moc velké očekávání z mojí strany. A taky to mykání, to je děs. Kvůli němu u článků ve mně vždycky něco škubne, objeví se takovej nepřirozenej pocit, když čtu jak se "nám to líbí a my tuhle hru doporučujem". Bych to přirovnal k tomuhle: ten text je do jistého momentu v pořádku, a pak tam autor napíše "kvák", nebo "blé", zkrátka něco, co tam vůbec nedává smysl. Nechápu to, nelíbí se mi to, silně mě to odrazuje od čtení.

A pak taky, čeho jsem si všiml, že skoro každej screenshot z her je naprosto nezajímavej, průměrnej, jako kdyby je típal někdo, komu je to naprosto ukradený. Na některých obrázcích není nic poznat, na dalších je zase vidět, že ta hra bude nejspíš pěkná hovadina. A ten Dreamkiller nakonec nedostal zase tak móc procent, jak sem čekal, jen 70, což Jindra Rohlík pravděpodobně okomentuje slovy "Well done."

Další můj postřeh je takovej, že Score má lepší papír než Level. Level má hnusný obálky. Score je má pěkný. U Levelu vidím šanci na zlepšení, pokud je Petr Poláček (doufám, že jsem se trefil... kdyžtak jsem chtěl napsat Petr Ticháček) ochoten s novinkami v časopise pokračovat. Score vidím jako statickej časák, kterej je profi a sqělej pro herní vývojáře a další novináře a už méně pro čtenáře. Na bejzbólisty a jejich šéfa z kontejnéru (jmenoval se Tom a byl celej od sazí) už takovej vztek nemám, i když pořád mě štve, co se stalo s původními redaktory. No jo, takhle to funguje v drsné realitě. Jednou pozorujete dalekohledem z věže krásy přírody a referujete o nich, zatímco si na vašich textech druhej mastí kapsu, a v druhej okamžik letíte hlavou dolů rychlostí padající ledničky s vědomím, že vás shodil dolů ten novej, koho jste přizvali nedávno do party.

Ten soundtrack je fakt dobrej. Asi napíšu zvláštní článek pro KK. Zvlášť o soundtracích. Je jich několik a jsou vážně moc dobrý.

zeal

AI tropí vylomeniny

Naprogramovat dobrou AI je oříšek. Pravda, dnes už to není tak těžké, jako v hardcore dobách minulých, kdy tupí panáčci vůbec nepociťovali strach před dvojhlavňovou brokovnicí namířenou proti nim, přesto to stále výzva je, udělat ji takovou, aby si nikdo nevšiml, že s nimi "hýbe počítač", jak vidno ve hře Left 4 Dead. Tam je totiž vidět, že s nimi počítač hýbe, a nejen to! Je tam vidět, že s nima pohybuje za pomocí skriptů či maker, které občas totálně vyráží dech! Stává se tak, docela často, že stojíte v chodbě, nebo na střeše, někdy taky na zemi, v nějaké uličce a najednou se to spustí... skript, který pošle padesátku zombií směrem k vaší skupině. A co se nestane, prý hladové zombie běží okolo vás, absolutně popíraje vaši maličkost, kterou mají jasně ve svém zorném poli, vždyť jste jen o krok vedle trasy, po níž mají nařízeno běžet. Ve hře existují místa, se kterými tvůrci tak úplně nepočítali, že by tou cestou hráč zrovna v tu dobu, kdy se spouští skript vyslání zombií do velké místnosti, šel. A tak, když zrovna jste na takovémto místě ve správnou dobu, stává se, že vás zombie úplně ignorují, tedy až do chvíle, než jim zausilujete o život - většinou ale po vás jde jedna, a to ta, po které pálíte. Divný. Je to relativně časté, takže to není pouhá náhoda. Obávám se, že AI v Left 4 Dead nějaký fanda ementálu těsně před vypuštěním hry proděravěl, protože díry tam jsou a není jich zrovna málo. Ale i tak je to pecka. Taky aby doomovka posypaná kousky Resident Evila postavená na co-op módu nebyla.

zeal

Já mu říkal, ať tam tu haksnu nestrká.

Za L4D 2 levnější

"Herní byznys je úžasnej." Licencujete si jeden poměrně drahý engine, taková ta vaše první velká investice v životě, ukradnete pár nápadů z jedné kultovní hry, hlavního hrdinu stylizujete za naprosto obyčejnýho chlápka, obštědříte ho nějakou tou vadou, abyste se přiblížili průměrnému hráči, čmajznete pár dalších nápadů, přidáte trochu mimozemšťanů, a pušky, něco na mlácení a všechno zmixujete v jeden velký herní experiment. A ten naštěstí vyjde.

Daří se vám a poté skupujete malé herní vývojáře, popř. jejich už hotové výtvory, které si přivlastníte tak rychle, že nikdo nestihne zaregistrovat, že vy vlastně nejste autory těch super pecek. Pak si časem vyrobíte kultovní status. Vyprsknete pokračování tentokrát už v novém enginu, které za moc nestojí, ale kultovní status přesto zajistí úspěch. Přidáte datadisky. Po dlouhé době přijdete s hrou, která je vážně fajn, protože tu taková na herním trhu ještě nebyla - vlastně byla, ale ne v takovéhle podobě. Má sice nějaké ty chybky, především v podivně se chovající AI, ale co je dokonalé, že?

Najednou ji zlevníte. Protože chcete, aby ty kamiony s hamburgry přijížděly rychleji častěji. A v tom vás napadne, že z toho datadisku, co vaši zaměstnanci tak dlouhou dobu vytvářeli, uděláte kompletní hru. Nápad! To se ukáže jako absolutně super nápad, protože je na něj krátká i petice, která ve skutečnosti zafungovala jako virální reklamní kampaň. Peníze se jen hrnou.

Datadisku, erm, druhému dílu nasadíte nechutně vysokou cenu. Postaráte se o to, aby se hra co nejvíc odlišovala od "jedničky". Nejdřív proto vydáte demo, v němž ukazujete, že jde o protipól k původní hře. O zbytku koncepce úrovní ale raději pomlčíte, protože zbytek se zase tak moc ve dne neodehrává. Změníte sem tam nějaký detail, přidáte super zbraň, která se nedostala do jedničky, to proto, že na ni líní tvůrci zapomněli. Změníte jména hlavních hrdinů, změníte jejich barvy (pozn. vložit vtip s Michaelem Jacksonem), a vůbec kompletně jejich vizáž. Interface ponecháte, šak se šikula poved hned napoprvý! Dáte tam nějakou novou undead postavu, aby dětičky neremcaly a dospělí měli tu svoji klidnou pauzu na cigárko. A je to v kapse! Novináři vás pochválí, proč by ne, když je to jejich práce. Ty další dolárky, a nebo raděj eura, se pohrnou, to máte jistý. Tohle je prostě fajn, fajn byznys, mňam, mňam... mlask.

zeal

L4D: OM4G

Původně bych to do ní neřekl, ale teď to v článku prostě napsat musím. L4D je vážně pecka. Možná ne jako MW 2, na kterou se taky chystám, až tedy její cena trochu spadne, ale prostě a zkrátka pecková hra, u které se dá zažít něco podobného jako v Dawn of the Dead. Čili podobně skvěle úžasného!

L4D je hra, která chytne a nepustí, a pokud ji včas neodstřelíte jazyk, tak vás klidně i sežere. To jen abych tu v těch pochvalách originálně využil i nějakej ten herní prvek.

Zaprvé, autorům se skvěle daří vytvářet scenária, která evokují filmové scény. Nebudu rozebírat, jak se jim to podařilo, to by jistě bylo na delší článek. Zadruhé, hra je to návyková a v Expert módu nabízí pravou výzvu, nebo taky jinak řečeno: výzvu pro skutečné hráče. A zatřetí, L4D je přímo jako stvořené pro lidi, co ve hrách rádi spolupracují. Super je to, že společně bojujete proti počítači. Tím pádem nedojde k tomu, že jste frustrováni, když je na serveru někdo, kdo je lepší, nebo někdo, kdo vám v horším případě pije krev - tady frustrace není, resp. vůbec nehrozí, že by byla tak obrovská jako v kompetitivních střílečkách. Tuhle hru doporučuji jako takovou odvykačku bývalým hráčům ETčka, Call of Duty, Counterstriku, a kdoví čeho ještě.

Moc se mi tedy líbí ta filmová atmosféra. Jsou tu silné atmosferické momenty, jako vystřižené z nějakého survival horroru, a taky některé, co by se spíš hodily do torture porn subžánru. Je tu celkem dost možností strategizování, takže po několika hodinách jen tak neomrzí. Tahle hra se prostě povedla a po prvním dnu jejího hraní jsem naprosto spokojenej. Pokud natrefíte na dobré spoluhráče, jde o metal-death herní zážitek. A za pár dnů tu máme pokračování!

zeal

RE-PLAY a Game Page stačí

Po ukončení vysílání nejlepší herní televize všech dob: německé Giga.tv jsem si říkal, že to bylo přesně to, co mi vyhovovalo. Člověk byl v obraze, jelikož tam hráli hodně novinky, redaktoři nezapomínali ani na ta malá zařízení, se kterými si nikdo nehraje - NDSka, povídali si tam asi o všem, hráli po síti, dělali rozhovory se známými tvůrci, ale hlavně to vypadalo tak nějak nezávazně. Nic se tam nehodnotilo, prostě herní médium z jiného světa. A už není. Byli nejlepší a už mezi námi nejsou. Ale zase až tak moc to nevadí - teď aspoň ušetřím za UPC. ;)

Zpět ale k původní myšlence. Herní televize, to je imho echt způsob, jak prezentovat hry. U nás nic takového není, ale jsou tu až DVA takové herní pořady. RE-PLAY a Game Page, z nichž ten druhý už si leccos zažil. Jsou zdarma, nevysolíte za ně pálku, kterou byste dali za luxusní časopisy (rest in peace) a spolu s herními weby je to ta kombinace, která by měla uspět. Protože je správná.

Teď jsem po několikáté dokoukal RE-LOAD a špatný to vážně není. Ideální to taky není, ale ono co v dnešní době je. Trochu mě zarazilo: "Hru hodnotíme vesměs pozitivně, avšak nejde o nic převratného. Hra od nás dostává 85 procent." Taky jsem se dozvěděl, že 65 procent je mírný nadprůměr, což asi fakt je. No. Je.

zeal

Left 4 Dead

Příběh Left 4 Dead se má asi takhle: blá, blá, blá, objevily se zombie, ale my jim budeme říkat raději infikovaní, protože to tak bylo i v tom cool zombie horroru 28 Days Later, blá, blá... blá.

A pak se to spustilo. Hra, která asi zatím nejvěrněji podala svědectví o tom, jaké to je, být hlavním hrdinou v zombie horroru.

Jdeme na to. Zapněte si baterky, nabijte zbraně, lékárničku s sebou, každý z nás ji bude v kritickém bodě potřebovat.

Tma a v ní světelný kužel. Tady nic není, negative, molotov na zemi, pistole, postupujem.

"Mám na mušce... podlaze mrtvou zombii! Zk*rv*syn, je jich tu víc, potřebuju posilu! Přibližují se!"

Palba na plné otáčky.

Aha, tak takhle to vypadá, když namísto naštvaných nájemníků obývají budovu těžce nemrtvé zombie. "Hajzlové, svině... prásk, prásk, wheeeeeee, najs!" Tady je jich pár, rozstřílet je na sračky zdá se zabírá. Mám náboje. Já mám molotova, a prskavku. Náboje! Pokračujeme.

Sakra, je jich tu ňák moc! Kurv*! Potřebuju nabít. Prásk pažbou, švih po pazouře. Tady jsou taky, a odtam taky jdou! Jeden prošel plotem a vyšel zcela neporušen. "No wonder. It's a zombie... I mean infected, afterall!"

Áááááá, chcípněte sračky! Grááááááááá... áh!! Boomer? CO TO JAKO JE? Chcíp.

Díky za zvednutí. Pokračujem. Rata... tatatatatata! Bum!

Vylézám na žebřík. Jsem vepředu. Jako pravý hrdina zombie filmu. Wheeeeeee! Áááááá... něco mě vytáhlo do vzduchu! Ostatní parťáci vylézají po žebříku. Všichni ve stejnou chvíli. Všichni z jednoho místa koukají, jak tam visím a jedna zombie ze mě zobe vnitřnosti. Kolega s nejvíc vystrčenou hlavou se nehýbe. Áááááááááá!

Konečně. KONEČNĚ někoho napadlo vystřelit!

Jdeme dál. Sem tam někoho rozstřelíme a je tam jakási speciální místnost. Dovnitř vlítne stádo asi padesáti slonů s razancí zombie lidí. Masakr končí. S ním končí level a objevují se statistiky, kdo jako zabil nejvíc neg... erm, zombií.

Jó, tohle se mi bude líbit.

Ode dneška mě najdete na L4D pod přezdívkou zealcore.

Čas bilancování

Do psaní Casual Core blogu jsem "šel" koncem tohoto ledna, s tím, že bych si poprvé v životě zkusil, jak těžké, zábavné či uspokojující je psaní o hrách. Dnes, téměř po deseti měsících fungování, se ohlížím zpět a říkám si, že to byla jízda. Jízda se vším všudy, s jejími pády, i vrcholy. Zkušenost, kterou bych asi nevyměnil.

Říkám si, že na psaní o hrách opravdu něco je. Dá se v něm vyřádit o dost víc, než při psaní o filmech. Je mi takové povědomější, asi i kvůli tomu, že jsem na herních časopisech vyrostl. Deset měsíců je dlouhá doba. Co jsem se za toto období naučil? Spoustu. Zlepšil jsem se ve psaní? To můžou posoudit asi jen čtenáři. Osobně si myslím, že mi to určitě něco dalo, ta možnost vyblbnout se na svém osobním blogu, ale i přispívání na Kulturu kriplů, kterou navštěvují, a občas i čtou, kritici z nejpovolanějších, herní novináři.

Mission Completed? Tahle otázka visí na nástěnce kdesi, v jedné redakci nejmenovaného magazínu, a mně připadá, že se hodí i sem. Právě teď mi přijde, že v tuhle chvíli bych klidně mohl svůj blog dát do pomyslné obálky a tu zapečetěnou pak vložit do spodního šuplíku mezi ostatky mrtvého tamagotchi a fotografie z prázdnin. Poté by stačilo jen utřít si pot, najít nějaké ty slzy, pokud vůbec někam, mršky, už nestekly, utřít je do kapesníku a hluboce vydechnout.

zeal

Proč nehraji MMORPG?

Není to tak, jak byste si mysleli, že opovrhuji online hraním. Celkem dlouho jsem byl nadšeným hráčem Enemy Territory a sem tam jsem si dal po síti i nějakou jinou doomovku. Třeba Dooma 2.

V tom to rozhodně není. Je to určitě souhra několika faktorů. Jeden ale hraje roli poměrně velkou: MMORPG totiž nabízí menší zábavu než single player (popř. co-op).

Zkoušel jsem jich několik a pokaždé byl scénář stejný. Objevíte se na místě pro nováčky. Dostáváte první úkoly, které zahrnují činnosti, jako zabíjení divokých prasat, ap. Zvyšuje se vám level a postupně dostáváte další a další úkoly od NPC postav. Zlepšují se vám schopnosti, jste silnější, máte lepší to a pak tohle. Hra je přitom pořád stejná. Tedy až do chvíle, než se přidáte k nějaké skupince, což ale po vás vyžaduje několik dnů hraní (hracího času). A ani potom nemáte jistotu, že hraní ve skupině bude zábavnější, než dosavadní zkušenost.

Takové běžné MMORPG je limitováno jedním silným faktorem. Hra musí být pro každého naprosto stejná, což je tedy opruz, když takové MMORPG by mělo spíš mít výhody právě toho online světa, který by (logicky a realisticky) měl znamenat pro každého hráče jinou zkušenost. Ve skutečnosti je to ale přesně naopak. Single player (např. u fantasy her) nebo i multi player (u doomovek) nabízí mnohem větší zábavu, než herní žánr skrývající se za obludnou zkratkou MMORPG, žánr, který nabízí málo muziky za spoustu peněz, a moc investovaného času.

zeal

Zkostnatělost herního žánru

Párkrát jsem se setkal s názorem, že adventury jsou ten nejzkostnatělejší žánr vůbec, tedy že jsou od počátku vpodstatě pořád stejné. To je sice asi pravda, ale ještě bych k tomu dodal, že v rámci adventur těžko vymyslíte větší změny, které by fungovaly, jako v ostatních žánrech, a proto každá menší změna je zhruba na stejné úrovni, jako ta větší v jiném žánru. A nebo jinak. Adventury ušly dlouhou cestu, jen na ni vyšly poněkud dřív, a to už v době textového módu. Když se v tomhle žánru dosáhlo dokonalého stavu, začal stagnovat. Až úplně zmizel.

Zajímá mě, nečeká tohle většinu herních žánrů? Jak postupovat, když se něco takového stane? Časem jeden zanikne a to nejlepší z něj se přelije do jiného žánru? Aha, možná přesně tohle se přihodilo krom adventur právě mým oblíbeným dungeonům. Čeká tohle i závodní hry? Id software svým Rage ukazují, že takový scénář je dost možný.

zeal

Dungeon Master!

Jestli se mezi vykopávkami skrývá pravý klenot, je to bez nejmenších pochybností Dungeon Master. Hra, která stanovila pravidla žánru (i když sama ho tak úplně nevymyslela) zvaného v našich luzích a hájích jako dungeon. Po spoustu let po jeho uvedení na trh jsme si mohli hrát nespočet nástupců a můžeme si být jisti, že dal mnohé i dnešním RPG hrám. Dámy a pánové, představuji vám nejdůležitější stránku ze zachovalého manuálu k tomuto přelomovému Opus Magnum herního průmyslu!

(pozn. autorem scanu a majitelem papíru jsem já)

No jo, uklízel jsem si... po dlouhé době. ;) Po kliknutí se vám zvětší! Opravdu!!

zeal

Památní Bossové 1: E01 Chasm The Rift

Co se týče bossů v doomovkách, většinou nešlo o nic zapamatování-hodného. Třeba Hexen, jako finálního bosse měl jakéhosi anonymního démona, nic, na co by se dalo vzpomínat, na rozdíl od hry. První, o kterém se dalo mluvit někde veřejně, byl bezpochyby Hitler ve Wolfensteinovi. Něco takového jste prostě zabít museli.

Jako o prvním chci však v tomto novém seriálu napsat o zcela jiném, a to o bossovi z první úrovně v Chasm: The Rift. Jednalo se asi o dva a půl metru vysokou mrchu, kterou bylo těžké zabít. Vlastně ji zabít nešlo. Ani s cheaty, jak jsem po urputném boji zjistil. Poté jsem ale nalezl v místnosti, kde byl on, já a moje krev, malou temnou škvíru vedoucí ven. Prošel jsem pár chodeb až k velkému větráku. Co k větráku, k mixéru! A pak mě to napadlo. Co nejde zabít, to dozajista půjde rozmixovat. A to už jen zbývalo nalákat ho na to správné místečko. Tak lehké to zase nebylo, protože se mu zalíbilo používání toho raketometu, kterým mě chtěl rozstřílet, jak taky jinak. A pak to přišlo: pořekadlo uvedené do praxe, tedy: S čím kdo zachází, tím také schází. Rozmašírovanej nesmrtelnej boss na malé kousky. Nic z něj nezbylo a zároveň bylo vymalováno.

Ne náhodou Chasm: The Rift vznikl v nejlepším roce pro počítačové hry, tedy v roce 1997. Skvěle se hrál, měl úžasné zbraně a atmosféru. Do toho období zapadl.

zeal

Návrat klasické hratelnosti?

S nastoleným trendem 3D akčních her to budou mít strategie brzo "za pár", čili už brzo o nich budeme mluvit v "minulém čase". Už teď je ale spousta žánrů minulosti (asi) nenávratně pryč, podobně jako některé živočišné druhy.

Některé vymizelé žánry nebo ty, které mají na kahánku: klasické adventury, čtverečkové dungeony, klasické doomovky, tahové strategie, letecké simulátory, ponorkové simulátory, klasické plošinovky, bojovky, FMV hry...

Můžeme vděčit ničemu jinému než evoluci, která si přežití těchto žánrů prostě nepřála. Je dost možné, že v budoucnosti tak někdy nastane okamžik, kdy budou vedle sebe koexistovat pouze 3D akční RPG adventury, sportovní hry a realistické First person střílečky. Jaká to "krásná" budoucnost! Proto se nedivte tomuto článku, v němž volám po návratu klasických žánrů. Věřím, že klasické žánry, které už nejsou v módě, by mohly fungovat i dnes, za předpokladu, že by se graficky vyšperkovaly. Minimálně by zpestřily dnes už tak omezený výběr. A lépe. Je jistě mnoho lidí, kteří by ocenili, kdyby se mohli ponořit do hratelnosti, kterou znají jako svoje oblíbené boty.

Příklad: Doomovky. Dnešní FPS můžou jen tiše závidět špičkové hratelnosti klasických doomovek. Je to tak a to mi nikdo nevyvrátí. Nové střílečky zase vynikají v něčem jiném, jako v grafice, fyzice a v některých případech i v lepší umělé inteligenci. Co jim však chybí, je podle mě vyladěná hratelnost. V moderních FPS máte realistické budovy, které jsou ve většině případů nadesignované tak, že tam nemůžete udělat strhující situaci na takovém stupni, jako v klasickém Doomu a jeho povedených nástupcích. Zadruhé, většina nových FPS má špatně navržené zbraně, popř. autoři experimentují a dají tam nesmysly typu "magnetocuc" ap. Bez kvalitních zbraní není dobré doomovky a autoři těchto her to nevím proč podceňují. Poslední skvělá zbraň byla tak možná v novém Wolfensteinu a před ním... ? Nepamatuju se, kdy jsem naposledy žasnul nad skvěle navrženou zbraní. Možná to byly skvělé pistole a pušky v Return to Castle Wolfenstein, možná něco v Doomu 3. Zatřetí, FPS hra často stojí na jedné novince a na ostatní kašle... někde se střílí teleporty, někde se využívá zpomalení času a pak zase to stojí a padá na skvělé fyzice. A za poslední mi přijde, že výrobci dnešních stříleček moc nad hrou přemýšlí, respektive přemýšlí na špatných místech a zapomínají přemýšlet na těch správných místech.

Koukněte na následující video a řekněte mi: Co je špatného na klasické doomovce?




Tohle je tedy klasická hratelnost, kterou dnešní "palnebobuďzabit" nahradily absolutními nesmysly, jako je příběh, skriptované události a NPC kolega. A co Painkiller? To není návrat ke klasické hratelnosti, to je spíš takové "bleh", aby se nemusel dělat složitější level design.

Tak co? Chceme návrat těchto her nebo bude lepší varianta, konečně tu díru zasypat a zavolat: "Rest in piss, fuckers!"

zeal

Aliens

ABC, nebo taky ábíčko jsem asi nikdy neodebíral. Ani ohníček a další v té době populární časopisová čtiva. Krom tedy herního časopisu a sem tam možná Cinemu nebo Videoplus. K ábíčkům, no vyloženě ke spoustě, jsem měl ale přístup a krom vystřihovánek mě naprosto uchvátily komiksy, které jsem hltal (to je to slovo). Díky DavedeSademu, který na svém blogu píše o jakési Galaxii, jsem si vzpomněl na Aliens, pak samozřejmě na další, jako byla (asi nejlepší z nich) Válka s mloky, pak něco z války, cosi fantasy, a pak si už vzpomínám dost těžce. Možná i ta Galaxia tam byla, kdoví. Už je to dávno, no, asi v první třídě, krátce potom, co dostal komunismus na frak. ;) Podle tadytoho tam, v té kupě časopisů, mohlo být vlastně cokoliv: http://www.komiks.cz/detail.php?action=vydavatel&id=2

Co si z něj vybavuju. Komiks to byl dosti brutální. Poplatný filmu, který jsem viděl o pár let později (díky pirátské nahrávce). Vetřelci tam křupali nevinné, ale i sem tam nějakého vojáka. A byl tam i nějaký šílený vědec, který nahnal lidi a vetřelce do jedný místnosti a pak se na to díval, šeptaje kolegovi: "...chci vidět, jak je žerou." Prostě kewl. Na tomhle vyrůstat.

zeal out.

Adventurní Mánie na CC

Před týdnem jsem si zkusil nainstalovat Buda. Šlapalo to parádně ve woknech. Žádného DosBoxu nebylo třeba. Mám čtyřjádro. Tak asi proto?

Momentálně hraju Tales of Monkey Island. No hraju, spíš nehraju, ale chci hrát. Z nedostatku času, a taky kvůli tomu, že jsem zkoušel jiný gamy, jako Borderlands a tak, jsem se svým Guybrushem shnil v zátoce Spinner Cay. Budu se tam muset podívat, jestli ho tam něco nesežralo.

Teď někdy si chci zkusit zahrát po čase Shadow of the Comet, kterému musím dát znova šanci, protože jsem ho nespravedlivě v té době, kdy se pirátil, poslal ke dnu jen kvůli tomu, že se nedal ovládat myší. Myslím, že dnes ho tou klávesnicí dám. Z obrázků atmosféra doslova teče, takže špatné ovládání bude malá daň.

Moc rád bych rozjel Dark Seed 2. Ve woknech XP mi nejede. Nevím proč to tak je, ale já na to musím přijít! Tak atmosferickou hru si prostě musím zas zahrát a hlavně ji konečně dohrát. U jedničky jsem to prozatím vzdal, i když je naprosto, ale naprosto úžasně skvělá!

Po Shadow of the Comet chci dát pokračování, tj. Prisoner of Ice. A o všech tu něco málo napíšu. No nejsem já skvělej?!

zeal

Pencil Art: Say hello to Abe

Grafika?

Už na úplném začátku, kdy jsem začínal fandit počítačovým hrám, jsem se zajímal (mimojiný) o to, jak je na tom hra po grafické stránce. "Grafika je... to, co vytvoří člověk.", říkal jsem si. To mi bylo hnedka jasný. A pak přišly hry, které ji měly fotorealistickou. Přesněji, obsahovaly fotografie. A pak filmy. Moje klasický chápání grafiky dostalo bejsbolkou po vazu. Ve SCORE to samý, v tu dobu, co pamatuju, přestávalo mít smysl hodnotit grafiku. Už to nebyl výsledek lidský práce, ale jednoho chladného, nemyslícího, přístroje.

"Co na tom hodnotit? Osvětlení? Vizáž herce, velikost poprsí herečky? No, to ne, ale hodnotit se to nějak musí. Příště nahradí hratelnost tou virtuální realitou, a my přijdem na buben."

V případě fotorealistické grafiky se, tuším, přešlo na nějakou chvíli, kdy tyhle hry byly v oblibě, na hodnocení estetický, jak se vybíralo prostředí, jak to působí a nakolik to odpovídá realitě, a jestli to má nějakou atmosféru. Ale už tak významnou roli grafika nehrála (to v minulosti taky ne, ale dala se hodnotit). A prásk! Fotorealistická grafika vyšla z módy. Nebylo to "vono". Tvůrci si připadali, jako kdyby podváděli. Tak krásnou grafiku ta jejich hra má a oni se nadřeli o dost míň, než na těch ("hnusných, ale našich") závodkách, co dělali předtím. A taky to, nedalo se to implementovat k novým technologiím, které se začínaly objevovat.

Proč se upustilo od fotorealistické grafiky? Kvůli třetímu prostoru!

A ten Tex Murphy ho přesto měl, ale graficky nebyl tak dobrý, jako pozdější, 3D akcelerátory poháněný, herní pecky. Nastoupily polygony. Já se s nima setkal poprvé asi v Ecstatice, ale tu nikdo nezná, tak napíšu Little Big Adventure. Aha, tak ne, první byl Alone in the Dark.

A 3D grafika? U tý taky můžeme říct, že ji nedělal člověk, ale s jistotou zase můžeme říct, že ji nedělal pouze stroj. Je to tak půl na půl. A tam se to už DÁ hodnotit, jelikož částečně jde o výrobek lidský činnosti. A tím pádem ho můžeme hodnotit. Můžeme tvrdit, že ta hra má skvělou grafiku.

zeal

Potkáme se na GDS

"He?" GDS - Game Developers Session, která se koná již tento pátek a sobotu v Bobycentru. Bude to má premiérová návštěva, takže se trochu bojím, že mi tam někdo v jednu chvíli vleze přes cestu a bude se ptát, co že jako dělám za hru. No, tu sice dělám, ale zatím to neberu tak, že bych byl jako ten herní developer. Na co se těším? Na zajímavé přednášky o procesu zvaném tvorba her. A kde mě budete moci potkat?

Pátek je jasný, ten je nalajnovaný pouze do jedné místnosti. V sobotu mě čeká asi tohle:

9:15 | Environment-textures.com - představení projektu

10:15 | Microsoft XNA Game Studio

13:30 | Napojení grafiky na hratelnost a technologii
Grafika pro 3D engine není jen o vytváření krásných scenérií a úžasných zážitků, ale práce na pokraji grafiky, technologií a designu plná ústupků a kompromisů.

14:30 | Vývoj a distribuce aplikací pro iPhone

15:30 | Jak založit herní společnost
anebo
15:30 | Mafia II: Hlavní postava v rukou nefrustrovaného hráče - ovladatelnost, vizuální kvalita a stylizace

17:00 | 2K Czech: Představení firmy
Shrnutí historie firmy, přechod pod 2K Games, informace pro zájemce o práci a ukázka hry Axel & Pixel.

18:00 | Hratelnost a vyprávění
Přednáška/workshop pro herní designéry o problematice herních pravidel a vyprávění příběhu.

18:40 | Střepy snů

Tak nějak takhle si to představuju. Tajně schovanou kameru na zatím nezveřejněné záběry z Mafie 2 budu mít v kapse u košile a diktafon zapnutý nonstop. A když to bude publikovatelné, kdoví, možná se tu o to s vámi podělím. Minimálně o ty poznatky určitě. :)

zeal

Proč má Monkey Island hnusnou grafiku?

Jako ostřílený adventurista Jako schopný adventurista Jako adventurista, co má rád adventury myslím, že mám právo říct následující: "Tales of Monkey Island má ohyzdnou grafiku." Ale nepochopte to špatně, Tales si jinak užívám nadmíru dobře (což nemůžu říct o devadesáti procentech dnešních adventur). Má zajímavý příběh, umí velmi dobře zásobovat humorem po celou dobu hry a adventurní úkoly, ty jsou prostě skvělé. Co mě ale mrzí, je už zmíněná grafika, která je hnus par excellence. Klidně si dokážu představit, že pokud by měl Tales klasicky kreslenou grafiku, označil bych ji (všechny díly dohromady) za dokonalou hru. Nebo za téměř dokonalou... protože dokonalá hra zřejmě neexistuje (no...).

Jak jsem se do hry dostával víc, tím víc mě ten mrzký stav grafiky mrzel. Proč jen má tak skvělá adventura tak hnusnou vizáž? Přiznám se, že mi to na pár místech ve hře vyloženě vadilo. Postavy nejsou až tak humusové, ale schválně se podívejte tady na to a pak na to podtím.

Rozdíl, co? Ten prví je huj, druhý (v porovnání) sakra fuj. A potom, že grafika je druhořadá.

zeal

Proč je těžké recenzovat RPGčka?

Dřív nebyl problém s recenzováním RPGček, neviděli jste, že by si někdo z recenzentů stěžoval na délku (ať už čehokoliv), ba už vůbec ne na to, že "to za ten plat nestojí". Jiná doba (ani lepší, ani horší, prostě jiná). No ale dnes je to prý problém. Do zákulisí herních časopisů nevidím, ale děje se to, že recenzování RPGček je vážným problémem. Z nějakého důvodu, který si neumím představit.

K tématu článku se vyjádřila redakce SCORE takhle:

Němý úžas.

No...

Tak už můžeme... ? Ne?

A teď?

Co teď? Už můžeme pokračovat? OK.

Problémem je tedy délka hraní onoho RPG, pokud to chápu správně? Není možné stihnout dohrát RPG do uzávěrky? Tak to dohraji co nejdál a do recenze to napíšu, že jsem to nestihl, ne? Žádný problém, pokud se to vysvětlí uzávěrkou, čtenář odpustí. Bo ta hra není zábavná a 50 hodin je mučení nebo co je za problém? Jde o složitější (komplexnější) hru a recenzent není schopen se do hry ponořit, protože má rád lehké a rychlé projití hry? Je těžké naškrábat něco o dlouhém RPGčku? Vysvětlete mi to někdo!

zeal

Proč platit za indie hry?

Jaký je stav na vývojářském battlefieldu? Počet herních firem každým rokem mění svůj stav. Já osobně mám dojem, že těch větších firem ubývá a těch malých drobků naopak přibývá. U velkých firem se děje hlavně to, že se buďto stěhují pod křídla velkého distributora anebo se z nich stává tzv. nečinná firma poskytující pouze nějaké služby: specializují se na 3D modely, enginy, fyziku, prodávání licencí. Malé firmy z takto odkrývaného tržního prostoru samozřejmě těží. Teď nebudu nic psát o hrách na mobily, jelikož to je kategorie sama pro sebe. Mám na mysli hlavně indie vývojáře, kteří profitují díky digitální distribuci.

Otázka je: proč za jejich hry platit? Kdyby se jednalo o pouhé dva dolary (jako takový příspěvek pro další růst), myslím, že by žádného takového článku nebylo třeba, jenže, takový indie vývojář si účtuje od dvaceti dolarů a víc za kousek, což už je cena hry od nějakého polo-profi herního studia, kde máte záruku, že hra minimálně bude profesionálně pojata, bude mít grafiku na úrovni a použije některé již zažité, fungující herní koncepty = zkráceně řečeno, nenabídne vám nic menšího než dobrý standard. Kdežto od takového indie vývojáře můžete čekat, že se toho standardu spíše nedotkne. Čest výjimkám. Zákazník si zaslouží kvalitu, a ne aby mu hrozilo, že se stane obětí "krádeže za bílého dne" koupí Crayon Physics Deluxe (který stojí ostudných dvacet dolarů).

Tak teď to možná vypadá, že by autor článku nejraději zakázal internet, protože tam má právo prodávat si každý, co chce, za jakou cenu a tak dál. To pointou článku rozhodně není. Pointa je v tom, že není úplně tak na škodu, ukázat si na tohle téma, tedy na "prodej indie her", prstem a pouvažovat, jestli je vůbec správný, aby indie vývojáři chtěli stejnou sumu peněz za svá dílka, co firma, která se tím už nějaký ten pátek zabývá.

autor out.

Walker Vision: Koncept zjednodušování

Složité herní koncepty se jeví jako neúspěšné. Co na tom, že několika fandům strategií rozzáří den, rpgčkařům dají, oč si nevědomky žádají a doomařům věnují skvěle krvavou, přesto díky systému bloudění obtížnostně vypilovanou, lázeň?

Jde o průměrného hráče, ač vám to ani jeden redaktor herního periodika nepřizná. Ale ono je to dobře zamaskované, protože i průměrná hra s trochou sebezapření JE hratelná a chvílemi zábavná. Složité, čili komplexní, hry podle Dana, české GTA tedy Mafie, Vávry jsou krokem do propasti, kam už popadalo spoustu nejen RPGček. A výhoda jednoduchosti? Žádná výzva znamená, že si hru může zahrát i ten John Brown z dvacáté Avenue. My, dosavadní fandové začínající na Doomovi, Battle Isle a Maupiti Island ať se jdeme klidně klouzat. Peníze, a tedy střed zájmu herně vývojářské politiky, jsou zcela jinde. U čtenářek Katky, Maxima a jejich ratolestí.

Šipka, tutoriály, primitivní level design, nápovědy, ale i sem tam lehká obtížnost, to všechno je určitě v pořádku. Až na drobný detail. Nezaručuje to zábavu. Dvacátá kopie stovky nejlepších her v jedné vám zaručí maximálně tak to, že hra bude po formální stránce dokonalá. Pro nové hráče rovněž, stejně tak novináře. A pro hráče, co si už leccos nahráli? Moc velká zábava zrovna ne. Proč jsou dnešní doomovky tak blbé, strategie ještě blbější a proč jsou úplně nejblbější hry Hidden Object nejprodávanější, tedy nejlepší? Proč? Zahraje si je každý! A o to přeci jde. Herním firmám. Tak fajn. Ale beze mě.

A bez Walkera.

zeal

Light Bolt OST

Teď se mi dostal do ruk tenhle herní soundtrack ke hře Light Bolt. Vím, byl bych za bídáka, kdybych se o něho s vámi nepodělil, tak tady ho máte, chamradi.

Stáhnout: http://uloz.to/2958487/litebolt.rar Heslo: casualcore

zeal

O něčem a taky o Borderlands

V poslední době nemám moc na rozhazování, a tak mě jistě každý pochopí, že jsem tentokrát (po delší době) nepodpořil Level. On i ten FarCry na DVDčku splnil svoji roli, jelikož ten já mám a dokonce nerozbalený a rovněž v české verzi. Co mě však mrzí, je, že číslo je věnované RPG hrám, a na těch já vyrost. Realms of Arkania byla TA DRAHÁ originálka, kterou jsem vlastnil, moc jsem si ji užil, mohl bych povídat - a možná se někdy rozpovídám a napíšu další příspěvek do rubriky Herní začátky -, u Beholdera 2 jsem nevěřil jaké komplexnosti se může hře dostat, Ishara jsem miloval a u Wizardry jsem málem vypustil...

No, a dnes jsem v Olympii zahlédl obálku nového Levelu, resp. obálku včetně DVDčka a na něm je napsaný: "9,5, Michal Rybka". Mám dojem, že něco takového udělali v Levelu poprvé, že dali na DVD cover hodnocení, jaké mu udělili a jméno recenzenta. Huh? Ten Michal Rybka, kterého nenechají v Levelu napsat víc, než jednu úvahu a jednu recenzi? Ten? Zajímavé, zajímavé... indeed.

Ale dál. Před pár dny jsem nemohl odolat hře You Are Empty, o níž se tradovalo, že jde o ruský Half-Life. Plus k němu jsem tedy dostal Icewind Dale 1, který už mám, ale záložní originálka se hodí vždy, a nějaké další spíše ostudné gamesy. Well, well... Aha, málem bych zapomněl, bylo k němu přiložené i Score. A do toho já se začet, ehm, nejdříve prolistoval a pak se začet do řádků jakéhosi preview. Tuším hněv, ano jednalo se o Rage. A musím říct, že je to pěkně napsané. Vážně. To přesto, že jsem se v článku nedočetl, jestli jde o on-line střílečku nebo o off-line. Sice jsem se při čtení ani jednou nezasmál, ale to jsem od toho textu ani nečekal, holt už to není to Score, které jsem čítával jako o závod. A na co mé zraky zpozorněly dále, byla recenze na takovou tu českou hru... Deus Ex Machina... Machiné! Ne. Machinarium!! Tak tady jsem se i docela pousmál, jelikož jsem nečekal, že dnes ještě někdo má na to, pojmout recenzi nějako originálně. Opravdu pěkně napsané, hodno úsměvu, ale bohužel nedotažené do konce. Autor doslova vhodil ručník do ringu dřív, než stačilo dojít k hákové pointě. Zklamání. Co se dá dělat.

Před chvílí jsem si koupil Team Fortress 2 za 2 a půl Eura. Ještě, že jsem se podíval na Twitter! Já věděl, že mít Twitter účet se vyplatí. A taky vyplatilo.

No a před pár dny jsem si půjčil Borderlands. Je to taková zábavnější verze Falloutu 3. Docela hodně se tam střílí, chodí po poušti, plní se tam questy, skoro jako v každém RPG, ale tady to má šťávu, protože: si do baťohu můžete dávat spoustu věcí, zbraně rozhodně stojí za hřích a ač s kapku podivnější AI (občas když uděláte nějaký chytrý pohyb, zlý panáček před vámi neví kam jít), tak přestřelky jsou betál exkrementál-ní! Hudba rovněž zpříjemňuje hraní. Hodí se k tomu, jako ponožky k nohám (heh...?). Ano, ano, tuhle hru teď smažím a určitě ji zkusím dohrát. Ne kvůli článku, který nebude, prostě kvůli tomu, že mě to baví hrát.

zeal: "Beam me up, Scotty!"

Zpět k blogovému tlachání

V životě toho nevychází spoustu, někdy je to vážnější a občas jen úplná prkotina. V tomto případě jde naštěstí jen o tu prkotinu, totiž zamýšlel jsem, že na blog budu psát své dojmy z hraní na exotických konzolích, se kterými jsem tak nějak počítal, že mi pojedou - a chyba lávky, nejedou a já nevím co s nimi. Takže navracím, alespoň temporariálně, blog do původního stavu. Rád píšu a zrovna teď nějak míň hraju, nebo spíš si vychutnávám jednu jedinou hru a na dojmy bych zkrátka neměl dost materiálu, aby byl Casual Core aktualizovaný k mé spokojenosti. Každopádně, k téhle koncepci se určitě jednou vrátím, až mi ty zmíněné konzole budou říkat "ano, pane", "s čím posloužím, pane?", "smetanu do kávy, pane?", "koho mi rozkazujete zabít, můj komandére?".

A jen pro jistotu ještě napíšu, že další, netlachající, kvalitativně lepší a kreativnější výrobky budu házet na Ex-KK, ehm, na KK a na nově vznikající super stránku Fake EVERest, které už odteď můžete fandit, ne... které odteď musíte fandit!, protože bez fandů bude výšlap na tu zpropadenou horu o moc smutnější, a to jistě nikdo nechce!

zeal

Brutal Legend

Tak si tak říkám, že jsem se teď asi patnáct minut skvěle bavil. Co na tom, že jde o "špatnou hru", to když se na ni podíváme s chirurgickým náčiním, zábava se dostavila a ta, panečku, ta mívá hodně často dovolenou.

Heretic II

Heretic II nebyl ve své, a vlastně v žádné, době velkým hitem, jakým naopak první Heretic dozajista byl. Osobně jsem ho kdysi dávno pouze vyzkoušel, abych se ujistil, že o nic nepřicházím a taky že to žádné znaky herní pecky neneslo. Hratelně šlo o něco na způsob Crusaderů z Might and Magic, jen to bylo o trochu akčnější. Což uznejte je bída na to, že šlo o pokračování Doomovky, ve které se střílelo hlava nehlava.

CC novinky

Původně jsem se chtěl ponořovat (každý, nebo každý druhý, den) do světa 3DO a Saturnu. A ze svých zážitků psát kratší či delší elaboráty. Ani jedna z konzolí však nespolupracuje, jsou to těžký mrchy, proto se tu v uplynulých dnech objevilo sucho (ale ne tak písčité jako na stránkách časopisu Score) a krom něj i dva článečky, které tu straší právě proto, že jsem se neponořoval...

Re: Monsters Deluxe: Může za to pirátství!

A je to zase tu. Další neúspěch hry sveden na velkou míru pirátství. Nejnověji se to týká (i když v době zveřejnění tohoto článku už to bude zase jiná) PixelJunk Monsters Deluxe. Nehrál jsem ji, ale s firmou Pixel Junk jsem už měl "to potěšení", erm, řekněme spíše: zkušenost. Tituly od Pixel Junk si zakládají na "odpadovém" designu, který je pro ně klíčový (jde částečně o designérskou firmu) a na hratelnosti, jenž je zaměřená na nenáročného hráče.

Tale of a Hero

Příběh hrdiny je název jedné české adventury, která je docela nová, přesto ji už zřejmě zasypala historie pod horu kamení, na nichž vysedávají Mass Effecti, ninjové z Gaidenu, zloději z Uncharted, Halo a další hračky od Mattela.

Dynamický příběh do her?

Pokud odhlédneme od faktu, že jde o střílečku, tak můžeme říct, že je velká škoda, jak si Dreamkiller s příběhem velkou hlavu nedělá. Prostě je tam příběhový úvod, který by se hodil spíš do adventury a dál se s ním toho už moc neděje. Ve hře jsou známky příběhu pouze v nějakém komentáři Alice, a to je asi tak vše.

Proč byste si neměli kupovat Dreamkillera

Takže zaprvé: potřebujete pořádně výkonné PCčko, tj. 4GB paměti, pořádnou grafiku, velkej harddisk (tahle hra, věřte nevěřte, sežere 10 GB), o procesoru nemluvě. A zadruhé, zatřetí a dál?

Indie edice: Crayon Caper Rescue

Abych se přiznal tak na freeware "scéně" se orientuji dost těžce. Je ale někdo takový... kdo má v tomhle, slušně řečeno, těžkém bordelu přehled? Jak to tak bývá, člověk je pak odkázán na druhé, kteří o těchto hrách aktivně informují. Kde ale vlastně získat tyhlety cenné informace? Zkoušel jsem se dívat na dvojici českých stránek Plnehry a Freehry a po přečtení několika tamních recenzí jsem s hrůzou uprchl. :( Tak asi zbývá jen to Hrej... a tak jsem hrál.

O víkendu jsem hrál jen Abea

Abe's Oddysee je plošinovka, jak se říká, "par excellence". Patří mezi to nej, co se v tomhle žánru objevilo, a to vyšel na PCčku "až" v roce 1997, takže nejde o žádnou polorozpadlou vykopávku, u které by si jeden domýšlel, jak byla lepší, než ve skutečnosti opravdu byla. Né, to ne. Abea má spousta hráčů ještě v živé paměti (ať už Oddysee anebo jeho pokračování Abe's Exoddus z následujícího roku) a všichni, kdo jsme ho hráli, říkáme, že byl takový, jak je tu pochválený v první větě. Tedy první třída.

Tlustá čára

Jedna epocha Casual Core je za námi. Druhá, doufejme, že zároveň i ta lepší, začíná. Uf!

A aby to nebylo jen takové plácnutí do vody, chystají se změny a ty pocítíte už od příštího příspěvku. Mám totiž v plánu blog koncipovat zcela jinak, než doposud. Především chci, aby bylo CC více zaměřeno na hry a toho dosáhnu tak, že rázně omezím hloubavé články typu úvaha a komentář, které se beztak můžou objevit na KK (a tím pádem máte ještě navíc zaručeno, že to bude mít jakous takous úroveň, ehm). Naopak články, které dostanou zelenou, budou následujícího typu: dojmy z her, zážitky z hraní, upřímné (a nekompromisní) názory na hry a povídání o hrách. Neříkám, že takhle to bude už navždy, v budoucnu se může leccos změnit, však to znáte.

A teď důvody. Pro změnu současného stavu mě donutila jedna nemilá skutečnost: poslední dobou jsem nebyl se svým psaním naplno spokojen a vůbec mi přišlo, že to bylo spíš utrpení pro čtenáře, než potěcha pro mě. Tudíž je tu tahleta tlustá čára, jejíž účel není vymazat minulost, to v žádném případě, alébrž jaksi symbolicky naznačit, že se "jede" nanovo a jestli lépe, to už nechám na vás, na čtenářích.

zeal

What's your favourite colour?

Člověk si říká, kam že se vytratil humor z her. Všude samé grafické extáze, vznešené artistické hry (ale bez artistů), vypilované herní pecky do takové míry, až je někdo může nazvat sterilními ptákovinami. A já koukám na video z Interstate 82 a rozvzpomínávám se, že dřív se hry dělaly víc pro zábavu než dnes. To mi nikdo nevyvrátí, že dnes jde víc o to, vydat jednu jedinou bezchybnou hru, i když třeba její vývoj trvá pár let, než vydat jich několik, zábavných, ale třeba neperfektních.

Ale hlavně, že se her prodává víc, než předtím. Ještě že tu máme ty casual hry, které i na mobilu může hrát někdo, kdo viděl počítač poprvé teprve včera. Třikrát sláva pro ty, většinou nezávislé tvůrce, kteří z her dělají "umělecká díla", a to i přesto, že umělecký styl je většinou to jediné, co je na jejich hrách to dobré. A MMORPG? Škoda mluvit. Samá pozitiva, lepší továrnu na peníze od dob klasických automatů těžko bys pohledal.

Kam že se vytratil ten humor? No přeci když nemohl zůstat uvnitř, tak se vyšplhal na povrch. Konzolové války, to je jedna velká sranda, druhá pak hodnocení her, které dnes už snad nikdo nebere vážně (Uncharted 2, 21/20? GTA IV, 10/10?). Třetí je Jack Thompson, který žaluje Facebook o 40 milionů za to, že ho uživatelé na fórech urážejí. Čtvrtá je ten zbytek herních celebrit (šéf Activisonu, Peter Molyneux, ...). A jistě se toho najde ještě mohem víc.

Ale ne, není to tak úplně: "Dooooooooooooooomed!" Ještě je tu totiž Tales of Monkey Island a možnost znovuzahrání perel typu Abe's Odysee, Interstate 82, Giants Kabuto, Flight of the Amazon Queen, a jiné.

Jinak díky všem za přízeň a budeme se těšit nabudúce. :)

zeal

O čem si chci číst v herním časopise

O čem si chci číst? Samozřejmě o hrách! A že se tam dostane i nějaký článek o Larpu nebo o deskovkách? Pro mě za mě. Pokud to bude v malé míře, dvě, tři stránky, tak proč ne.

Vezmu-li si do ruk herní časák, čekám spoustu informací, které jsou: A. čerstvé, B. pro mě přínosné, C. takové, které mě udrží vzhůru (buďto mě pobaví anebo zaujmou).

A.

Za novinkami chodím spíš tak pasivně, občas kouknu na N4G, přečtu si nadpisy na Bonuswebu a na Hreji a co mě zaujme, na to kliknu a "po internetovsku" prolítnu svým (stále) bystrým zrakem. Co mě móc zaujme, to přečtu pěkně "po staru" celé a pokud k tomu mám co říct, zaloguju se (bacha, na Bonuswebu mám přezdívku Host) a... prásk! Vystřelím z klávesnice komentář. Dá se říct, že autoři časopisu mají v rukou stále tu moc, překvapit mě, jelikož nesleduju všechno a to co usleduju se pořád může v časopise zmínit v kontextu, který si prostinký novinkář prostě neuvědomí, nepřijde na něj, protože nemá dostatečný skill, ehm, schopnosti. A ano, kontext, to je něco, co tvoří časák... ne! Co KDYSI tvořilo časopis, ale abych pánům Modrákům a Poláčkům neukřivdil, takhle natvrdo to napsat nemůžu, protože zase tak moc načteno (prozatím) z posledních let nemám. Jo, a novinky! Chci si číst co nejvíc novinek, ale nesmí to být román (na to jsou stejně potřeba výjimečné schopnosti) a taky, aby byly postavené na tom, aby mou osobu zaujaly! Žádné Já jsem autor, dej sem šek. Hezky popořadě a hlavně: kvalitně!

B.

Musím to tady zmínit. Jsem konzolář, nebo konzolák? V posledních asi pěti, šesti letech jsem se bavil víc u her na konzolích. PCčko kolem roku 2005 umíralo, nic dobrého nevznikalo a to nejlepší vycházelo na mou konzoli. A co tím chci říct? To, že herní trh se přeorientoval (jak všichni víme) na konzole. Žánry, jak které, zanikly, některé nové vznikly. Hráči začínali preferovat něco jiného... herní trh je odlišný od toho před desíti lety. Konzole, okolo nich se dnes vše točí. Jen časopisy si to neuvědomují a nadále se tvrdohlavě orientují jen na to svoje PCčko. Konzole se na stránkách časopisů krčí tam někde vzadu, z dálky mají podobu ohlodaných kostí. Nechutné. A když už se nám ty dnešní časáky svojí stavbou podobají stařičkému Exu (tak dobře, mají tam i něco trochu jiného), tak proč to neudělat úplně jako kdysi Excalibur a nedělat prostě multiplatformní časopis? Chci si přečíst o tom, jaké konzolové dobroty se chystají, chci se navnadit na koupi DSka tím, že otočím na celostránkovou recenzi Scribblenautů a to ne někde vzadu, ale hezky vepředu. A v neposlední řadě, chci si číst jen o těch zajímavějších titulech. Proč se průměrným a sportovním (a hudebním) hrám nevěnuje maximálně půl stránky? Ještě dodám: v Levelu zaplňují místo zbytečné rubriky (pixel vize, 10 důvodů, hardware, redakční vývěska). Možná je to nedostatkem zajímavostí z PC scény. Kdyby přešel na multiplatformní podobu, hnedka by bylo o čem psát, hned by byly zaplněné stránky zajímavými informacemi!

C.

Tady k tomu holt nemůžu nic víc napsat, než že: buďto jsou autoři dobří (od přírody), a nebo nejsou. Když nejsou, přestanu je číst. Když většina těch, co nejsou, tvoří redakci časopisu, přemáhám se a to mě bolí. Když něco číst bolí, je to špatné a odrazuje mě to od dalšího čtení. Jsem z toho smutný, zvlášť když jsem si za ty peníze mohl někde na ulici koupit čisté svědomí nebo něco jiného. Pěkného.

zeal